Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

Karel Holomek: Pieta z kloubů vymknutá

11. srpna 2014
Čtení na 3 minuty
Karel Holomek (FOTO: Lukáš Houdek)

Srpen už bývá tradičně spojován se vzpomínáním na oběti romského holocaustu, bohužel povšechně jen v kruzích romských. A, ovšemže, i v oficiálních, tedy vládních a státních, což není totéž, co ve společnosti. Je to součást jakési pokřivené, pokrytecké morálky, která se promítá i do vnímání piety za oběti. Nechci tu vzpomínat při této příležitosti jen na oběti holocaustu židovského a romského, nýbrž na všechny oběti 2. světové války. Mám za to, že všechny bez rozdílu přispěly k pozdějšímu poznání obludností té doby a lidského počínání. A to prozření nám dává jistotu, že ty oběti nebyly marné. Ani dnes však nejsme s touto pravdou tak docela vypořádáni.

1.srpna se pořádá pietní akt v Letech u Písku a to proto, že v roce 1942 byl téhož dne tábor zřízen pro romské vězně a o rok později, taky v srpnu, byli zdejší vězňové odsunuti do Osvětimi ke „konečnému řešení“. Pořádá ho Památník Lidice, který má tento památník ve své správě. Nepochybně nebylo úmyslem vlády dát i tento památník romského holocaustu do správy instituce jako Památníku Lidice. Nechtěné stalo se skutkem: pieta patří všem obětem bez rozdílu a proč ji dělit na romskou a českou?

2. srpna je zase pořádán pietní akt v Osvětimi na památku smrti skoro 3.000 Romů českých, moravských a německých v plynových komorách během jedné noci v roce 1944.

24. srpna je dnem pietního aktu v Hodoníně u Kunštátu, který byl určen pro moravské Romy a to proto, že toho dne, taky v roce 1943, byli romští vězňové rovněž odsunuti do Osvětimi.

Aby toho nebylo dosti, vždy v květnu u památníku v Letech u Písku Výbor pro odškodnění romského holocaustu v čele s Čeňkem Růžičkou, jehož předkové tímto táborem prošli, pořádá, abych tak řekl separátně, svůj vlastní pietní akt – vzdoroakt. Jeho vlastním účelem je vedle piety i protest proti místní prasečí farmě tuto památku dehonestující.

Vláda si dost dobře nemůže dovolit neúčastnit se tohoto aktu, aby nezdůraznila, že v tomto bodě se Romům za minulý přístup omlouvá, ale k odstranění prasečí farmy nepřistoupí: pieta odsud až sem, ale dál už nejede vlak! Ostatně, farma na chov prasat vznikla za komunistů, zní jeden z argumentů. Dnes se zapomíná, že komunistická nomenklatura pietu za židovské a romské oběti vůbec nepěstovala, kdo by to připomínal?

Přiznejme: většina z Romů nenavštěvuje pietní místa, jako jsou Lidice a Ležáky, stejně jako jiné památníky osvobození, při nichž umírali čeští vlastenci, mezi kterými byli i Romové, byť sporadicky.

A stejně tak, čeští občané nenavštíví romské památníky s výjimkou Židů a lidí, kterým neunikají souvislosti. A přece by se slušelo říci:“ Co jsme si, to jsme si. Nechovali jsme se v inkriminované době tak, abychom se nyní nemohli pro dobrou vůli omluvit“. Slušelo by se to a bylo by to znamením, že doba i lidé prošli nějakým kultivovaným vývojem: „I Vy, Romové, možná nevědomky, jste přispěli na oltář vlasti a budiž Vám za to čest a sláva!"

Ne: taková potřebná gesta se dnes nepěstují. Škoda!

A to ani nemluvím o těžce se rodících památnících na zvěrstva tak zvaných „českých vlastenců“ a bojovníků za svobodu, zázračně se objevujících, když už vše bylo jasné, proti německým ženám, starcům a dětem, kteří tu třeba po staletí žili a nezavdali příčinu k masakrům proti nim. Tyto události jsou leckde přijímány s nechutí a neochotou, byť hořká pachuť na jazyku zůstává.

Třeba právě tohle by mohla být základna pro přijímání kompromisů, bez kterých se neobejdeme při hodnocení historie a jejich důsledků.

Bez reflexe piety do současnosti nebude ani usmíření a pořád se pohybujeme v kruzích jakýchsi podivných pokryteckých aktů, které se nedají vysvětlit jinak než právě tím pokrytectvím, které má zastřít pravý stav věcí.

Článek vyšel na blogu Karla Holomka.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon