Kanadský odborník na inkluzivní vzdělávání: Jen inkluzivní škola je opravdu dobrá škola
"Dobří učitelé s dostatečnou podporou mohou dosáhnout i lepších výsledků než speciální pedagogové ve speciálních školách," řekl včera na kanadské ambasádě přední odborník na inkluzivní vzdělávání Gordon Porter, kterého do České republiky pozvala Nadace Open Society Fund. S publikem se podělil o své letité zkušenosti s inkluzí v Kanadě.
Podle něj je výsledkem třicetiletého prosazování inkluzivního vzdělávání, které v Kanadě zahájili sami rodiče, fakt, že například ve státě Nový Brunškvik jsou všechny děti bez ohledu na jejich postižení vzdělávány ve své místní komunitní škole. "Jen inkluzivní škola je opravdu dobrá škola," řekl publiku Porter.
„Multikulturalita dělá Kanadu silnější,“ připomněl kanadský velvyslanec Otto Jelinek, který setkání s tímto odborníkem na inkluzi zahájil. Sám dlouhodobě podporuje inkluzi a za své aktivity byl oceněn i Gordonem Porterem.
Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier zdůraznil, že dle mezinárodních úmluv má každé dítě právo na kvalitní vzdělávání, inkluze je tedy závazek České republiky. „V inkluzivní škole se děti učí, že každý je jiný, pokud všechny děti toto pochopí již v raném věku, celá společnost a kvalita života bude lepší pro nás pro všechny,“ uzavřel ministr.
Náměstek ministryně školství stanislav Štech uvedl, že inkluze je trend probíhající celé 20. století a že historie ukázala, že inkluze je možná, i když ne u všech a za všech okolností. Podle Štecha ideál inkluze neexistuje, jde o změnu myšlení a je to dlouhodobý proces.
Na druhou stranu Gordon Porter upozornil na skutečnost, že implementace inkluze by neměla trvat déle než tři až pět let. „Pokud bude trvat déle, je možné, že se neuskuteční nikdy. Může dojít ke změně politické reprezentace, která bude mít jiné priority,“ uvedl Porter.
Zdůraznil však nutnost vydržet u jedné myšlenky a v aktivitách neustávat.
Mezi některými účastníky setkání však panovaly obavy, do jaké míry jsou zkušenosti Gordona Portera aplikovatelné například v oblasti společného vzdělávání romských dětí v české společnosti se silně zakořeněným anticiganismem.
Gordon Porter k tomu uvedl: „Každá země si musí vytvořit svůj vlastní funkční model, když se však podělíme o zkušenosti, budeme úspěšní.“
Zdůraznil však, že není nutno vyhrát každou bitvu, je možno si stanovit malé cíle a propagovat pozitivní příklady.
„Vyberte si deset škol, kde to jde, udělejte z nich vzory pro ostatní, pak najděte dalších deset atd., až jich bude většina, a i těm nejzarytějším odpůrcům inkluze nezbude, než se přidat,“ dodal Porter.
O tom, že společné vzdělávání žáků je jediná správná cesta, nebyl však ani Porter přesvědčen od začátku. Podle jeho slov ho však vždy zajímalo, co umí speciální pedagogové, co on ne.
Konečné rozhodnutí, že se musí něco stát na poli vzdělávání postižených dětí, ho přivedl nakonec jeho tehdy dvanáctiletý syn: „Jednou jsem ho požádal, aby na místní školu, kde se vzdělávaly postižené děti a v jíž radě jsem byl tehdy prezidentem, přinesl dopis pro paní ředitelku. Syn tam dopis nepřinesl, protože nechtěl, aby ho na této škole viděli jeho kamarádi. V této chvíli jsem si uvědomil, že musím něco udělat.“
Gordon Porter obdržel za své zásluhy v oblasti vzdělávání řadu ocenění. V roce 2010 například získal nejvyšší kanadské státní vyznamenání Řád Kanady a v roce 2013 Řád Nového Brunšviku. V roce 2012 obdržel medaili královny Alžběty II. S inkluzivní reformou školství má více než pětadvacetiletou zkušenost a v posledních 15 letech pracoval ve více než 40 zemích po celém světě.
Možnost seznámit se blíže s jeho poznatky a zkušenostmi mají zájemci ještě na konci tohoto týdne na festivalu vzdělávání Eduspace v Brně.
