Jak skoncovat se „školským apartheidem“ na Slovensku? A s vytvářením škol pouze pro „bílé“?
Případ slovenské školy, kterou kvůli segregaci romských dětí, odsoudil slovenský soud, připomíná v rozhovoru pro Aktuálně.sk ředitel společnosti Eduroma a odborník na školství Vlado Rafael.
Byl to přelomový rozsudek – soud před třemi lety zakázal škole v Šarišských Michalanoch segregovat romské děti. Škola, kterou někteří odborníci přirovnávali k apartheidu v Jihoafrické republice měla oddělená poschodí pro romské a „bílé“ děti, měla oddělené třídy, měla „bílý“ a „černý“ dvůr, speciální jídelnu pro romské děti…
Po rozsudku ředitelka školy tvrdila, že nešlo o segregaci, ale že se všichni snažili, aby se děti měly co nejlépe. „Myslím, že u náš školy rezignovaly na vyšší funkci, tedy, že by neměly jen vzdělávat, ale také integrovat a vychovávat pro nové mezilidské vztahy,“ říká k tomu v citovaném rozhovoru Vlado Rafael. „Školy si často neuvědomují, že segregace od prvního ročníku přináší segregaci do celé lokality. Vytváří totiž anonymitu. A na základě anonymity se například snadněji páchají některé drobné trestné činy. Proto jsme proti segregaci. A proto chceme, aby školy v integrovaných třídách vychovávaly novou generaci dětí, které se budou znát jménem. Anonymita tak zanikne.“
V závěru rozhovoru Rafael připouští, že v Šarišských Michalanoch se sice v současnosti daří segregaci překonávat, ale novým rizikem, které slovenskému školství hrozí, jsou už nikoli oddělené třídy, ale oddělené školy.
Školy pouze pro „bílé“
Takové riziko platí i pro Česko. Server Aktuálně.cz upozorňuje na situaci na jedné ze škol, kterou ve své kritické zprávě o diskriminaci v českém školství jmenuje Amnesty International. Snaha o integraci romských a „bílých“ dětí tady naráží na postoj části „bílých“ rodičů.
"Letos po zápisu opustilo naši školu 89 prvňáčků z naší spádovosti. Dovolím si tvrdit, že z toho bylo devadesát procent neromských. Rodiče se zkrátka rozhlédli a řekli si, že je tady moc Romů," vysvětluje ředitelka pro aktuálně.cz ředitelka školy Jana Foltýnová.
Její škola vstoupila do širšího povědomí před zhruba šesti lety. Tehdy jí „bílí“ rodiče poslali petici s tímto textem: “Žádáme vás, aby byly vytvořeny dvě první třídy tak, aby romské děti byly společně a neromské také. Upozorňujeme, že pokud ve třídě budou více než tři Romové, takový záměr integrace jste nám sdělila do telefonu, přeřadíme děti na ZŠ Zemědělská. Víme sice, že škola je šedá a posmutnělá, víme, že dětem nenabízí takový servis jako vy, ale má jednu přednost. Ví se, že Romy pan ředitel zásadně nebere! Jsme v oblasti, kde s nimi musíme bydlet, a proto si nepřejeme, aby naše děti byly s nimi již od první třídy ve škole.“ (O situaci na škole podrobně informoval týdeník Respekt v listopadu 2009)
Ředitelka tlaku neustoupila, rodiče děti přihlásili jinam a vznikla čistě romská první třída. O těchto tlakem majority segregovaných dětech pak vznikl dokumentární seriál Ptáčata.
Zdá se, že po šesti letech se situace nijak nezměnila – velká část „bílých“ rodičů integraci odmítá.
