František Kostlán: Zločiny z nenávisti v Česku - příklady
Úvod k článku, který popisuje příklady zločinů z nenávisti, je zároveň úvodem do cyklu, kterým se autor vrací k uplynulým třiceti rokům, které bohužel provázela i nenávist k Romům. Článek byl zveřejněn v revue Babylon a na blogu autora, aby se se zločiny z nenávisti mohla vedle čtenářů Romea.cz seznámit i širší veřejnost. Ta bohužel nemá o těchto případech povědomí, protože mainstreamová média se jimi nezabývají či zabývají nedostatečně.
Zločiny z nenávisti v Česku – příklady
Násilí z nenávisti zahrnuje fyzické nebo psychické útoky, případně útoky na majetek, na osoby z důvodu jejich skutečné nebo domnělé příslušnosti k rase či sociální skupině definované společným charakteristickým znakem – barvou pleti, etnicitou, národností, vírou, politickým zaměřením, sexuální orientací či identitou, zdravotním stavem či příslušností k subkultuře.
U nás se s takto definovanými zločiny i se sociálně podmíněnou diskriminací setkáváme nejčastěji v romském prostředí, a obecně vzato u těch nejchudších lidí. Všeobecná spokojenost se stavem českého právního státu a s údajně nízkým rasismem a xenofobií je dána spíše neznalostí než realitou.
Připravil jsem proto několik dílů, které ukazují konkrétní příklady, jak jsem je během času popisoval ve svých článcích, především na serveru Romea.cz. Nejhorší v tomto směru byla 90. léta, kdy u nás bylo spácháno dvacet rasistických vražd – ty popíši ve zvláštním díle. Napřed se však budu zabývat případy, s nimiž jsem se seznámil na místě a poté je popsal.
Asi neznámější je žhářský útok ve Vítkově, který popálil malou Natálii a její matku. Hodně se o něm psalo a justice jej pojala jako odstrašující příklad. Jenže pod povrchem se již před tím (i poté) odehrávalo mnoho případů násilí z nenávisti či diskriminace, o něž se média nezajímají a policie je nevyšetřuje nebo velmi laxně, natož aby skončily před soudem. A pokud ano, tresty jsou často nízké či žádné. Znám i případ mladíka, který třikrát spáchal rasisticky motivované napadení a třikrát po sobě za to dostal podmínku.
Setkávám se s rázným přístupem některých čtenářů, že si to Romové zavinili sami, protože kradou, nepracují a žijí z dávek, jsou hluční a nechtějí zapadnout do společnosti tím „správným“ způsobem. Odpovídám věcně: nemá smysl paušalizovat, všichni takoví nejsou. A je třeba se zamyslet nad tím, proč někteří z nich takoví jsou (viz projevy kultury chudoby) – a k tomu jsou třeba informace, které se ovšem v médiích neobjevují. Ale především: je správné hodit někomu do bytu zápalnou lahev, dýmovnici či kameny jen proto, že někde sbírá železo či měď?
