František Kostlán: „Křišťálová noc“ a její spojitost s dneškem

V noci z 9. na 10. listopadu 1938 byli Židé nacisty v Německu, v obsazeném
Rakousku a v okupovaném pohraničí českých zemí vražděni či odváženi do
koncentračních táborů. Vypáleno či jinak zdemolováno bylo 267 synagog, vypleněno
7 500 židovských obchodů a bytů, 91 Židů přímo při pogromu bylo zabito a 30 000
jich skončilo ve vyhlazovacích táborech.

Násilnou akci tehdy provedli Hitlerovi
stoupenci z NSDAP na popud ministra propagandy Josepha Goebbelse. Pogrom byl
předstupněm takzvaného „konečného řešení“, které spočívalo v hromadnému
vyvražďování milionů Židů.

Výročí "Křišťálové noci" má i dnes smutnou konotaci 

Tuto hrůznou noc nacisté posléze označili jako „křišťálovou“. Několik
desetiletí po válce se zdálo, že „křišťálová noc“ a další hrůzy, kterých se
dopouštěl nacistický režim, budou následujícím generacím dostatečným varováním
před opakováním.

Jak se ovšem jeví – i na základě dnešních zkušeností – vždy se najde dostatek
lidí, kteří jsou nepoučitelní. Nacistická ideologie se na počátku 21. století
pod hlavičkou neonacismu či nacionalismu stále častěji a silněji dostává do
hledáčku mladých lidí, které nezaujala vzdálené historie, ale metody a řešení,
které nabízejí neonacisté a nacionalisté. Fatální zjednodušenost a ráznost bude
mít zřejmě pro některé lidi vždy jistý půvab.

Pochod židovským městem nevyšel

I proto můžeme být často svědky oslav (takto to skutečně pojímají)
jednotlivých nacistických vůdců či známých osob, například Hitlera, Goebbelse,
Hesse, různých představitelů jednotek SS i vzývání jejich metod. „Křišťálovou
noc“ samu „slavili“ čeští neonacisté hned dvakrát – v letech 2003 a 2007.

V roce 2003 chtěli antisemité pochodovat „pražským „židovským městem,“
konkrétně Maiselovou ulicí se zapálenými pochodněmi, jak měli ve zvyku jejich
nacističtí předchůdci v Německu. Vybrali si k tomu sobotu 11. ledna. Pochodu
nezabránilo město ani policie, ale lidé, kteří se „svobodě“ zastrašovat a
pošlapávat důstojnost druhých sami postavili. Na místo přišli blokovat
neonacistický pochod nejen členové Židovské obce v Praze a dalších židovských
organizací, ale i mnoho jejich přátel, lidí z akademické sféry, z neziskových
lidsko-právních organizací, z Antifašistické akce, levicových aktivistů či
anarchistů.

Policie byla postavena před dvě řešení: buď rozehnat Židy a další odpůrce
neonacismu, či odklonit neonacistický pochod. Vybrala si druhou variantu –
neonacisté tak byli nuceni šlapat směrem od pražského města židovského.

Antisemitská akce neproběhla ani na podruhé

Neonacistické akci, ohlášené opět na výročí "Křišťálové noci" – 10.11. 2007,
se tentokrát magistrát snažil zabránit. Židovská obec v Praze svolala před své
sídlo na dobu pochodu do Maiselovy ulice náboženské shromáždění. Židovská
liberální unie (ŽLU) pak organizovala shromáždění o kousek dál, u Staronové
synagogy. To se poté slilo v jednu akci, které se zúčastnilo mnoho lidí, opět z
různých společenských koutů, včetně některých politiků. Shromáždění se zúčastnil
i Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu. Hovořil zde i
katolický kardinál Miloslav Vlk. Rabín Karel Sidon vedl modlitbu za oběti
pogromu. V Maiselově ulici ji sledovalo několik set lidí, kteří se pak přesunuli
na Staroměstské náměstí.

Zde začalo pietní shromáždění, pořádané taktéž ŽLU, kterého se zúčastnilo
přes 2 000 lidí. Před pódiem vlály izraelské vlajky a nad hlavami účastníků se
nesly transparenty s nápisy "Stop neonacismu" nebo "Nácci vraťte se do hrobu".
Po zahájení zazněla z pódia modlitba za 50 milionů obětí nacistického útlaku,
která byla zakončena jmenováním koncentračních táborů, vypálených obcí a míst
bojů druhé světové války.

Pařížskou ulicí pochovali zastánci lidských práv, antifašisté a anarchisté.

Neonacistický Národní odpor se inspiroval v nacistickém Německu.

Antirasistické doby jsou pryč

Doby, kdy se politici postavili proti neonacistům, jsou pryč. Rasisté si
vybrali snazší cíl, Romy, a část společnosti jim z toho důvodu fandí. Na
neonacistické návrhy jednoduchých „řešení“ složitých situací slyší rostoucí
počet lidí. Projevuje se to dvojím způsobem.

Někteří lidé se již nestydí pochodovat s krajně pravicovými fanatiky v jednom
šiku a křičet s nimi nacionalistická či rasistická hesla. A stoupá i počet
voličů politického křídla neonacistů, Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS).
V Ústeckém kraji, kde loni proběhly protiromské nepokoje (Šluknovský výběžek),
získala tato strana v letošních krajských volbách 4,37 procenta hlasů
zúčastněných voličů.

Studentské volby

Podle "studentských krajských voleb," které letos v září zkusmo pořádala
společnost Člověk v tísni, by deset procent studentů volilo DSSS. Těchto voleb
nanečisto se účastnilo téměř 22 000 středoškoláků ze 170 škol. Na střední školy
přitom v tomto školním roce chodí dohromady 428 000 žáků. Celkem se zapojilo 77
gymnázií, 98 středních odborných škol a 18 učilišť, přičemž některé školy
poskytují více typů vzdělání zároveň. Volby byly pro školy i studenty
dobrovolné.

Jistě, na základě toho nelze říci, že studenti budou DSSS skutečně volit, až
budou mít tu možnost (a já věřím, že většina z nich ji volit nebude). Ale přeci
jen to cosi vypovídá o svůdnosti populismu spjatého s rasismem namířeným proti
Romům. DSSS nejen pořádá protiromské demonstrace a pochody, ale též kandidovala
pod názvem DSSS-STOP NEPŘIZPŮSOBIVÝM!.

Narůstá i obliba dalších populistů. Zůstaneme-li u Ústeckého kraje,
Suverenita populistky Jany Bobošíkové zde sice získala jen 1,22 procenta, ale
12,02 procenta obdrželi rasističtí populisté z uskupení Severočeši.cz.

Jinými slovy, ve společnosti rostou antihumánní nálady. A zároveň s tím se
zvyšuje anticiganismus (protiromský rasismus) i obliba jeho zastánců, kteří
hlásají tu otevřenější, tu skrytější nenávist vůči Romům.

Předseda DS SS Vandas.

Rasisti existují

Množí se i názory, že rasisti vlastně neexistují, že jde jen o lidi, kterým
vadí Romové, protože ti se nedokážou přizpůsobit okolnímu společenství. Tento
pohled šíří přes internet především sami rasisté.

Dovedně tak ukrývají, že primární je jejich rasisticky podmíněný fanatismus a
že kdyby Romové neexistovali, odnesli by to jiní. Důkazem je fakt, že neonacisté
a další rasisti to zkoušeli i proti Židům a migrantům, ale pro odpor části
společnosti či pro její menší ohlas na jejich akce se zaměřili především na
Romy. Zatím!

Nesnášenlivost roste geometrickou řadou

Pro pořádek dodávám, že popisovaný jev se netýká pouze České republiky.
Nefalšovaní neonacisté zasedají v řeckém parlamentu, ve dvou zemských
parlamentech v Německu, rasističtí a nacionalističtí populisté v Maďarsku, v
Rusku mají neonacisté a nacionalisté díky Putinovskému režimu de facto volné
pole působnosti, populista Žirinovskij je již běžnou součástí dumy atd. apod.

Francouzské vlády, bez ohledu na to, zda vládne levice či pravice, se chovají
populisticky ve vztahu k přistěhovavším se Romům… a tak bychom mohli pokračovat.
V Evropě se populisté množí úměrně tomu, kterak rostě napětí mezi většinou a
menšinami. Jen málokdo z evropských politiků dokáže jasně a nezpochybnitelně
říci totéž co vzkázal německý prezident Joachim Gauck neonacistům: "Vaše
nenávist je naše motivace. Naši zemi nenecháme na holičkách. Nedáme vám ji. Vy
patříte do minulosti, naše demokracie bude žít."

Krize a její řešení

Jednou z příčin nárůstu obliby pravicového extremismu a jeho podpory mezi
lidmi je i vleklá finančně-ekonomická krize, respektive způsob řešení jejích
důsledků. Současná česká vláda vydává za reformy slepě vedené škrty ve státním
rozpočtu a cíleně asociální politiku, která jde v prvé řadě proti těm nejchudším.

Na zvyšující se počet obyvatel dopadá zvyšování nepřímých daní (DPH). A to
buď přímo – kvůli velkému a neustálému zdražování již nezvládají hradit
potraviny, energii a nájmy. Nebo nepřímo, v podobě vleklé obavy ze zhoršující se
sociální situace a ztrátě perspektivy.

V České republice je nedostatek financí ve státním rozpočtu mimo jiné velmi
umocněn i předchozím masivním rozkrádáním, tunelováním a obrovskou
zkorumpovaností v rámci privatizace v 90. letech, a pokračujícími ztrátami v
podobě desítek korupčních miliard ročně i v současnosti.

Ve společnosti roste napětí, které provází totéž, co vždy v historii: hledání
vnitřního nepřítele, někoho, kdo "za všechno může". A Romové (v jiných zemích zase migranti) jsou cílem nejsnazším.

Celoevropský problém

Jde o celoevropský problém. Řešit by jej měli ti samí politici, kteří k němu
svou politikou nemalou měrou sami přispívají. Pokud to nedokáže zastavit síla
občanské společnosti, nepochybně se dříve či později vrátí doba, v níž bude
pogrom na druhé pro jejich jinakost běžně přijímanou záležitostí.

Stejně jako „Křišťálová noc“ v osmatřicátém.