Deset let od odsouzení čtyř neonacistů za žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově

V noci z 18. na 19. dubna 2009 zaútočila ve Vítkově na Opavsku čtveřice neonacistů na dům, v kterém žila romská rodina. Mohutný požár, který založili, málem připravil o život tehdy ani ne dvouletou holčičku a zranil její matku a otce. Pachatele rasisticky motivovaného činu se policii podařilo vypátrat a soudy jim 20. října přesně před deseti lety vyměřily mimořádné tresty.

“Žhářský útok byl zcela mimořádný ve své brutalitě, v likvidačním způsobu provedení a v tom, koho si pachatelé vybrali za oběť – romskou rodinu s několika dětmi. Natálie Kudriková je nejmladší obětí předsudečného násilí na území České republiky a jen shodou náhod za nenávistný útok nezaplatila svým životem,” uvedla pro server Romea.cz Klára Kalibová, ředitelka organizace In IUSTITIA, která se dlouhodobě věnuje pomoci obětem násilí z nenávisti a předsudečného násilí, jimž poskytuje právní a další odborné služby.

Klára Kalibová zhodnotila žhářský útok a následné řízení deset let poté i v souvislosti se současnou situací v republice. “Jednalo se o útok, který následoval po vlně nenávistných předsudečných demonstrací, a šlo o útok, který odborníci v oblasti předsudečného násilí a extremismu předpokládali. Stoupající vlna nenávisti, která byla patrná v Litvínově Janově v letech 2008 a 2009, vyvrcholila útokem sice na druhé straně republiky, nicméně v přímé souvislosti s nárůstem odhodlání krajní pravice té doby. Zde můžeme vidět zjevné paralely s dnešní situací a s bezradností, kterou jsme viděli na nedělní demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze,” popsala pro Romea.cz Kalibová.

Podle ředitelky In IUSTITIA je z právního hlediska zajímavé, s jakým úsilím tehdejší policie a následně i státní zástupkyně a soudce přistoupili k řízení. Orgány činné v trestním řízení tehdy v ukládaném trestu zohlednily veškeré aspekty útoku – předsudečnou nenávistnou pohnutku pachatelů a také brutální promyšlený způsob provedení útoku. “Proto i tresty byly poměrně vysoké, nikoli však nepřípadné nebo diskriminační, jak se tehdy snažili naznačit někteří politici, včetně například bývalého prezidenta Václava Klause,” připomněla Kalibová.

“Můžeme si pouze přát, aby podobnou odvahu a profesionalitu, jakou tehdy prokázaly policie a soudy, prokazovaly orgány činné v trestním řízení i v jiných případech, kdy poškozenou není dvouletá holčička, ale například romský teenager nebo tuniský muž. K trestným činům z nenávisti stále dochází a adekvátní policejní odpověď na jejich postih nevidíme. Bohužel rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z poslední doby spíš ukazují, že stát nezačal vnímat předsudečnou nenávist jako něco, čemu by se měl intenzivněji věnovat. Ba co hůře – máme nakročeno k tomu, aby se podobné útoky v brzké době opakovaly,” varuje Klára Kalibová.

Toto varování nabývá na síle právě v momentech, kdy si připomínáme žhářský útok ve Vítkově nebo výročí odsouzení jeho pachatelů. Diskuze pod články připomínající tyto události jsou plné komentářů a spekulací, jestli si Natálie takovou právní ochranu zasloužila nebo zda za následky nemohli její rodiče. “Nelze říct, že bychom na straně Natálie Kudrikové viděli celospolečenskou solidaritu, která by se v podobných případech dala očekávat. Máme před sebou dítě, které ve svých dvou letech utrpělo tak závažnou škodu na zdraví, ze které se nikdy nevyléčí, a přesto je její utrpení průběžně zpochybňováno,” upozorňuje Klára Kalibová.

Dům číslo 58

Tři maskovaní pachatelé krátce před půlnocí zaútočili na dům číslo 58 stojící na okraji Vítkova. Čtvrtý spolupachatel na ně čekal v autě, aby mohli z místa činu ujet. Do oken přízemního stavení muži tehdy vhodili zápalné lahve naplněné benzinem.

V době útoku spalo uvnitř domu osm lidí. Tehdy dvouletá Natálka utrpěla popáleniny na 80 procentech těla. V kritickém stavu byla převezena do nemocnice, z níž ji lékaři propustili až po osmi měsících. Dívka přišla o tři prsty na rukou a má doživotní následky. S méně vážným zraněním vyvázla z hořícího domu dívčina matka Anna Siváková a také její partner Pavel Kudrik.

Na stopu útočníků kriminalisty přivedl dobrovolný hasič z Opavska, jenž v osudný den zaslechl telefonát své známé s jedním z pachatelů. Když se muž z médií dozvěděl o tragédii ve Vítkově, oznámil podezřelý hovor policii. Detektivové, kteří na případu pracovali, zadrželi v polovině srpna 2009 hned 12 pravicových extremistů. Čtyři z nich nakonec státní zástupce obvinil z pokusu o vraždu s rasovým motivem.

Soudní proces s podezřelými začal v květnu 2010 v Ostravě. Na lavici obžalovaných usedli David Vaculík, Jaromír Lukeš, Ivo Müller a Václav Cojocaru. Podle expertů na extremismus patřili všichni čtyři mladíci k aktivním neonacistům, což dokazovaly i předměty nalezené při domovních prohlídkách. Vaculík navíc do soudní síně opakovaně přišel v oblečení značky Thor Steinar, která se mezi neonacisty těší značné oblibě.

Obžalovaní podle svých slov prý nevěděli, že domek je obydlený. Údajně ho považovali za skladiště kradených věcí. Obhájci neonacistů proto žádali, aby soud čin posuzoval nikoliv jako pokus o vraždu, ale pouze jako obecné ohrožení nebo ublížení na zdraví. Jeden z advokátů navíc nepřímo obvinil rodiče popálené dívky ze spoluviny na vážném zranění jejich dítěte, protože dívenku prý z hořící místnosti nevynesli včas.

Věděli, že jsou v domě lidé

Verdikt padl 20. října 2010. “Dospěli jsme k názoru, že obžalovaní věděli, že dům je obývaný,” uvedl tehdy soudce Studnička. Akci označil za brutální útok a přirovnal ji ke křišťálové noci, během které nacisté v listopadu 1938 vypalovali synagogy a další židovské cíle. Podle rozsudku si muži chtěli útokem vynahradit to, že se nemohli kvůli vysokým nákladům zúčastnit neonacistické demonstrace.

Vaculík, Müller a Lukeš dostali tresty v délce 22 let. Přitížil jim i fakt, že už v minulosti byli souzeni za násilné zločiny a propagaci nacismu. Čtvrtý odsouzený Cojocaru odešel ze soudní síně s trestem o dva roky kratším. Soud vzal do úvahy, že předtím nebyl trestaný, na organizaci útoku se nepodílel ve stejné míře jako ostatní tři a k ostatním se přidal na poslední chvíli.

Všichni odsouzení se proti verdiktu odvolali. Případ se tak dostal před Vrchní soud v Olomouci, který na jaře 2011 snížil Ivu Müllerovi trest z 22 na 20 let. Učinil tak s ohledem na to, že se muž k činu přiznal a prý projevil lítost. Ostatním třem odsouzeným soud tresty potvrdil, stejně jako to později učinil i Nejvyšší soud.