Desáté setkání romských studentů BARUVAS: Romská literatura, možnosti studia v zahraničí, témata osobní identity

Minulý týden se na Chatě Doubravka uskutečnilo již desáté setkání programu BARUVAS. Program, který spojuje mladé talentované Romy se těší velké oblibě, a proto bylo toto setkání naplněno už týden po spuštění přihlašování. Během setkání se mohli studenti seznámit s romskou literaturou, dozvěděli se o možnosti studia v zahraničí a probírala se také témata osobní identity.

Noční procházka lesem

První den byl hlavně seznamovací. Téměř polovina přihlášených studentů jela na BARUVAS poprvé, a tak ve vzduchu visel otazník, zda se zapojí a zapadnou mezi ostatní studenty, kteří byli na BARUVAS už po několikáté.

První den ale ukázal, že to nebude žádný problém. Všichni noví účastníci skvěle zapadli a během pondělního večera se zdálo, že se ti lidé znají celé roky. Na večer byla pro studenty připravena noční hra, která byla zaměřena na romskou literaturu. Během “strastiplné” cesty temným lesem a přilehlou říčkou museli studenti plnit různé úkoly. Za splnění úkolu dostali studenti obálku s indíciemi,  podle kterých měli poznat šest významných romských spisovatelů. Tato hra byla přípravou na další den, který byl právě romské literatuře věnován.

Vyprávění za svitu měsíce

Úterní dopoledne bylo věnované základům romského jazyka. Studenti se seznamovali s gramatikou romštiny, učili se některá nová slovíčka a také se dozvěděli něco o různých dialektech různých skupin Romů na celém světě. To všechno bylo podpořeno čtením ukázek z knížek známých romských autorů. Těm byla věnována i odpolední část.

Celým tímto programem studenty provázely dvě úžasné spisovatelky, Iveta Kokyová a Dana Ema Hrušková. Svým charismatickým vystupováním, bezprostředností a obrovskou znalostí jazyka si tyto dámy rychle získaly oblibu mezi studenty.

“Iveta s Danou byly skvělé. Jeden z nejlepších workshopů, které jsem na BARUVAS zažila. Mohli jsme si sami vyzkoušet některé věci. Bylo vidět, že je psaní baví a jejich povídky a básně byly úžasné,” říká Kristýna Dunová, absolventka gymnázia a budoucí vysokoškolačka.

Během pozdního odpoledne se mohli studenti dozvědět něco o studiu na Středoevropské Univerzitě v Budapešti. Povědět jim o tom přišel jeden z tamních studentů, Michal Mižigár. Po něm přišel Petr Torák, který povídal o dobrovolnictví v Velké Británii.

Večerní program se uskutečnil venku u ohniště. Pod hvězdnou oblohou za zvuku praskání dřeva všichni pozorně poslouchali zajímavé příběhy, které vyprávěly Iveta s Danou. Někteří studenti se poté přidali a děsivé příběhy střídaly příběhy vtipné. Takhle to pokračovalo až do pozdních hodin.

Nejsi na to sám…

Ve středu dopoledne mohli všichni studenti slyšet vyprávění Petra Bandy, jednoho ze stipendistů. Petr Banda strávil měsíc v USA, díky programu Benjamin Franklin Transatlantic Fellowship. Jeho vyprávění motivovalo další studenty k přihlášce do tohoto programu.

Zbytek dne patřil Davidu Tišerovi a jeho kolegyni Líze Zima Urbanové. Ti připravili pro studenty mnoho zajímavých aktivit. Dopolední část si vzal na starosti David, který mluvil o identitě a o tom, co nás Romy spojuje. Povídal studentům o různých, mnohdy velmi osobních příbězích, které zažil on sám, nebo jeho známí. Na těchto příkladech studentům ukazoval, jak se vypořádat s nástrahami, které je v budoucnu můžou čekat.

Odpolední program měla na starosti Líza. Studenti se seřadili venku na louce a hráli různé hry. Formou těchto her se dotýkali velmi zajímavých společenských a sociálních témat. Po každé hře se pak vedla diskuse. Pro studenty byly tyto hry velmi zábavné, ale i poučné. Večer mohli studenti sehrát scénky, které pro ně Líza s Davidem připravili. Scénky se týkaly témat, které dnes a denně řeší mnozí s nás.

“Moc se mi líbilo, že jsme jen neseděli a neposlouchali, ale mohli jsme se aktivně zapojit do celého programu. Oba dva lektoři jsou velmi zkušení a mají vždy pohotovou reakci na otázky. Líbilo se mi, že každá hra v sobě měla skrytou zprávu, která nás nutila se zamyslet nad společností, ale i nad sebou samým,” říká Robert Olah, student ekonomie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

ŽIVÝ VSTUP Z BARUVAS

“World café“ a slova díků

Čtvrteční dopoledne měla spolu s Davidem Tišerem na starosti Monika Mihaličková. Studenti hráli hry, jejichž cílem bylo pracovat ve skupině a také v té skupině najít někoho, kdo jí povede. Studenti se mohli vcítit do role, která vede, ale také do role vedeného. Zábavnou formou se studenti snažili pochopit jaké to je, když je někdo v situaci, že je veden druhým a jak příjemné/nepříjemné mu to může být.

Odpolední program si vzala na starosti ředitelka nadace Albatros, Jindra Marešová a také Silke Horáková, spolumajitelka Albatros Media. Studenti mohli metodou “world café“ vymýšlet řešení problémů, se kterými se potýká možná většina z nich. Nakonec padaly názory, které byly velmi zajímavé.

Odpolední část předposledního dne patřila již tradičně studentům. Každý mohl vyjádřit svůj názor a říct, co se mu líbilo, nebo naopak nelíbilo. Během této emotivní části došlo mezi studenty i na slzy, ale ne slzy smutku, nýbrž slzy plné lásky a hrdosti.

“BARUVAS mi ukázalo nové možnosti ve studiu. Mohla jsem poznat nové lidi, kteří mi dali motivaci k tomu, abych si nenechala uniknout šanci splnit si své sny,” řekla například Vanesa Harvanová, studentka cestovního ruchu na střední škole START v Praze .

“Noví účastníci zapadli prakticky okamžitě. Ihned jsme si utvořili celistvou skupinu a navázali nová přátelství. Děkuji organizaci ROMEA za možnost zúčastnit se. Vždy odjíždím plný motivace,” dodal Michal Gábor, student fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě.

Cesta domů…

Páteční cesta domů nebyla lehká. Loučení bylo dlouhé a plné emocí. Ve vlaku si studenti sdělovali dojmy ze setkání a vzpomínali na skvěle strávené chvíle. Díky tomuto setkání vzniklo mnoho nových přátelství. Všichni si odnášíme skvělé zážitky, znalosti a také motivaci.

Člověk má po určitém čase tendenci bilancovat a i já si tedy dovolím k desátému BARUVAS něco říct.

Během deseti setkání se na BARUVAS vystřídala více jak stovka lidí. Někteří byli na setkání jen jednou, někteří byli téměř na všech. Jedno je ale jisté. Jakmile jednou přijdete na setkání, stanete se členem rodiny BARUVAS. Rodiny, která vám nikdy nezavře dveře a vždy vám pomůže.

Věřím, že se budeme takto setkávat ještě hodně dlouho a vím, že tu vždycky budeme jeden pro druhého. Amen BARUVAS!!