Částka, kterou exekutor nemůže, zabavit by se měla zvýšit. Současné nastavení žene dlužníky do práce načerno
Nezabavitelné minimum, čili částka, kterou nemůže exekutor zabavit, by se mohla zvýšit. Pomohlo by to lidem, kteří jsou v insolvenci a kteří chtějí svůj dluh splácet. Dnes je částka nastavená na 6429 korun, což je pro mnohé dlužníky částka, se kterou se nedá vyžít. Patrik Nacher (ANO) s tímto návrhem přišel, aby motivoval dlužníky splácet svůj dluh. Dlužníci dnes do oddlužení nejdou a raději pracují načerno. Většina poslanců s tímto nápadem souhlasí, a tak má plán Patrika Nachera velkou šanci na úspěch.
“Při insolvenci nezabavitelné minimum činí 6429 korun, s čímž se nedá takřka vyžít, zvlášť když je člověk sám. Lidé to pak řeší tím, že do oddlužení nejdou a raději pracují načerno. Ve výsledku z toho nemá nikdo nic, ani věřitel, ani stát a ani dlužník, který by po čase mohl znovu začít s čistým štítem,” řekl deníku Právo Nacher.
Nacher navrhuje změnit koncepci výpočtu nezabavitelného minima a tím ho navýšit. Podle první metody, vázané na minimální mzdu, by mohlo nezabavitelné minimum činit 8891 korun a podle druhé metody by to mohlo být 7723 korun.
“U první metody je výhodné, že když politici rozhodnou o růstu minimální mzdy, která se relativně často valorizuje, automaticky se zvýší i nezabavitelné minimum. Ve druhém případě bychom nemuseli překopat celou metodiku, ale jen upravit koeficient,” dodal poslanec.
“Nezabavitelné minimum by mělo kopírovat vývoj mezd a životních nákladů, pokud chceme, aby dlužníci prošli osobním bankrotem a nezůstávali v šedé zóně,” řekl pro Právo Andrej Babiš, premiér a lídr strany ANO.
Návrh na změnu má podporu i v opozičním táboře. “Navrhujeme, aby se nezabavitelné minimum navyšovalo poměrně podle výše příjmu, aby bylo výhodnější pracovat legálně než si nechávat část mzdy vyplácet na ruku. Současné nastavení minima je nerealistické a pro samostatně žijící lidi téměř nemožné,” řeka Olga Richterová z České pirátské strany.
Se zvýšením nezabavitelné částky na co nejvyšší možnou mez souhlasí například i Institu pro sociální inkluzi (IPSI). “Ze dvou navržených variant je ovšem nejlepší ta třetí, nenavržená, kterou by bylo zvýšení životního minima na úroveň, z níž by se skutečně dalo přežít, a zároveň upuštění od diskriminačního krácení této fikce pro dlužníky, o nichž není důvod se domnívat, že jíst a bydlet potřebují méně než ostatní,” uvedl IPSI na sociální síti s tím, že životní minimum není dávka, ale částka, z níž se teprve výše dávky odvozuje. “Restrikce patří až do zákona upravující nárok na dávku, nikoli do nastavení standardu,” dodává IPSI.
