† 23. 2. 1991, Lipkov u Klatov: Emil Bendík
„Myslel jsem si, že tady začíná fašismus,“ vzpomíná nad šálkem čaje spisovatel a novinář Jáchym Topol na pocity, se kterými psal reportáž o první
rasové vraždě Roma ve svobodném Československu. Třiadvacátého února 1991 v obci
Lipkov na Domažlicku skupina osmadvaceti mužů ozbrojená tyčemi a klacky ubila k
smrti Emila Bendíka.
Jedenadvacetiletý Bendík byl jejich poslední obětí. Během tří dnů útočníci
zmlátili sedm Romů tak, že skončili v nemocnici, a zapálili jedno stavení, ve
kterém v tu chvíli byl uvězněný zraněný muž se svou ženou a dvěma malými dětmi.
Titulek Topolova článku otištěného druhý březnový týden tak bez nadsázky mohl
znít "Pogrom v Klatovech".
Echo od Vietnamců
Šestnáct dnů, které mezi vraždou Bendíka a otištěním reportáže v Respektu
uběhly, se z dnešního pohledu on-line zpravodajství mohou zdát mnoho. Na dobu,
kdy ale novináři pracovali buď v terénu, nebo od stolů s telefonními linkami a
výstřižkovou službu, je to ale závratná rychlost. Pohotovější bylo s krátkým
textem z pohřbu o dva dny dříve jen sobotní Rudé právo.
„O pogromu jsem se dozvěděl od Vietnamců. Ti měli přehled, kde se, co šustne,
ohledně skinheadů a rasových napadení,“ vypráví Topol, jenž pravidelně psal o
zbitých vietnamských dělnících a dělnicích, kterých jen v roce 1990 byly stovky.
Díky informování o vietnamské menšině si týdeník Respekt brzy získal důvěru
jejích představitelů. Topol odnášel balíky vietnamského občasníku na poštu, aby
mohly být rozeslány předplatitelům. Na půdě redakce se konala historická schůzka
vietnamských a kambodžských intelektuálů s frontmany otevřeně xenofobní kapely
Orlík Danielem Landou a Davidem Matáskem.
Důvod byl jednoduchý: první a poslední varování. Pohár trpělivosti asijských
mužů po brutálním napadení žen na ubytovně Košík přetekl, a tak muzikantům podle
Topola jasně doporučili – přestaňte, jinak začneme oplácet stejnou mincí. „Mnoho
z nich byli veteráni válek, někteří se speciálním výcvikem, mladíci posílení
pivem, silní jen v partách, by pro ně nebyli problém,“ dodává Topol.
Landa s Matáskem svůj vzkaz, který se lavinově šířil mezi ostatní skinheads, na
svých koncertech zjevně předali. Množství útoku vůči Asiatům následně (ať už
jakýchkoli důvodů) klesá, zároveň je ale zavražděn první Rom. „Agrese se možná
jen přesunula jinam,“ přemítá Topol.
Válka veksláků?
Nad ubitím Bendíka k smrti visí dodneška několik otazníků, které přišly na přetřes
hlavně v 90. letech s každou další rasistickou vraždou. Romské rodiny Bendíků a Janových byly v Klatovech známy svou násilností, jejich devět příslušníků mělo na kontě
téměř devadesát trestných činů. Sám Bendík spáchal za posledních šest let svého
života devět trestných činů, včetně dvou loupeží a jednoho znásilnění.
Stále častěji proto objevovaly pochybnosti o motivu klatovského pogromu.
Nejčastějším scénářem předkládaným některými novináři bylo vyřizování účtů mezi
dvěma gangy veksláků.
Proti ale stálo zjištění týdeníku Respekt přímo z místa činu. Romové před útokem
obdrželi dva výhružné dopisy s hrozbou likvidace podepsané Ku Klax Klanem, ani
oni sami však nevěřili, že dojdou naplnění.
Zároveň okamžitě po činu „bílí“ klatovští obyvatelé sepsali petici na obranu
dvaceti osmi zatčených útočníků. „Lidé se vzbouřili a vzali spravedlnost do
vlastních rukou,“ psalo se v petici kolující mezi klatovskými občany, která o
útočnících hovořila jen jako skupině mladých lidí, přestože věk útočníků se
pohyboval mezi 16 až 51 lety.
V návalu emocí se zapomínalo, že „skupina mladých lidí“ praktikovala princip
kolektivní viny a její rukou málem v plamenech zemřely dvě děti, z toho jedno
dvouleté, či že napadány byly celé rodiny včetně žen a starých lidí. Navíc rány
nemířily jen na Bendíkovy a Janovy, rodiny se špatnou pověstí, ale i na
Červeňákovy z Lipkova, kteří klatovským poskytli dočasný azyl.
Ublížení na zdraví
„Dosavadní vyšetřování ukazuje, že na akcích proti Romům se podíleli jak starší
občané, kteří byli iniciátory, tak mladší fyzicky zdatní. Ti se pak stali
ochotnými vykonavateli násilí,“ řekl při pohřbu novináři Rudého práva Vladimíru
Váchovi Karel Fořt, jeden z vyšetřovatelů případu. Útočníci byli obviněni z
trestných činů ublížení na zdraví, výtržnictví, porušování domovní svobody a
poškozování cizí věci.
Romští aktivisté v čele s Emilem Ščukou, předsedou Romské iniciativy, s trestní
kvalifikací ostře nesouhlasili a požadovali, aby pachatelé byli obvinění podle
paragrafu 259 – z genocidy. A varovali, že podobný případ se může stát zítra v
Ostravě, Praze či Ústí nad Labem.
A měli pravdu. Stal se ani ne za pět měsíců v Hradci Králové.
Epilog
10 obviněných bylo 19. března 1993 odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí
svobody v délce trvání od 16 měsíců do sedmi a půl roku.
Dalších 18 osob bylo odsouzeno k podmíněným trestům.
Reportáž Jáchyma Topola byla otištěna v německých a polských novinách.
Emil Bendík byl pohřben v Klatovech 7. března 1991.
