Daniel Herman přeje Romům k Mezinárodnímu dni Romů
Milí romští přátelé,
zapojuji se touto cestou mezi gratulanty a k Mezinárodnímu dni Romů Vám
srdečně blahopřeji. Řadě svých romských přátel zároveň děkuji za to, co jsem se
od Vás naučil. Přátelství mezi lidmi si totiž opravdu moc vážím.
Mám rád přírodu. Příroda je velkou inspirací a nejkrásnější knihou o
stvoření. Vyrůstal jsem částečně na Šumavě, kde naši koupili v 60. letech
chalupu. Rád se toulám šumavskými lesy. Ty původní pralesy byly vždycky smíšené.
Tak vyšly z dílny Stvořitelovy. To teprve člověk začal vysazovat monokultury,
převážně smrkové. Ty jsou náchylné k nemocem, smrky se vyvracejí a lesy umírají.
Tak je to i s lidskou společností. Je rozmanitá, skládá se z různých
etnických skupin a národů. Žijeme spolu i vedle sebe, vzájemně se ovlivňujeme a
obohacujeme svou vlastní kulturou. Představte si, jaká by byla na světě nuda,
kdybychom byli všichni stejní.
Ale někteří lidé by si to přáli, aby zmizeli všichni, kdo jsou jiní, než
právě oni by chtěli. Vím o tom své. Jsem ze židovské rodiny. Mnoho mých
příbuzných nepřežilo nacistické řádění za Druhé světové války. A ještě i dnes
dostávám občas nenávistné rasistické vzkazy, někdy i výhrůžky.
Od dětství jsem míval romské spolužáky i sousedy v domě, kde jsme v Č.
Budějovicích bydleli. Už jako dítě jsem obdivoval, že umějí od malička mluvit
dvěma jazyky. Ve škole při vyučování česky a o přestávce mezi sebou romsky.
Vždycky mě zajímal dějepis, hodně jsem četl a tak jsem se dozvěděl tu hroznou
tragédii za války. Že Romové, stejně jako Židé, byli určení k likvidaci. Umírali
spolu v koncentračních táborech.
Ve škole jsem býval svědkem, že se někteří spolužáci romským dětem posmívají,
pokřikují na ně, ti jim to zase oplácejí, někdy i s úroky. Cítil jsem, že to
není správné a snažil jsem se vždy o rychlé urovnání takových šarvátek a sporů.
Z osudů vlastní rodiny jsem poznal, že rasismus je něco odporného. O kvalitě
člověka přece nic nevypovídá, jestli se narodil jako Žid, Rom, Vietnamec, Němec,
Čech, Rus nebo Američan. Teprve kvalita života vypovídá o tom, jaký ten člověk
je. To jsem pochopil a rozhodl se stavět mosty porozumění a přátelství mezi
lidmi.
Když jsem pak pracoval jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů,
navázali jsme spolupráci s Výborem pro odškodnění romského holokaustu. Často
jsem jezdil na pohřebiště v Letech a uvědomoval si, jak nemožné a urážlivé je,
že na místě utrpení tolika lidí, kde umíraly i malé děti, je velkovýkrmna vepřů.
Říkal jsem si, jak bych se asi cítil, kdyby se např. v bývalém koncentračním
táboře Mauthausen, kde zemřel můj dědeček, válela prasata.
Když jsem se pak stal ministrem kultury v koaliční vládě Bohuslava Sobotky,
uvítal jsem ochotu naší vlády tento ostudný problém vyřešit. Po mnoha jednáních
se nám nakonec podařilo najít s akciovou společností, která vepřín provozovala,
shodu, farmu odkoupit a areál svěřit Muzeu romské kultury.
Na místě utrpení mnoha lidí, kteří byli pronásledování pro svůj romský původ,
tak vyroste důstojný památník. Bude varováním proti zlu a násilí. Bude tam stát
jako vykřičník, kam až rasistická nenávist může dojít.
A tak, milí romští přátelé, v den, kdy si připomínáte společný původ, jazyk a
kulturu, příjmutí romské vlajky s dnes již známým kolem symbolizijícím vaši
mnohdy nelehkou pouť životem, můžeme také s povděkem hodnotit naši dosavadní
spolupráci na dobrém díle kultury připomínání a slíbit si přátelství a podporu i
do budoucna.
Přeji vám příjemné dny spojené s oslavami 8. dubna, Mezinárodního dne Romů. A
celé společnosti, aby byla schopna a ochotna poznávat krásu vaší kultury a
nezapomínat, že jste po staletí součástí české historie.
Mangav tumenge but bacht.
Srdečně, jilestar
Váš Daniel Herman
