Csaba Olah: Pro mne jakožto Roma znamená integrace něco jiného
Reakce na nedávná
prohlášení evropské komisařky paní Viviane Redingové ohledně situace Romů a
jejich potřeby se začlenit a žít normálním způsobem života.
Když se snažím pojmenovat evropské hodnoty – hodnoty, které všichni v Evropě,
nebo politické komunitě Evropské unie, sdílíme – vycházím z velmi odlišné
situace. Není tomu tak proto, že by žádné společné hodnoty nás všech nebo
alespoň většiny z nás neexistovaly, ale spíše proto, že jsem trochu opatrný, než
abych je ihned označoval za „evropské“. Většina těch, kdo by měli odpovědět na
otázku, jaké hodnoty naší společnosti považují za nejdůležitější, by mezi
prvními v řadě mnoha uvedla demokracii, spravedlnost a rovnost. Jsou ale tyto
hodnoty výhradně evropské? Odkazuje demokracie k podobě vlády anebo jde
jednoduše o spravedlnost? Jsme snad my Evropané jediní, kdo stojí o spravedlivou
společnost, ve které se se všemi občany jedná rovnoprávně?
Můj etnický původ mě často a víc než dost zřetelně staví do pozice toho, kdo
se musí zlepšit, něco dohonit anebo se prostě nějak změnit.
Snad bychom měly vnímat evropské hodnoty a evropskou identitu jako produkty
nebo možné výsledky procesu, jehož jsme všichni součástí. Jde o proces utváření
evropské společnosti.
Jakožto maďarský Rom a občan Evropské unie, narážím často na politická
prohlášení, která přitahují pozornost veřejnosti k důležitosti integrace.
Myšlenka integrace hraje v mém životě důležitou roli. Mám s ní také praktické
zkušenosti, nejčastěji jakožto objekt příslušných politických kroků. Můj etnický
původ mě často a víc než dost zřetelně staví do pozice toho, kdo se musí
zlepšit, něco dohonit anebo se prostě nějak změnit. Protože ale žiji ve východní
Evropě, vím také, že když budeme tvrdě pracovat, dohoníme jednoho dne západ.
Nicméně integrace, a v tomto případě společenská integrace, je pro mě
obzvlášť důležitá, avšak znamená pro mne něco jiného. Raději bych ji definoval
jakožto proces zmenšování společenských rozdílů mezi lidmi, aniž bych k
jakýmkoli lidem, ať už společenským či etnickým skupinám, odkazoval jakožto k
těm, jejichž standardu by měli ostatní chtít dosahovat. Mnoho z nás se zavazuje
budovat provázanější společnost. Když se však snažíme prosadit do praxe myšlenky
spravedlivé a provázanější evropské společnosti, musíme se postavit mnoha
obtížím. Ti z nás, kdo věří v evropskou realitu a nikoli evropskou utopii, se
musejí zabývat základním problémem.
Dovolte mi ten problém pojmenovat. Je jím více než 500 milionů občanů, kteří
žijí nejen v západních evropských zemích, ale také kdekoli jinde v Evropské
unii. Dokonce i v Bulharsku a Rumunsku. Je jím více než 500 milionů občanů,
kteří se od sebe navzájem liší a kteří každý po svém chápou, co to znamená být
Evropanem. Děti a dospělí, muži a ženy, bohatí a chudí, věřící i ateisté. Je jím
více než 500 milionů, z nichž většina zná méně než 0,0001% a mnoho z nich chápe
jen méně než 10% svých spoluobčanů. Jestli chceme vybudovat společnost, ve které
se k sobě navzájem budeme chovat skutečně jako ke svým spoluobčanům bez ohledu
na všechny tyto rozdíly, potřebujeme skutečné odhodlání. Rozličné komunity
žijící v Evropské unii se potřebují silně zavázat k ochotě se integrovat, aby
další generace mohla žít normální život.
Evropská unie je domovem velice rozličných komunit. My – tedy ti, kdo věříme
v budoucnost Evropské unie – považujeme své odlišnosti za základní hodnoty, na
nichž můžeme svou budoucnost postavit.
Všichni potřebujeme odhodlání a ochotu přispět k provázanější společnosti,
ale současně také musíme přijmout fakt, že zde existuje více než půl bilionu
různých způsobů, které definují, co je to normální život v rámci Evropské unie.
Zdroj:
http://www.opendemocracy.net
