Ciprian Necula k 30 letům svobody: Romové nepožadují svá práva. Proto nás lidé ignorují

Každý v Rumunsku si přesně pamatuje, kde byl v různých okamžicích revoluce
v prosinci 1989. Ale když přijde na to, co si v té době o tom všem mysleli, už
to není tak jasné. Ciprianu Neculovi bylo 10 let a znamenalo to pro něj sex
a banány.

Když Nicolae Ceaușescu padl, dospělí v jeho domě řekli dětem, že teď
budou všichni dostávat banány – což byla ve východním bloku exotická vzácnost.
Krátce po tom, co byli Ceaușescu a jeho žena na Štědrý den popraveni, se děti
zamkly v obývacím pokoji a dívaly se na erotický film Emanuela z roku 1974,
který se vysílal na dříve usedlé a prudérní státní televizi.

„Bylo to úžasné,“ směje se Necula. Při pohledu zpět je podle něj jasné, že
nikdo nevěděl, co svoboda znamená. Nikdo také netušil, že se blíží revoluce.
Když 9. listopadu 1989 padla berlínská zeď, byl to pro Rumuny jen další obyčejný
den. V Ceaușescuově Rumunsku strana nedebatovala s lidmi u kulatého stolu
o dalším postupu jako ve všech ostatních východoevropských komunistických
státech. Revoluce tady vypukla náhle, z čistého nebe. Nikdo na ni nebyl
připravený, ani na to, co přišlo potom.

Necula dnes provozuje platformu Aresel, která pomáhá rumunské romské menšině
porozumět své síle a používat ji. Při sčítání lidu v roce 2011 tvořili Romové
3,3 procenta populace země. Ale vzhledem k tomu, že mnoho Romů se ke svému
etniku nehlásí, tak se Necula domnívá, že Romové by mohli tvořit až 10 procent
obyvatelstva. Mezi 329 poslanci v parlamentu je ovšem Necula jen jedním ze
dvou. 

Mnoha Romům ale revoluce rychle zhořkla. Zejména v 90. letech byli terčem
častých, etnicky motivovaných útoků. Za komunismu byl otevřený rasismus
potlačován. Teď už tomu tak není.

Jedním z prvních Neculových zaměstnání bylo
shromažďování pracovních nabídek, včetně těch od Ministerstva práce, ve kterých
se doslova psalo „Žádní Romové“. Se svým týmem byl vysílán na zahraniční
ambasády ve snaze získat mezinárodní podporu. Když se všichni Rumuni začali
potýkat s tím, co vlastně svoboda znamená, Romové zjistili, že mnoho jejich
spoluobčanů ji chápou tak, že už mohou neomezeně „vyjadřovat svůj rasismus“.

Ceaușescuovo Rumunsko bylo nelítostnou diktaturou. Ale za Ceaușescua měli
Romové práci a základní zabezpečení jako všichni ostatní. Když se ovšem staré
hospodářství začalo rozpadat, Romové přišli o práci jako první. Zvyšovala se
segregace a odsouvání na okraj společnosti, ale zároveň se začaly objevovat
první romské organizace občanské společnosti. K nejtěžším bitvám, které musely
vybojovat, patřilo zavedení oficiálního označení Rom místo hanlivého „tigan“,
neboli „cikán“. Bylo to obtížné, protože mnoho Rumunů se domnívalo, že vzhledem
k podobnosti obou názvů bude docházet k zaměňování s těmito „podřadnými lidmi“,
jak říká Necula.

Některé z těchto bitev byly úspěšně vybojovány, protože se Rumunsko snažilo
přesvědčit Evropskou unii a mezinárodní společenství o svých demokratických
principech.

Po třech desetiletích od revoluce je ovšem situace různá. To platí
pro všechny Rumuny, ale pro Romy zvlášť.

Mnozí Romové jsou na tom mnohem lépe
než dřív a začíná se objevovat malá romská střední třída. Ale mnohem víc jich
zůstává zoufale chudých, někdy nemají ani úřední dokumenty, které potřebují
k zajištění základních služeb, včetně zdravotní péče. Vstup Rumunska do Evropské
unie v roce 2007 na druhou stranu umožnil Romům legálně vycestovat za prací do
zahraničí, což znamená příliv peněz domů.

Romské organizace jsou aktivní, ale jejich činnost se
někdy ukazuje být dvojsečnou zbraní. Podle Neculy, který býval státním
tajemníkem na Ministerstvu pro evropské fondy, je problém v tom, že když romské
skupiny organizují pro děti vzdělávání po škole nebo zavádějí vodovod do
romských oblastí, kde nikdy nebyl, na představitele místní správy – kteří by
měli tyto činnosti dělat v první řadě – je vyvíjen menší tlak, aby plnili své
povinnosti.

Některé věci se ale mění k lepšímu. Letos se objevilo
video
s řidičem minibusu, který bije romskou matku s dítětem v náručí poté, co je
odmítl vzít do autobusu. Když zavolala na tísňovou linku, aby útok nahlásila,
operátor jí začal nadávat, protože je Romka. Podle Neculy pak většina médií
tento incident pravdivě prezentovala jako rasový skandál, což by se dřív nikdy
nestalo.

Když prezident v lednu vyznamenával 10 židovských přeživších
holocaustu, Necula a další mu napsali a požadovali, aby ocenil i přeživší z řad
Romů. Brzy následovala omluva a vyznamenání pro skupinu Romů.

„Uvědomil jsem si, že nepožadujeme svá práva,“ říká Necula. „Proto nás lidé
ignorují. Proto o nás lidé prostě nemluví nebo o nás mluví negativně – protože
nejsme dost aktivní!“

Na rozdíl od Maďarů, kteří představují další velkou menšinu v Rumunsku a vždy
hráli důležitou politickou roli, Romové nikdy žádnou takovou roli nehráli. Lidé
se obecně považují za Romy, ale vždy byli chudí a rozdělení a nikdy se jim
nepodařilo proměnit svůj počet na politickou sílu.

Pokud Necula prosadí svou,
brzy se to změní. 

This story was originally published on the website of the Open Society
Foundations on October 31, 2019 with the headline “After
the Wall Came Down”