Čeněk Růžička: Chybí odhalování příčin toho co se Romům za nacismu stalo, nesouhlasíme s protiuprchlickými náladami

Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského
holocaustu v České republice (VPORH), během letošního pietního aktu kritizoval
absenci systematického odhalování a zveřejňování příčin a důsledků toho co se
Romům a Sintům za nacismu stalo ve veřejném prostoru. "Například, jak probíhalo
zatýkání romských rodin jednotlivými četnickými stanicemi? Co bylo jednotlivým
rodinám zabaveno a nebylo nikdy vráceno? Jak probíhala spolupráce českého
protektorátního ministerstva vnitra s nacisty při pronásledování Romů?" ptal se
Čeněk Růžička, který se v souvislosti s uprchlickou krizí jasně vymezil proti
xenofobním populistům.

"I Romové mají obavy z uprchlické krize a bojíme se možných bezpečnostních a
sociálních dopadů a rizik. Avšak bytostně nesouhlasíme s vyhrocenými náladami
části společnosti, kterou účelově podněcují političtí populisté a fanatici. Po
převratu, v době kdy se Romové stali oběťmi rasových vražd a kdy z obavy o
životy členů svých rodin odcestovali za tolerantnějším prostředím do Kanady,
Holandska, Německa, Anglie a dalších zemí, jsme byli rádi, že je tyto země
přivítali se srdcem na dlani. Tudíž známe pocity migrantů i běženců," uvedl
Čeněk Růžička v projevu, který server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.

Projev Čeňka Růžičky během pietního aktu v letech u Písku, 13. 5. 2016

Uvedu text, který jsem měl tu čest pronést při příležitosti slavnostního Dne
památky obětem holocaustu v lednu tohoto roku v Senátu. Myslím, že je nanejvýš
aktuelní.

Mým rodičům nacisté a jejich čeští poskoci zničili celé jejich původní
rodiny. Maminka se z protrpěných hrůz nikdy nevzpamatovala. Za komunistů do Letů
jezdila se strachem. V přímém přenosu zde totiž byla svědkem míry znevážení
místa svého věznění a hrobů svých nejbližších, jaké nemá nikde v Evropě obdoby.
Po převratu reportáže z nenávistných pochodů na Romy vypínala. Nedokázala totiž
pochopit benevolenci k projevům toho samého typu nenávisti, který za nacismu
zažila. Moje popřevratové aktivity nepodporovala. Bála se nacistů, bála se
komunistů a nepřestala se bát ani po převratu.

Před 4 lety jsem zde při stejné pietní vzpomínce otevřel otázku absence
systematického odhalování a zveřejňování příčin a důsledků toho co se Romům a
Sintům za nacismu stalo a vyslovil jsem zde přání, aby se situace v tomto směru
měnila k lepšímu.

Vztahy Romů s většinou jsou zatíženy intenzitou škodlivých předsudků, jaké
nepamatuji. Oslovujeme, argumentujeme, doslova žadoníme a stále se setkáváme jen
s nepochopením a ignorací.

Instituce čerpající z práce ctihodného prof. Ctibora Nečase sem tam zveřejní
informace, ale neustále opakují to samé, respektive v průběhu času pro to samé
jenom použijí jiné věty. Přitom témat ke studiu je nepřeberné množství.

Například, jak probíhalo zatýkání romských rodin jednotlivými četnickými
stanicemi? Co bylo jednotlivým rodinám zabaveno a nebylo nikdy vráceno? Jak
probíhala spolupráce českého protektorátního ministerstva vnitra s nacisty při
pronásledování Romů? Za jakých okolností docházelo v Sudetech k popravám Romů?
Co se stalo s 2500 Romy a Sinty, kteří na vzniklou situaci nestačili zareagovat
a zůstali v odtržených Sudetech?

O hrozícím nebezpečí jejich deportací do koncentráků se od sudetských němců
nedozvěděli. Až na pár jedinců neuměli číst ani psát. Jak v Sudetech probíhalo
jejich zatýkání a jejich deportace do koncentráků? Do jaké míry mělo chování
sudetských němců vliv na jejich utrpení? Kdo přežil? Romské oběti ze Sudet se ve
statistických datech bohužel neobjevují.

Pozůstalí po obětech by si také přáli podrobněji objasnit roli Romů, členů
odbojových skupin a je potřebné zabývat se i statečnými příběhy Čechů, kteří
považovali Romy za lidské bytosti a pomohli jim se ukrýt v tak složité situaci.

Ostatně, poučení například můžeme čerpat nejen z osudů Romů během 2. světové
války, poučení najdeme v celé historii existence romského národa.

Vážení, i Romové mají obavy z uprchlické krize a bojíme se možných
bezpečnostních a sociálních dopadů a rizik.

Avšak bytostně nesouhlasíme s vyhrocenými náladami části společnosti, kterou
účelově podněcují političtí populisté a fanatici. Po převratu, v době kdy se
Romové stali oběťmi rasových vražd a kdy z obavy o životy členů svých rodin
odcestovali za tolerantnějším prostředím do Kanady, Holandska, Německa, Anglie a
dalších zemí, jsme byli rádi, že je tyto země přivítali se srdcem na dlani.
Tudíž známe pocity migrantů i běženců.

My Romové s odmítáním máme své zkušenosti i z 30 let minulého století.

Regionální politici v té době také uposlechli hlasu lidu, když si u
demokratických zákonodárců vynutili přijetí zákona, který mé rodiče zásadním
způsobem omezil v jejich právu na svobodu pohybu a zavedl proti Romům
diskriminační praktiky.

To se stalo příčinou vyhrocujících se do té doby více méně přijatelných
vztahů Romů s většinou. Zákonodárci tzv. uvolnili stavidla.

Dopady tohoto zákona, který české Romy a Sinty postavil do role druhořadých
občanů v průběhu času gradovali a vygradovali v chování českých dozorců k
vězněným rodinám v koncentračních táborech v Letech a na Moravě v Hodonínku.

Připomínám to z obavy, aby společnost nenaskakovala na šíření paniky a
nenutila zákonodárce nepředloženě reagovat. Nám se to již jak jsem uvedl, stalo.

Blíží se volby přičemž je zřejmé, že se uprchlická a migrační krize účelově
stane stěžejním tématem volebních kandidátů. Někteří z nich, zejména populisté a
fanatici se ponesou na vlně šíření paniky a strachu a strach je jak víme velmi
špatnou rádkyní. Společnost dokáže motivovat k nevyzpytatelnému chování.
Samozřejmě, rizika jsou velká a podceňovat je by bylo zcela jistě
neodpustitelnou chybou. Ale jsme Evropané a jako Evropané vyznáváme jisté
morální a humanitární hodnoty.

Vážení, nenechme si je pošlapat!

Přál bych si, abychom si s uprchlickou a migrační krizí poradili způsobem, za
který se jako Čech, jako Rom, ale i jako Evropan nebudu muset v budoucnu stydět.
Dámy a pánové, nezbývá mě než Vám za pozůstalé poděkovat za Vaší přítomnost a
samozřejmě děkujeme za krásné živé květinové dary. Opět jste nám zde pomohli
vytvořit důstojnou a přátelskou atmosféru.

Nashledanou v příštím roce.