Britský pedagog se stydí za volbu své země ohledně setrvání v EU. Požaduje nové referendum o podmínkách odchodu
Pedagog a zakládající člen Charity na podporu vzdělávání Romů Mark Penfold napsal v reakci na výsledek referenda o brexitu otevřený dopis. Zpravodajský server Romea.cz ho zde otiskuje v plném znění.
Dnes ráno jsem se probudil s pocitem hněvu, zmatení a studu za svou zemi. Proč hněv? Zlobím se za své děti a budoucí vnoučata, kterých se dotknou vedlejší negativní důsledky rozhodnutí opustit EU.
Zlobím se za lidi, kteří naprosto legálně přišli pracovat a přispívat do této země a nyní jsou v pozici, kdy se mají cítit, jako by snad udělali něco špatného. Neměli tentokrát žádný hlas, a tudíž nemohli jakkoli vyslovit svůj názor.
Jsem zmatený – zmatený proto, že kdykoli jsem řekl lidem, že v případě odchodu dojde k pádu libry a trhu s akciemi, což způsobí odliv investic a přidružených pracovních míst do jiných zemí, bylo mi řečeno, že šířím paniku. O dva dny později libra padla jako fotbalista s výhledem penalty, stupeň úvěruschopnosti země šel k zemi jako anglický brankář v kriketu snažící se chytit míč, zatímco trh s akciemi ve víře, že investice odejdou jinam, klesl prudčeji, než klesá potápěč Tom Daley. Ceny za benzín teď s pohybem libry vůči dolaru porostou, což jen posílí inflaci. Je „šíření paniky“ jen jedním z mnoha příkladů, jak Kampaň za odchod zohavuje anglický jazyk? „Šíření paniky“ je novým výrazem pro říkání nepohodlné pravdy, spojení „ekonomický migrant“ se kdysi užívalo ve významu někoho, kdo si vydělává v zemi, v níž se nenarodil, a k jejímuž blahu přispívá, dnes označuje někoho, koho v této zemi nechceme.
Zlobím se, protože musím žít v zemi, jejíž směrování určuje Nigel Farage (předseda Strany za nezávislost Spojeného království, pozn. redakce), a současně jsem zmaten, neboť jsem se přistihl, že souhlasím s prohlášením Nigela Farage z období voleb v roce 2015: „Jsem upřímně přesvědčen, že co se chaosu týká, ještě jste nic neviděli.“ Jsem o to zmatenější, když si vzpomenu, že Nigel Farage může vystopovat své předky zpět k francouzským přistěhovalcům a oženil se s ženou německé národnosti, což jak předpokládám, dělá z jeho dětí potomky přistěhovalců. Proč by on měl těžit ze svého přistěhovalectví do Spojeného království, ale ostatním, kteří dělají to samé, by se v tom mělo zamezit? Jsem zmatený z toho, proč by 5 000 000 držitelů britských pasů mělo smět pracovat v cizích zemích, ale je špatné, že tak chce činit podobný počet cizinců zde.
Věřím, že důsledkem této kampaně a této volby zde existuje hodně rozzlobených a zmatených lidí. Rozzlobení a zmatení lidé se často cítí být vyloučeni ze společnosti. Společnost s velkým počtem vyloučených členů je společnost nemocná. V posledních letech jsme se soustředili na to, abychom se přiblížili sociálně vyloučených skupinám, a přesto jsme velmi početnou skupinu, která se cítí být z hlavního proudu Británie vyloučena, právě vytvořili touto volbou. Je zde mnoho přistěhovalců a potomků přistěhovalců, kteří zde budou i nadále zcela legálně žít, ale kteří jsou roztrpčeni tónem kampaně a přesvědčeni, že jsou zde v nelibosti či dokonce nenáviděni. K čemu je nyní soudržnost společnosti či komunity? Byli jsme přesvědčováni, že snižování přistěhovalectví je nezbytné pro obecnou podporu začleňování. Budeme nyní svědky závodu o to dostat se do Británie předtím, než se dveře zavřou a počet přistěhovalců tak bude stavěn do kontrastu s přáním těch, kdo žádali odchod.
Jako demokrat uznávám volební vítězství Kampaně za odchod a gratuluji jim k jejich místu v historii. Za 50 let se naše vnoučata budou ve školách učit o brexitu a Kampaň za odchod označí za jeden ze zpátečnických kroků 21. století. Jako tolik dalších však nemohu přijmout to, že by snad vyhráli tento spor. Jednoduše jen tolikrát řekli pár velkých lží, že jejich falešným prohlášením uvěřilo dost voličů.
Jako demokrat chci záruku stejných práv jako hnutí Za odchod EU. Měli jsme zde referendum ohledně setrvání v EU, které vyjednal David Cameron. Dožaduji se práva mít referendum ohledně toho, jaké podmínky pro odchod nám „vyjednají“ politikové, kteří jej hlásali.
Nikdo netuší, jaké budou podmínky našeho oddělení od EU. Je nepravděpodobné, že by bylo tak vyspělé jako „My si necháme cédéčka s Oasis a vy si zase nechte Tři tenory.“ Voliči se vyjádřili, že se jim nelíbí podmínky dojednané Davidem Cameronem [pro to, abychom zůstali], já jsem ale neviděl podmínky odchodu, které nám budou téměř jistě spíše vnucovány, než aby byly vyjednávány. Jediné, co víme, je, že Nigel často naznačoval, že by připustil nižší národní bohatství jako cenu za nižší míru přistěhovalectví, ale během své kampaně popíral, že nás finančně poškodí samotný odchod.
Žádám tudíž od těch, kdo volali po odchodu, slib, že vypíší referendum poté, co se odeberou do kabinetu ředitele, aby se dozvěděli podmínky svého vyloučení, abych se mohl rozhodnout, zda konečný finanční dopad přijmu či ne. Věřím také, že právě to by bylo v duchu pravé demokracie, zatímco současný požadavek vyhlásit nové referendum o stejném rozhodnutí na základě jeho těsného výsledku jím není.
