Bohuslav Sobotka: Zlu nelze ustupovat, je nutno se mu aktivně bránit. Šíření předsudků plodí jen zlo a násilí

Osmého května si připomínáme významný den nejen pro Českou republiku, ale
také pro celý civilizovaný svět. V Evropě skončil válečný požár, který v ní také
bohužel začal. S pietou a hrdostí si dnes připomínáme statečnost, kterou
projevili Češi při ozbrojeném odporu proti vražedné nacistické mašinerii. Ať již
v v domácím odboji nebo na zahraničních frontách prokázali odvahu a hrdinství.
Neváhali často přinést v boji za svobodu cenu nejvyšší – lidský život. Na tyto
naše národní hrdiny nesmíme zapomenout a s jejich životním postojem je nutno
seznamovat i nejmladší generaci.

Výročí osmého května je také příležitostí poučit se na základě minulých
událostí a zkušeností. Neboť, jak prohlásil filosof George Santayana „Kdo se
nepoučí z minulosti, je odsouzen ji opakovat“. I proto je důležité již nikdy
nedovolit, aby byla historie přepisována, příčiny dění pozměňovány a zásluhy
zamlčovány tak, jak tomu bylo často v minulém režimu. Proto při každé
příležitosti ctíme nejen hrdinství Čechů na všech bojových frontách, ale také
zásluhy Rusů, Američanů a všech dalších národů, které se podílely na osvobození
naší země a porážce nacistů a jejich spojenců a zaplatili za to krutou daň v podobě
obrovských ztrát na životech.

Specificky českým poučením je Mnichov, naše smutná zkušenost se zhoubným
ustupováním brutálnímu a zjevnému zlu v naivní naději, že s ním lze dosáhnout
nějakého politického kompromisu. Appeasement byl výrazem naprostého nepochopení
agresivní podstaty nacismu a cestou, jež vedla nejen k rozbití Československa,
ale která přivedla tehdejší demokracie na samou hranu porážky. Zlu nelze
ustupovat, je nutno se mu aktivně bránit.

Významným poučením pro naši
přítomnost a budoucnost je také nebezpečí jakékoliv politické ideologie založené
na uvažování v kategoriích „my a oni“. Paušální odsuzování a šíření předsudků na
základě pohlaví, náboženství, politického názoru, sexuální orientace či původu
vždy plodí v konečném důsledku jen zlo a násilí. Takové nenávistné dělení jsme
zažili v éře nacismu, vyústilo tehdy v koncentrační tábory a vyvraždění stovek
tisíc obyvatel Československa.

Naším cílem, jako demokratů a humanistů, tedy
musí být podpora společnosti, která je solidární, svobodná, otevřená, tolerantní,
sociálně spravedlivá a ekonomicky prosperující. A je-li to potřeba, je naším
úkolem také aktivní občanská obrana všech jejích demokratických hodnot bez
ohledu na to, jestli jsme demokraty levicovými nebo pravicovými. Protože za
vzestupem nacistické totality stála nejen lhostejnost k pronásledování „těch
druhých“, ale i neschopnost demokratů se tehdejším nacistům postavit společně.

Druhá světová válka je neblahou připomínkou milionů lidských obětí z řad
vojáků a civilistů. Evropa byla během první poloviny dvacátého století smrtelně
vyčerpána dvěma krutými světovými válkami. Nezvratitelným následkem byl pak
ústup Evropy z popředí světového dění. Její místo nově nahradily dvě velmoci a
bipolární svět rozdělený železnou oponou na vzájemně soupeřící bloky. I v tomto
prostředí a možná především právě pod vlivem opakovaného válečného děsu, se
zrodila myšlenka evropské integrace. A s ní naděje na lepší budoucnost.
Evropské státy, které spolu často stovky let řešily spory silou, se rozhodly
vytvořit projekt Evropské unie. S cílem zajistit Evropě demokracii, blahobyt,
stabilitu a mírové soužití.

EU dává možnost řešit odlišné názory mezi jednotlivými národními státy
mírovými prostředky a vyrovnat se s případnými výzvami a hrozbami společně. Je
to ta nejlepší prevence proti tomu, aby se Evropa kdykoliv v budoucnu propadla
do chaosu nacionalismu, konfrontace a války. I proto musí být Česká republika, s
veškerou zkušeností Mnichova, prožitkem utrpení okupace i odboje proti nacismu
aktivním členem Evropské unie. Nesmíme už nikdy dopustit opakování chyb
minulosti, které vedly k dvěma světovým válkám.