Antropolog M. Stewart: protiromské nálady jsou dnes ještě výraznější než před 2.světovou válkou

V norském Centru studií o holocaustu a náboženských menšinách se 22. září konala konference s názvem „Romové a zahraniční migrace v Evropě od 18. století do konce 2. světové války“. Mezi hlavní přednášející patřili zejména historici, se svým příspěvkem však vystoupil také britský sociální antropolog Michael Stewart. Tématem Romů ve východní a střední Evropě se zabývá už tři dekády. Mezi jeho nejvýznamnější tituly patří například titul Čas Cikánů z roku 1997 (byl přeložen i do češtiny) a Cikánská “hrozba” z roku 2012. V krátkém rozhovoru nastínil mimo jiné několik paralel mezi dlouhodobou historií romské “bezstatusovosti” a jejich dnešní situací.

Nezájem justice

“Vždycky je nebezpečné činit zjednodušená srovnání – perzekuce, jíž Romové čelili v letech 1930-1945 je skutečně značně odlišná od toho, čemu čelí dnes. Faktem nicméně zůstává, že ve východní Evropě je dnes anticiganismus o dost populárnější než tehdy, a že silnější jsou i předsudky panující ve společnosti,” domnívá se Stewart. 

“Zásadně se liší i způsob, jakým jsou do celé záležitosti zapojeny státní instituce. Nelze ale opomíjet jev, který někteří nazývají “speciálním postavením”, v němž se romské rodiny nacházejí. Je pro něj typické, že Romové stojí jistým způsobem mimo zákon, přičemž státní instituce na jednu stranu nevědí, jak si s tím poradit, na straně druhé pak jednají značně represivně a ponechávají tak Romy ve velmi nejednoznačné situaci, která navíc zůstává relativně neměnná. Mám tím na mysli například způsob, jakým třeba zrovna česká vláda přistupuje k protizákoné praxi segregace romských dětí ve školství na základě toho, že je plošně označuje za mentálně opožděné. To je kupříkladu zcela nelegální. V téhle otázce konkrétně rozhodoval i Evropský soud, přesto daná praxe přetrvává i nadále.”

Strategie neviditelných

“Nahlédneme-li do archivů z doby před 2. světovou válkou, Romové jsou v nich zmiňováni výhradně v souvislosti s nějakými problémy,” říká Stewart. “Na Romy je setrvale nahlíženo jako na nepřístupné a nezačlenitelné. Navíc jsou podle všeho odedávna předmětem obsedantní pozornosti úřadů, které se snaží nějak se s nimi vypořádat.” 

Mezi dvěma světovými válkami si policejní a další mocenské orgány vyměňovaly o Romech čím dál větší množství informací se záměrem nad nimi získat co největší moc. V reakci na to si Romové vytvořili systém specifických opatření, která se zdají být geograficky široce rozšířená a která mají hluboké historické kořeny. Jmenovitě jde o “strategii neviditelnosti” či “život v lokalitách, které se nacházejí mimo pozornost a nejsou využívány lidmi z majority”. Tato strategie volí “taktiku neoponování, které je nahrazeno nezájmem a životem na společenské periferii”. Její aktéři sice přímo neprchají, ale pohybují se v jiném prostoru. Tvrdé jádro této strategie pak tvoří rodina. 

A mezi Romy obvykle neexistuje vyšší mocenský článek, než je právě rodina, domnívá se Stewart. “U skupiny, u níž vedoucí osobnosti víceméně absentují, jsou úřední místa značně omezena v možnostech její perzekuce. To hlavní, co jedinec z takové komunity potřebuje k přežití, je provdat či oženit se za někoho ze stejné sociální skupiny. Historický úspěch této strategie je nezpochybnitelný”, je přesvědčen Stewart. Dokladem toho je ostatně samotný fakt, že Romové dodnes jako skupina existují.

Autor rozhovoru je poradcem norského oddělení pro romské záležitosti Romtiltaket, editor, spisovatel a dokumentarista. Z angličtiny přeložila Adéla Gálová.