Analýza: Zneužívá se jen zlomek sociálních dávek, přísnost ale musí být. Hlavně před volbami

Výdaje na sociální dávky v Česku atakují hranici jednoho bilionu korun ročně, jde suverénně o nejvýznamnější výdaje státního rozpočtu. Pocit, že tyhle peníze jdou domnělým „zneužívačům“, je mylný. Zcela nejvyšší podíl představují důchody – i ty jsou totiž v rozpočtové škatulce sociálních dávek. Patří sem například i rodičovský příspěvek, příspěvek na péči či podpora v nezaměstnanosti. Politiky často zdůrazňované „zneužívání sociálních dávek“ se v celkovém balíku hledá jen těžko.

Třeba politicky velmi sledované dávky pomoci v hmotné nouzi, určené pro nejchudší domácnosti, se ve svém objemu pohybují v posledních letech průměrně jen kolem pěti miliard korun ročně.

Počátkem června ale schválila ve sněmovně zajímavá hlasovací koalice zavedení principu „třikrát a dost“. Trestem za tři přestupky má být právě strhávání těchto dávek. „Nechceme dál přihlížet tomu, že někteří lidé si udělali živobytí z čerpání dávek, a přitom se za solidaritu svému okolí odvděčují opakovaným pácháním vážných přestupků,“ uvedl po hlasování místopředseda výboru pro sociální politiku Jan Bauer z ODS, která zákon navrhla.

Lidé by měli přijít o část doplatku na bydlení i příspěvku na živobytí, pokud by opakovaně neplatili pokuty za vybrané přestupky.

Téma vyvolalo dosti rozporuplné reakce zejména u těch, kdo s lidmi v nouzi pracují, respektive se jim snaží pomáhat. Problém je, že i když politici mluví o „vážných přestupcích“, reálně jde de facto o přestupky, které člověk nasbírá docela snadno.

„Vypískáte Zemana při proslovu. Neuposlechnete výzvy policie, abyste přestal rušit. Protáhnete oslavu po desáté. A máte po dávkách,“ dává příklad expert společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle.

Převažuje pocit nespravedlnosti

Stát disponuje dostatečným represivním aparátem na to, aby dokázal řešit různé přestupky proti sousedskému soužití, neplacení pokut či neposílání dětí do školy. Spojovat to s krácením sociálních dávek, které přirozeně dopadá i na děti, jež si nevybírají, do jakého prostředí se narodí, je podle kritiků šlápnutí vedle a předvolební populismus.

Jak ale potvrzuje nedávný průzkum agentury STEM, jde o téma, na nějž část voličů v Česku dlouhodobě slyší. Pro část lidí, v průzkumu označených jako „kritičtí“, je typický důraz na sociální jistoty a bezpečí a vadí jim zejména „prohlubující se sociální rozdíly, vnější ohrožení ze strany migrantů, vnitřní ohrožení nepřizpůsobivými/romskými spoluobčany“.

„Převažuje pocit nespravedlnosti, který čerpá především z postoje, že ve srovnání s nimi samotnými tu jsou skupiny, jež nemusejí pracovat, a přesto se o ně stát postará,“ píše autorský tým STEM a nabízí i výběr z výroků lidí, kteří pro průzkum hovořili:

• „Máme špatně nastavený sociální systém. Mladým se nevyplatí pracovat. Je snazší zůstat na úřadu práce. Nenutí lidi chodit do práce. Za nás platilo, kdo nepracuje, ať nejí. Je to diskriminace bílejch.“ (kritičtí, muž, 72 let)
• „Dalo by se argumentovat, že dneska je svoboda, takže se pracovat nemusí. Práce je dostatek, ale nechápu, že není povinnost pracovat. A byla bezpečnost.“ (kritičtí, žena, 56 let)
• „Půl roku děláme na daně na ty, kteří nepracujou. Tehdy museli pracovat všichni. Práce dnes je taky pro všechny.“ (kritičtí, muž, 49 let)

I když zákon explicitně nemíří na „zneužívače“, pod čarou je zacílení zjevné, třeba podle poslankyně Jany Černochové (ODS) jde o krok proti těm, kdo „zneužívají solidaritu společnosti, nebo neposílají děti do školy a jsou nepostižitelní“.

I starší průzkum PPF Factum ukázal, že většina lidí v Česku je přesvědčena o tom, že žadatelé o sociální dávky v hmotné nouzi nejsou příliš dobře prověřováni. „O tom, že dávku dostane i osoba, která si ji více či méně nezaslouží, je přesvědčeno celkem 75 % Čechů,“ konstatuje průzkum. Téměř všichni Češi (93 %) souhlasili s tezí, že dochází ke zneužívání sociálních dávek bez ohledu na to, o jaký typ jde. A „rozhodně“ o tom bylo přesvědčeno 60 % populace.

K výrokům o tom, že „jsou zde zneužívané sociální dávky“, se uchyluje i premiér Andrej Babiš nebo šéf SPD Tomio Okamura. Jak to tedy s údajným zneužíváním sociálních dávek v Česku je?

Politický efekt zaručený

Pokud je někde možné hledat problémy, tak v oblasti takzvaných nepojistných dávek. Těch je celkem jedenáct. Největší část z nich ale tvoří rodičovský příspěvek, který v podstatě zneužívat nelze. Druhý v řadě je příspěvek na péči handicapovaným. I zde se dá jen těžko podvádět. Dohromady tyto výdaje tvoří více než 90 % všech nepojistných sociálních dávek. Podobně se v podstatě nijak nedá podvádět třeba u porodného či pohřebného.

Za potenciálně problematické lze považovat příspěvky na bydlení a příspěvek na živobytí. „Víme, že zde existují pseudosamoživotelky, stává se i to, že rodiče fingovaně draze pronajímají byt svým dětem, aby měli nárok na příspěvek na bydlení,“ řekla už dříve ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

V celkovém balíku jde však stále jen o zlomek celkové částky, která na sociální výdaje státu jde. Výrazně méně, než kolik jde ze státního rozpočtu třeba na podporu levného jízdného pro studenty a seniory. Navíc významná příspěvků na bydlení končí v kapsách obchodníků s chudobou, kteří příjemcům těchto dávek draze pronajímají často i velmi nevyhovující byty.

Ucelená a přesná data o tom, kolik lidí dávky zneužívá, jak a v jaké výši, chybí. Zjevné je, že makroekonomicky je zneužívání dávek bezvýznamné, psychologický a politický efekt tématu je však zaručený.