3. díl: Devadesátá léta v Letech vydláždila cestu k téměř půl miliardě

Zveřejňujeme třetí díl seriálu, který se věnuje poválečným dějinám bývalého
tzv. cikánského tábora v Letech u Písku, resp. jeho místa a okolí, na něž měl
vliv celkový vývoj historie Romů na území Československa.

Období 80. let bychom mohli označit – zejména v souvislosti s tím, co se pak
odehrálo v 90. letech v Letech u Písku – jako hluché období. Přeživší a
pozůstalí na místa, kde ztratili své příbuzné, chodívali, a to jak do Let u
Písku, k místům bývalého pohřebiště, tak do nedalekých Mirovic, kde bylo
pohřbeno více než tři sta Romů, dětí i dospělých.

Adolf Vondrášek, jakožto bývalý starosta obce Mirovice, vzpomíná, že ještě
před tím, než v roce 1992 nechal zhotovit pamětní desku romským obětem (a za
přítomnosti kněze i místních obyvatel ji pietně odhalil), byla na mirovickém
hřbitově umístěna deska od samotných Romů (70.–80. léta). Vondrášek se o téma
letského tábora začal zajímat od roku 1964, kdy zakoupil v Mirovicích dům, ve
kterém původně bydlel bývalý četník z letského tábora. Ten se údajně přestěhoval
právě kvůli své nechvalné minulosti. 

„Objevené“ Lety

Do pozornosti širší veřejnosti se dostaly Lety u Písku v 90. letech, a to
zejména po tom, co americký novinář Paul Polansky zmedializoval existenci tzv.
cikánského tábora na tomto území z doby Protektorátu Čechy a Morava.

Místo, na
kterém tábor stál, i historie, jež se k němu vázala, byly pochopitelně
historikům i místním obyvatelům dobře známy, přeživší a pozůstalí do Let
jezdívali, ale až v porevolučním období se začíná veřejnost i zahraniční média
zajímat o další osud tohoto místa.

Tehdejší vláda musela nějak reagovat na
zveřejněné skutečnosti týkající se internace Romů do tábora, jejich utrpení
zapříčiněného českým dozorujícím personálem a zejména tragických osudů obětí
rasové perzekuce, včetně jejich transportace do Osvětimi.

V roce 1993 obdrželo
Ministerstvo kultury návrh profesora Ctibora Nečase, jenž se o romský holokaust
v Čechách a na Slovensku zabýval od 70. let, na prohlášení hřbitova bývalého
tábora (spolu se hřbitovem bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu s obdobnou
historií) za kulturní nemovitou památku. Toto řízení vyústilo v jednání s panem
Zárybnickým, tehdejším starostou obce Lety, o místě instalace pamětní desky a
textu umístěném na desce.

Muzeum romské kultury, které ve spolupráci
s profesorem Nečasem v této věci jednalo, navrhovalo desku instalovat buď
v areálu, nebo před areálem bývalého „cikánského tábora“ (což by fakticky
znamenalo v blízkosti vepřína firmy AGPI), případně v prostoru lesního hřbitova.
Záměr byl starostou přijat a přehodnocen na kámen s deskou poblíž hřbitova.

Pod
poradním orgánem Vlády ČR – Rady pro národnosti – vznikl Výbor pro koordinaci
výstavby, v němž zasedl vedle státních zástupců i zástupců romských organizací
také starosta obce Lety. Na realizaci památníku byla vyhlášena veřejná soutěž,
jež měla uzávěrku v listopadu 1994. V tom samém roce přechází velkovýkrmna vepřů
do stavu akciové společnosti AGPI, a. s., která vznikla na základě zakladatelské
smlouvy z roku 1991 členskými organizacemi Agropodniku, tedy okolními JZD,
včetně JZD Lety. Slavnostní odhalení pomníku se konalo 13. 5. 1995, po němž
převzala pomník do své správy obec Lety.

Boj o vepřín a prodej obecního pozemku firmě AGPI

Dva roky poté, na květnovém pietním aktu v Letech, vyjádřil tehdejší ministr
vnitra Jan Ruml záměr zapáchající vepřín odstranit. V roce 1998 prohlašuje
Vladimír Mlynář, jakožto ministr bez portfeje a člen nově vzniklé Unie svobody
pod vedením Jana Rumla, odstranění vepřína za prioritu. Započal tak
několikaměsíční jednání s firmou AGPI, ovšem bez zdárného výsledku.

Soudní
odhad, který byl učiněn soudním znalcem v témž roce, byl vyčíslen na 50 milionů.
Tržní odhad, který dodala taky firma AGPI, představoval částku 140 milionů.

„V podstatě jsou dvě varianty postupu, mezi kterými se rozhodne. Respektive,
třetí varianta je nedělat nic. Za prvé: vepřín je možno zákonně vyvlastnit za
soudem odhadnutou cenu jako místo, které je v ochranném pásmu kulturní památky.
Druhá možnost – my jí pracovně říkáme mírová – spočívá v tom dohodnout se s
vlastníkem vepřína AGPI Písek. (…) Jestliže se vláda rozhodne vepřín vyvlastnit,
bude můj materiál obsahovat také nějaké programy na řešení budoucí zaměstnanosti
lidí v té oblasti,“ prohlásil tehdy Vladimír Mlynář.

V červenci 1998 mimo jiné
novinářům řekl, že vláda rozhodla vybudovat důstojný památník na místě bývalého
koncentračního tábora pro Romy v Letech na Písecku a nechá kolem něho vyhlásit
ochranné pásmo se zákazem dalšího stavebního rozšiřování velkovýkrmny vepřů,
protože by to zvyšovalo její cenu. A že poté s nimi (tj. s firmou AGPI) vláda
zahájí jednání o jejím vykoupení. V tomto období se starosta Zárybnický vyjádřil
pro média: „Existují tu dva pohledy – jeden pražský a jeden místní. Lidé stále
nechtějí uvěřit, že vláda vepřín zruší. Bojí se o práci. (…) Společnost AGPI,
jež vepřín vlastní, je jedním z mála fungujících zemědělských podniků a je s ní
provázána celá řada místních aktivit. Pokud vepřín zanikne, zaniknou i tyto
vazby.“

11. ledna 1999 zveřejňuje vláda usnesení, ve kterém ukládá ministru pro
místní rozvoj zpracovat finanční odhad odkupu vepřína a úpravu pietních míst. O
několik dní na to Jan Zárybnický, který je od roku 1993 evidovaný také jako
podnikatel v zemědělství, své obavy ještě upřesňuje: „I my samozřejmě uznáváme
pietu místa, kde za války zemřeli romští občané. Musíme však hájit zájmy občanů,
z nichž je řada ve výrobně zaměstnána a další jsou svým podnikáním s její
existencí svázáni.“

Přičemž dne 27. 9. 1999 uzavírá jako starosta za obec Lety
se souhlasem zastupitelstva obce kupní smlouvu s firmou AGPI, a. s. o prodeji
pozemků, které byly do této chvíle v majetku obce, v celkové výši 357 000,- Kč.
Ve smlouvě se mj. kupující firma výslovně zavazuje parcely č. 995/13, 987/3,
987/6 nezastavovat žádnou stavbou. Jak letecké snímky a v současnosti i
archeologický průzkum ukazují, jedná se prokazatelně o část, na níž koncentrační
tábor stál, čehož si byl Zárybnický i vzhledem ke svému členství ve Výboru
pověřeném výstavbou památníku z roku 1994 rozhodně vědomý.

V souvislosti s uvedenými skutečnostmi zůstává po počáteční euforii
z rozhodnutí vlády vepřín vykoupit pachuť silnější, než bychom čekali. Nabízí se
spousta otázek, na které nám už nemá kdo odpovídat. Proč stát čekal až do roku
2018, kdy společnosti AGPI přišla s touto astronomickou částkou? Cena podle
znaleckého posudku z roku 2017 je za budovy a částečně za pozemky s ohledem na
účel zpracování 77 200 000,- Kč. Stát zaplatil akcionářům za odkup tohoto
majetku 450 milionů, přičemž na jeho následnou demolici alokuje dalších zhruba
120 milionů.