Zpěvačka Pavlína Matiová: Už mi i pár lidí řeklo, že díky mně změnili pozitivním směrem názor na Romy

Součástí projektu Requiem za Osvětim byla kromě jiného konference s názvem
Roma positive: romské vzory a obraz Romů v médiích. Po úvodních slovech
zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové a britské velvyslankyně Sian
MacLeod a několika osobních svědectvích od přítomných Romů došlo také na
panelovou diskuzi na téma romské vzory, kterou moderoval proslulý
kosovsko-holandský novinář Orhan Galjus.

K tématu se vyjadřovaly osobnosti z několika zemí; každý přispěl onou
pověstnou troškou do mlýna. Třetím na řadě byl Zdeněk Horváth z Integračního
centra Praha, který upozornil, že se sice debatuje o „romských vzorech“, ale
nikdo zatím jasně nedefinoval, čím nebo kým tyto vzory vlastně jsou. Mimo jiné
padl i názor, že je to někdo, kdo pozitivně ovlivňuje nejen širší veřejnost, ale
také (a především?) lidi ve svém okolí. Já osobně mám v tuto chvíli nejspíš
jasno v tom, kdo by mohl romský vzor v tomto pojetí ideálně reprezentovat –
Pavlína Matiová.

„Nerada si dávám velké cíle – co když se nakonec nesplní a já budu zklamaná,“
říká Pavlína Matiová.

Pavlíně je 24 a ve svém věku dosáhla už lecčeho, čeho chtějí ti, kdo se
pohybují v hudební branži, dosáhnout. Výčet jejích aktivit je takřka nekonečný.
Nejenže se před pár lety dostala v soutěži Československo má talent až do
semifinále, v aktuálních recenzích na muzikálové představení „Jak udělat kariéru
snadno a rychle“ je její podání role uklízečky Debbie hodnoceno jako excelentní
(na rozdíl od mnoha dalších aktérů), vystupuje na většině důležitých akcí, které
mají co do činění s Romy (v poslední době například na britské ambasádě spolu s
klavíristou Tomášem Kačem při rautu k výše zmíněné konferenci).

Avšak především: 4.11. 2012 zpívala Pavlína v Rudolfinu sólový sopránový part
Requiem za Osvětim sintského skladatele Rogera Moreno Rathgeba. Mimochodem, na
sobě měla úchvatnou róbu návrháře Pavola Berkyho.

Pavlína je nejen skvělá zpěvačka, ale nechybí jí ani notná dávka kuráže,
kterou musela prokázat, když stanula před zaplněným sálem Rudolfina.

„Když jsem dostala od Slova 21 nabídku na účast v v Requiem, neváhala jsem ani
chvíli. Je pro mě obrovská čest být první romskou zpěvačkou na prknech
Rudolfina,“ uvedla Pavlína necelý týden před vystoupením v rozhovoru pro TV
Metropol.

I po ročním tréninku, který Pavlína absolvovala, se však těsně před
představením dostavila obrovská tréma. „Během první části koncertu jsem měla
příšerný pocit. Přede mnou i za mnou spousta lidí a vedle mě výteční zpěváci
(jednalo se o tři významné operní pěvce Martina Bártu, Martina Šrejmu a Janu
Wallingerovou – pozn. red.). Přišlo mi, že zpívám falešně, že jsem mimo rytmus.
V hlavě se mi objevovaly titulky v novinách jako – První Romka v Rudolfinu
zpívala falešně.“

Pro ty, kdo na koncertu byli, netřeba dodávat, že Pavlíniny obavy se ukázaly
být zcela liché. Nakonec i sama zpěvačka uznala, že vše dopadlo nejlépe, jak
mohlo: „Bylo to splnění snu, zážitek, na který nikdy v životě nezapomenu.“

Na listopadovou návštěvu Rudolfina bude jistě dlouho vzpomínat i všech
sedmnáct členů rodiny, kteří přijeli Pavlínu podpořit, někteří dokonce až z
Německa. Matiovi představují jednu z těch aktivních rodin, jejíž členové se
účastní mnoha různých akcí jak pasivně, tak aktivně (setra paní Matiové Michaela
Balážová vede už od roku 1996 v Roudnici nad Labem taneční soubor Benga čhaja,
Pavlína a Jitka Matiovy a Lucie Balážová vystupují v triu Proměny).

Jaký je její osobní příběh, jehož dosavadním vyvrcholením bylo vystoupení v
Rudolfinu?

„Bylo mi to dáno odmalička, protože jsem z muzikantské rodiny. Táta mě učil
romské písničky, ještě než jsem uměla pořádně mluvit. A mamka zpívala a hrála na
klavír. Bohužel teď už nemůže, protože jí při operaci zašili jednu hlasivku.
Nevěděli jsme to, a když potom zkusila zpívat a nešlo to, všichni jsme se
rozbrečeli. Bylo to pro nás hrozné. Já jsem pak začala docházet do základní
umělecké školy, kde jsem hrála na klavír a na housle a navštěvovala hodiny
sólového i sborového zpěvu. Po střední škole pedagogické jsem nastoupila na
konzervatoř a moje profesorka Eva Zikmundová mě doporučila do projektu Requiem.“

Denním chlebem Pavlíny je také studium na Mezinárodní konzervatoři Praha.
Minulý rok se s velkým úspěchem účastnila projektu romských mentorů pořádaným
občanským sdružením ROMEA, v jehož rámci nastudovala s dětmi z praktické školy ve Slaném
divadelně-písňové představení O Julině a Markovi. Hraje v divadle AraArt pod
vedením Davida Tišera – „Jsme Romové, co hrají Romy a to je skvělé.“ S žáky z
konzervatoře zkouší muzikál Box o druhé zuby, kde nejen zpívá a hraje, ale
také tančí, snaží se prozatím alespoň z písniček naučit romsky. A ještě mnoho
dalšího.

„Možná jsem se teď na nějakou dobu našla v muzikálu, který spojuje všechny
formy umění, které mám ráda. S klasickým zpěvem určitě přestat nechci, když už
jsem mu věnovala tolik času. Chtěla bych mít lekce alespoň jednou za čtrnáct
dní. Na ambasádě jsem zpívala to, co jde opravdu ze mě, tedy takový kulturnější
rompop.“

Jen několik výroků, ze kterých je jasně patrné, jak široký má Pavlína záběr.

A co hlasivky?

„To je přece sval! Je dobré je trénovat.“

Myslíš, že bys mohla být romským vzorem?

„To nevím, ale vlastně asi ano (směje se). Nikdy jsem nedělala nic špatného.
Snažím se být dobrý člověk a to, co dělám, je myslím správné. Už mi i pár lidí
řeklo, že díky mně změnili pozitivním směrem názor na Romy.“

Jak Pavlínina sestra Jitka, tak její sestřenice Lucie Balážová se věnují
zpěvu, na což měl jistě vliv Pavlínin příklad.

O lidech obecně mluví s pokorou, úctou a jen v tom nejlepším světle. Rogera
Morena popsala jako skromného, ale s velkým vnitřním životem, dirigenta Requiem
za Osvětim Riccarda Sahitiho označila termínem „milý strýček“. Nehledě na to, s
jakou láskou mluví o své rodině a obzvláště o mladší Jitce, která je podle
Pavlíny mnohem lepší v klasickém zpěvu, než ona sama.

„Spadá do kategorie koloraturní soprán. Má neuvěřitelný rozsah.“

Když se sejdete jako rodina, zpíváte si?

„A jéje! A jak! Pořád. Táta vždycky vezme kytaru a všichni zpíváme.