Vlasta Horváth: Řídím se svým citem

Rozhovor se zpěvákem Vlastou Horváthem v prosincovém čísle měsíčníku Romano voďi. 

Na jaké jméno nejčastěji slyšíte?

Doma většinou Vlasto, Vlastič… Cizí lidé si mě zafixovali jako Vlastíka, dlouho jsem si na to musel zvykat, ale teď už mi to ani nepřijde. Naopak jsem nikdy neměl rád oslovení Vlastimile a teď se mi to líbí.

Svým vystoupením jste podpořil akci Noc venku, která je primárně určená veřejnosti, aby poznala, jaké to je pro lidi bez domova, aby si uvědomili, že strávit noc venku není tak jednoduché, aby tomu k tomu tématu byli solidární. Proč jste vystoupil právě na této akci?

Není jiný, lepší důvod než ten, že jsem to zkrátka chtěl udělat. Řídím se svým citem, a tady jsem to tak cítil. Bylo to velmi emotivní a jsem rád, že jsem do toho šel. Za posledních osm let jsem se účastnil opravdu hodně nadačních projektů a bohužel jsem poznal, že je jen opravdu velmi málo takových, kde může člověk věřit čistému úmyslu.

Byl jste někdy bez domova nebo v situaci, kdy jste se tak cítil, byť jen na jeden den, dva?

Naštěstí jsem měl v životě to štěstí, že jsem měl vždy zázemí a střechu nad hlavou. Párkrát jsem ale zažil situace, kdy jsem se tak cítil, a to pro mě bylo velmi nepříjemné. Asi před třemi lety jsem s přáteli vyrazil na hory do zahraničí a na cestě jsme měli nehodu, kterou zavinil někdo jiný. Vše se náhle zkomplikovalo natolik, že jsme byli nuceni spát v úzké chodbě na policii a neměli jsme se jak odtamtud dopravit dál. Policie byla velmi tvrdá a naše klíče od auta nám nechtěla vydat. To bylo hodně nepříjemné.

Co pro vás domov a rodina znamenají?

Naprosto vše. Je to základ, bez kterého bych v životě jen stěží dokázal zvládat a řešit všemožné situace, které život přináší. A co se týká mé profese, ta je ještě náročnější na psychiku, takže tam to platí obzvlášť. Ať jsem kdekoliv, vždy se tak těším domů a nemůžu se toho návratu v podstatě už ani dočkat.

Když už jsme u té solidárnosti, empatie, soucitu s jinými: jak na tom, jako společnost jsme? A jak jste na tom vy a vaše rodina? Zdá se, že jste citliví lidé společně s manželkou Markétou, teď máte dcerku…, na druhé straně charitativních projektů je hodně a asi nemůžete dělat jen to?

Tato společnost se ubírá špatným směrem. Má zkušenost je bohužel čím dál tím horší. Není se čemu divit, neboť lidé už ničemu nevěří, a tím pádem se každý omezí jen sám na sebe. Já sám se snažím těmto okolnostem nepodléhat a snažím se, jak se říká, zůstat člověkem, což je v této době asi to nejtěžší. Ale jak sama říkáte, nelze dělat jen to. Byl jsem nucen si začít vybírat, protože moje dobrosrdečnost se v jeden čas dokonce obrátila proti mně a já byl za hlupáka, kterého každý chtěl jen využít.

Vánoce jsou za dveřmi a je to čas, kdy si víc než jindy uvědomujeme, jak důležité je být obklopen blízkými lidmi. Co pro vás znamenají Vánoce a s kým je trávíte? Kromě dárků, jídla, je to taky o rozjímání, duchovních potřebách a té empatii?

Když jsem byl mladší, moc jsem Vánoce nemusel a neprožíval. Postupem času, když jsme začali slavit Vánoce s Markétou, jsem trochu změnil názor a od doby narození dcery Lindy to prožívám zase o něco víc. Moje manželka je milovnice Vánoc. Dárky už má narozdíl ode mě nakoupené pomalu v říjnu, teď už možná i dokonce zabalené. Já takové věci řeším kolikrát i den před Štědrým dnem, ona je jiná. Vánoční výzdoba je snad v každé místnosti už od 1. prosince. Samozřejmostí je i domácí cukroví, které nesmí chybět. To mi, jak jistě chápete, dost vyhovuje, já totiž miluju sladké. Jinak Vánoce jsou pro mě vždy o pohodě a načerpání nových sil.

Z čeho míváte radost vy, ať už jde o dárek materiální nebo ten nemateriální? Co vás potěší a kdy?

Jsem moc rád za ten okamžik, když kouknu na svou dceru a manželku a vidím, jak celou tu vánoční atmosféru prožívají. To jsem opravdu šťastný. Letos jsou to pro dceru už třetí Vánoce, je zase o něco rozumnější a už teď se moc těší. Každý den si povídáme o tom, jak to bude probíhat, jak přinese Ježíšek stromeček a já se těším na ta její rozzářená očička.

Na čem pracujete momentálně? Vím, že 25. prosince ještě odehrajete vánoční koncert v Benešově. Co dál?

No ano, a ještě předtím 20. 12. odehrajeme jeden vánoční koncert v Jihlavě. Oba budou akustické a už teď se s celou kapelou moc těšíme. Mám také připravenou vlastní autorskou vánoční píseň, kterou jsem už živě představil v Dobrém ránu na ČT2. Jmenuje se „Přihořívá“ a budeme k ní natáčet také videoklip. Ještě mám pro své fanoušky připravený malý vánoční dárek, což jsou mé nové webové stránky, (www.vlastahorvath.cz), které budou spuštěny začátkem prosince. No a po svátcích bych rád vypustil svůj další, v pořadí již třetí singl s názvem „To máme znát“, samozřejmě též s novým videoklipem.

Máte za sebou muzikálovou zkušenost, i když jste se dlouho bránil. V čem vás to obohatilo, v čem eventuelně zklamalo? Kdyby přišla další zajímavá muzikálová nabídka, vzal byste ji? Jaká by musela být?

Ačkoli jsem se nejdřív divadlu trochu bránil, tak právě ono mi přineslo cenné zkušenosti. Ztratil jsem tam ostych, zábrany, které jsem měl hluboko v sobě. Naučil jsem se pracovat více s emocemi, byla to pro mě úplně nová zkušenost. Přestože stále upřednostňuji koncertování s kapelou, to vždy bylo a bude na prvním místě, tak pokud by nějaká zajímavá nabídka z divadla přišla, nebránil bych se. V současné době účinkuji v rockové opeře Antigona a v metalové opeře 7 proti Thébám. Jsou to, narozdíl od mé první muzikálové zkušenosti, hodně rockové energické záležitosti, baví mě to. Za daných okolností bych v případě nabídky řešil aktuální postavu, která by se mě týkala, a samozřejmě aby mi to sedlo po hudební stránce.

Co album, na kterém je i píseň Silnější než já? Už mělo být venku, tak už přihořívá i v tomto případě a fanoušci se brzy dočkají?

No, někdy se věc i přes veškeré úsilí zdrží, zbrzdí. Máte pravdu, že jsme původně mysleli na dřívější termín, ale doufám, že teď už opravdu přihořívá a fanoušci budou mít možnost si brzy album koupit. Pracuji na něm už několik let. Někomu se to může zdát hodně dlouhá doba, já sám občas nevěřím, jak ten čas letí. Mám za sebou velmi tvůrčí období plné změn a hledání, což bylo mnohdy velice náročné, ale zároveň i vzrušující. Je jedno, jestli budu mluvit o stavbě podkroví pro své studio nebo o samotném skládání písní a psaní textů. To všechno bylo součástí celého procesu. Věřím však, že právě čas je na nových písních hodně znát Někam jsem se posunul a pevně věřím, že se nové písně u mých fanoušků ujmou. Náš singl „Silnější než já“ si zatím v hitparádě rádia Bonton vede skvěle.

Ještě k tomuto roku, jaký pro vás byl 2013?

Jak už jsem se zmínil v předešlé otázce, stále pracuji na dokončení materiálu pro své třetí CD. Dva singly z připravovaného alba a mou první autorskou vánoční píseň už posluchači mohli slyšet buď na koncertech, nebo v televizním vysílání. S kapelou jsme v létě koncertovali na venkovních pódiích, což mi přináší takovou tu největší energii, a teď se připravujeme na dva vánoční koncerty. Krom toho účinkuji v RockOpeře Praha a již čtvrtým rokem vyučuji interpretaci na rockovém oddělení Mezinárodní konzervatoře Praha. Tato práce je pro mne moc zajímavá a baví mě. Na druhou stranu byl rok 2013 i trochu zvláštní. Nějak moc jsem řešil svůj věk a podobné záležitosti. Asi krize středního věku.

Máte rád bilance? Předsevzetí? A nějaká vaše předsevzetí nebo přání do dalšího roku?

Dnes už ne. V minulosti jsem si předsevzetí dával a vždy to dopadlo tak, že to pak nedopadlo. Radši nechávám všemu volný průběh a tajně si přeji, aby se na mě usmálo štěstí. A přání? Koncem ledna čekáme narození druhé dcerky. Moc se těším a přeji si, aby vše dobře dopadlo.