Robert Sutorý: Vzdělání by mělo být u Romů samozřejmostí

Robert Sutorý působí dvanáct let jako terénní sociální pracovník a romský poradce v Hranicích na Moravě. Motivuje další mladé Romy ke studiu na střední a vysoké škole. A není jich málo! Už na sedmdesát z nich díky Robertovi začalo s chutí studovat.

Dnes už sám vysokoškolsky vzdělaný Rom také často slýchával, a to od svých rodičů, že vzdělání je důležité. Vystudoval sociální pedagogiku na Masarykově univerzitě a v současnosti pokračuje v navazujícím studiu. Čtyřicetiletý Robert přednáší o Romech a jejich kultuře na olomoucké vysoké škole a je i členem pracovní skupiny Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Ale především je to terénní sociální pracovník a romský poradce setkávající se ve své práci s lidmi, kteří si bez jeho pomoci občas neví rady.

Každodenně řeší starosti s nezaměstnaností, exekucemi, bydlením nebo vyřízením důchodu. Podle jeho slov se řada problémů u jednotlivých klientů liší, jedno ale mívají společné: na počátku mají prioritu ty existenční, poté může na řadu přijít třeba pomoc se vzděláním dětí. Robert Sutorý jim zajišťuje pomoc formou doučování, aby si udržely dobrý prospěch ve škole. Někteří klienti se už nevracejí, jejich požadavek se totiž vyřeší hned napoprvé. „Když nad tím tak přemýšlím, tak takových rodin bych napočítal celkem dost. Opravdu nás někteří už nevyhledávají, a to je vlastně skvělé, protože víme, že se jejich situace zlepšila natolik, že není potřeba využívat dalších služeb,“ přemítá romský poradce, který dochází i přímo do rodin.

Robert Sutorý (FOTO: Ucimesepribehy.cz / Martin Vrabko) 

„Navštěvuji spíš starší Romy, kteří na tom nejsou zdravotně nejlépe nebo se z nějakého důvodu ostýchají přijít na úřad. Většinou se jedná o dluhy a žádosti o oddlužení. Když ale úředník slyší spojení insolvence a Romové, tak to může být kámen úrazu. V našem městě ale naštěstí mnoho Romů práci má. Pokud totiž prokážete stálý příjem, můžete o insolvenci zažádat,“ vysvětluje Robert, který se ve svém volném čase věnuje organizaci volnočasových aktivit pro romské děti. Z počátku to byly především takové, v nichž se učily tančit, zpívat a ovládat počítač. Dnes už od výpočetní techniky upustili, téměř každá rodina má doma vlastní počítač.

Bez motivace to nejde

„V posledních letech je práce s dětmi v Domě dětí a mládeže v Hranicích zaměřena spíše na zvýšení motivace žáka ke studiu a zlepšení studijních výsledků. Nejčastěji mají zájem o doučování studenti středních a vysokých škol. „Momentálně podporujeme třináct studentů středních škol a šest vysokoškoláků. Vzdělávat se a dělat něco pro sebe může skutečně každý,“ pevně věří vedoucí volnočasovek, který sám studuje v magisterském programu. Říká, že musí. Kdyby prý totiž romské děti viděly, že se on sám neučí, polevily by, nebo dokonce ztratily veškerou chuť ke studiu.

Související článek

Letní dvojčíslo časopisu Romano voďi se zaměřilo na vzdělávání

Jana Baudyšová

    A možná by ji ztratila i nejstarší ze tří dcer Roberta Sutorého, studentka gymnázia. „Děti u nás musí dodržovat určitá pravidla, pokud chtějí docházet do tanečního nebo hudebního kroužku a jezdit po vystoupeních, musí mít dobré chování ve škole a snažit se o pěkné známky. Pravidelně za nimi jezdí studenti vysokých škol, kteří je doučují, aby si zlepšily školní prospěch, a motivují je, aby myslely na svou budoucnost.“

    A tak to bylo i v Robertově případě. Před lety chtěl změnit svůj život od základu. Povedlo se. Bylo to v dobách, kdy teprve začínal pracovat s dětmi, a vzdělání mu prakticky dopomohlo k možnosti dosahovat s nimi lepších výsledků, věnovat se jim efektivněji a v neposlední řadě i získat lepší zaměstnání. A jak Robert Sutorý říká v závěru našeho rozhovoru, pokud tím vším někoho „nakopne“ ke studiu, je to jen dobře.

V romštině čtěte zde.