Patrik Banga: Trest může přijít i za násilí na internetu
Tak nám zase chytili Rozsívala… chtělo se mi říct, když se v éteru objevila zpráva o tom, že známý hejtr z Prostějova už si opět nedal pozor na klávesnici a začal vyhrožovat policistům, státním zástupcům a nakonec i soudcům. Jak jinak, zase si vybral i jednu VIP osobu. Dostal jsem pocit déjà vu.
Ten samý Aleš Rozsíval totiž vyhrožoval mě, mému dvojčeti, novinářům, politikům, muzikantům a tolika dalším lidem, že bych na jejich seznam potřeboval jeden další komentář. Díky vytrvalosti našich advokátek Mgr. Petry Vytejčkové a PhDr. Kláry Kalibové spadla klec a Rozsíval dostal loni v zimě podmínku na třicet měsíců. Člověk by si býval řekl, že trest je dostačující a každý se z toho musí poučit. Jenže někteří lidé se zjevně nepoučí. Internet a zdánlivá anonymita je totiž příliš velké lákadlo.
Rozsíval podle médií použil jednoduchou taktiku. Jeho známý se (prý) zapomněl odhlásit z e-mailové schránky na Rozsívalově počítači, a tak měl trestaný násilník volnou cestu k další „identitě“ a začal vyhrožovat. Spoléhal se na otevřenou wifi síť. Ano, pan Rozsíval asi nebude zcela normální případ, protože stop na internetu po sobě nechal tolik, že kdyby se soud skutečně zabýval do hloubky i tím, že si v minulosti objednával on-line i vraždu, musel by Rozsíval sedět ve vězení s pouty připnutými k posteli. Jenže podstatná na tom je ta identita. On si skutečně myslel, že je nedohledatelný, a přesně proto se tak i choval.
Násilí na internetu totiž spojují dvě věci. Zdánlivá anonymita a pocit absolutní svobody slova, kterou si hejtři mylně vysvětlují tak, že můžou každému říci cokoliv, kdekoliv a jakkoliv. Nedomýšlí si totiž skutečnost, že trestní řád platí i na internetu. Jinými slovy: výhružka smrtí (nebo násilím, ono to vyjde v podstatě nastejno) je stále výhružkou smrtí bez ohledu na to, jestli na někoho křičíte nebo mu píšete na Facebooku. A policie by měla konat.
V případě Rozsívala celá léta nekonala. A tak vyhrožoval na všechny strany. Že většina oznámení spadla do přestupkového řízení? Realita. V Česku zkrátka neumíme násilí z nenávisti trestat. Natož to internetové. Rozsíval tak před soudem nebyl dosud trestaný a vyšší trest zkrátka dostat nemohl. Kdyby ale policie (dobře, kdyby kdokoliv) konala včas, nemusel by násilník vyhrožovat ani mě, ani bráchovi, ani nikomu jinému, protože by už dávno lepil obálky ve věznici. Paradoxní na tom je, že Rozsíval mi (jak jinak než pod cizí identitou) vyhrožoval naposledy den před soudem. Psal mi, že pokud nestáhnu žalobu, přejede mě auto.
Těžko si umí našinec představit život, ve kterém nemáte tušení, kdo na vás kde čeká. Před mnoha lety vyhrožoval Martin Kubák zabitím mě a mému tehdy devítiletému synovi. Policejní vyšetřovatel se mě zcela vážně při výslechu ptal, proč jsem synovi do školy nenajal bezpečnostní službu. A to ve chvíli kdy jsem mu vysvětloval, že dokud kdokoliv vyhrožuje mě, tak to ještě zvládnu. Když ale někdo vyhrožuje mému dítěti, mám už skutečně strach a chci, aby moje dítě policie chránila. Ta bezmoc, kterou jsem v tu chvíli cítil, se nedá popsat. Moje dítě je terčem výhružky smrtí, já s tím nemůžu nic udělat a policie s tím nic udělat nechce.
Kubákovi nakonec podmínečně zastavili stíhání. Po dvou letech. Až po intervenci In IUSTITIE se věc dostala před soudce a ten Kubáka odsoudil k podmínečnému trestu za násilí na internetu. Prvnímu trestu svého druhu v Česku. Sotva po roce mi Kubák začal vyhrožovat zase.
Co oba případy spojuje? Neochota policie věc řešit, později neochota věc dostat až k soudu a nakonec podmínečné tresty.
Kde je chyba? Třeba Rozsíval byl před (prvním) odsouzením řešen šestkrát přestupkovou komisí v Prostějově. Uznán vinným byl jen jednou a dostal pět stovek pokutu. A to měl podle žaloby říct bývalé radní Prostějova Miladě Sokolové z ODS „Po volbách ty budeš viset. My se spojíme do koalice a ty budeš viset“. Podobně vyhrožoval v minulosti i Janě Černochové ze stejné strany nebo hudebnímu redaktorovi a publicistovi Jaromíru Merhautovi. Na toho chtěl agresor najmout na internetu i vraha.
Taky se divíte tomu, že nic z toho nestačilo k tomu, aby policie zakročila daleko dřív a razantněji? Ok, připusťme, že Rozsíval ve skutečnosti „nic neudělal“, tedy fyzicky. Kdo ale hodnotí, co všechno udělal lidem, kterým vyhrožoval podobným způsobem? Je možné si vůbec připustit, že se ho lidé báli? V televizní soutěži, kde vystupoval, se totiž projevil jako psychopat. A v komunikaci (třeba se mnou osobně) se projevoval jako ještě větší psychopat, schopný čehokoliv. Je to dost? Nebo není?
Teď čekám, jak Rozsíval dopadne. A upřímně řečeno mu přeju nejméně deset let ve vězení. Škody totiž natropil dost a strachu kolem sebe rozséval už taky dost. Určitě se uleví mnoha lidem. A taky to vyšle signál směrem k hejtrům. Třeba si další násilník rozmyslí, co komu napíše. Uvidí totiž, že trest může přijít i za násilí na internetu.
Komentář vyšel v časopise Romano voďi. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si předplatné na www.romanovodi.cz.
