…zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím
svědomí lidstva , a (…) k vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni strachu a
nouze, budou se těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší
cíl lidu…
Preambule Všeobecné deklarace lidských práv
Průběh událostí druhé světové války přivedl tehdejší mocnosti a budoucí vítězné
strany k obnovení myšlenky vytvoření mezinárodní organizace, která by měla
zajišťovat a trvale udržovat mír. První impulsy k vytvoření takovéto organizace
přišly od amerického prezidenta Woodrowa Wilsona na zasedání amerického Kongresu
8. ledna 1918, kde přednesl program 14 bodů, který se týkal mezinárodního
uspořádání po první světové válce.
Čtrnáctým bodem programu bylo založení Společnosti národů. Posláním této
organizace mělo být garantovat mír, dodržování mezinárodního práva, územní
nedotknutelnost, politickou nezávislost a rovnost členských států. Společnost
národů, známá též jako Liga národů, byla založena na základě výsledků první
světové války a pařížské mírové konference. Hlavní funkcí organizace byla
poválečná demilitarizace, udržení světového míru a prevence nových válečných
konfliktů pomocí diplomatických jednání a zásady kolektivní bezpečnosti.
Zakládajícími zeměmi byly vítězné státy Dohody – Francie a Velká Británie – a
jejich spojenci.
Ačkoliv se Woodrow Wilson velmi zasazoval o vznik Společnosti národů, Spojené
státy americké se nikdy jejím členem nestaly. Díky americké neúčasti, malým
pravomocem menších států, se i přes vliv Velké Británie a Francie nedařilo
naplňovat funkci a vizi organizace, a to do té míry, že nedokázala předejít a
zastavit kroky nacistického Německa a fašistické Itálie a rozpoutání druhé
světové války. V důsledku toho tato organizace ztratila sice význam, v důsledku
probíhající války však byla formálně rozpuštěna až v dubnu 1946.
Zvěrstva druhé světové války podnítila v mocnostech snahy hledat nové cesty k
poválečnému mírovému uspořádání. Základy budoucí Deklarace Spojených národů (Declaration
by United Nations) byly položeny v podobě Atlantické charty již v roce 1941. Za
účasti SSSR a Čínské republiky došlo během konference v Moskvě k setkání
ministrů zahraničí budoucích vítězných mocností. Byla zde vyslovena myšlenka
zřídit organizaci zajišťující mír.
To bylo posléze potvrzeno i na konferenci v Teheránu. Ke konečné dohodě
mocností došlo až na konferenci v Jaltě v únoru 1945. Organizace spojených
národů (OSN, UN – United Nations) byla založena mezinárodní smlouvou nazvanou
Charta spojených národů, která byla podepsána 51 zakládajícími členy (51. bylo
Polsko) na konferenci v San Franciscu. Charta vešla v platnost 24. 10. 1945.
Dala tím oficiálně vzniknout OSN, organizaci, jejímiž cíli bylo udržování
mezinárodního míru a bezpečnosti, rozvíjení přátelských vztahů mezi národy a
podporování hospodářské, humanitární a kulturní spolupráce.
V průběhu války přijaly mocnosti tzv. Čtyři svobody (svoboda projevu, svoboda
vyznání, svoboda od nedostatku, svoboda od strachu), které vyhlásil americký
prezident Franklin Delano Roosevelt v projevu v Kongresu v roce 1941. Čtyři
svobody se staly základním cílem celého válečného tažení. Když se po válce
začaly odhalovat všechny zločiny proti lidskosti spáchané nacistickým Německem,
celý svět byl v šoku.
I když byla založena Organizace spojených národů, panovala v mezinárodním
společenství shoda o nedostatečném definování práv v Chartě OSN. Rozhodlo se
tedy o vytvoření všeobecné deklarace, která by upravovala a specifikovala práva
jednotlivců, čímž by bylo dosaženo platnosti ustanovení Charty k lidským právům.
Hlavním tvůrcem Deklarace lidských práv byl jmenován Kanaďan John Peters
Humphrey, nově jmenovaný ředitel divize lidských práv v rámci sekretariátu OSN.
Zároveň byla zřízena Komise pro lidská práva, která se stala stálým orgánem OSN
a měla dohlížet na vypracování dokumentu, který měl být původně koncipován jako
Listina práv.
Členství v komisi bylo navrženo tak, aby dostatečně reprezentovalo mezinárodní
společenství. Proto byli ke spolupráci přizváni zástupci těchto zemí: Austrálie,
Belgie, Běloruská sovětská socialistická republika, Chile, Čína, Egypt, Francie,
Indie, Írán, Libanon, Panama, Filipíny, Velká Británie, Spojené státy americké,
SSSR, Uruguay a Jugoslávie. Mezi tvůrce deklarace patří například předsedkyně
komise a první dáma USA Eleanor Roosevelt (USA), diplomat, ambasador a
spisovatel Stéphane Hessel (FR), který přežil koncentrační tábor Buchenwald,
filozof a dramatik Pen Chun Chang (Čína), filozof a diplomat Charles Malik
(Libanon).
Komise se rozhodla nejprve představit obecnější, nezávazný text, který státy
spíše podpoří, než právně závazný dokument. Teprve následně začala pracovat na
závazné mezinárodní smlouvě, která by státům ukládala povinnost dodržovat a
chránit lidská práva. To se ale Komisi podařilo až v roce 1966, kdy představila
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o
hospodářských, sociálních a kulturních právech. Všeobecná deklarace lidských
práv obsahuje práva hospodářská, občanská, politická, sociální i kulturní.
Je třeba si uvědomit, že ačkoli měla tehdy OSN jen 58 členů (dnes je jich 193),
členské státy OSN už tehdy představovaly zástupce různorodých politických
systémů, náboženství, kulturních tradic, stupňů ekonomické vyspělosti a různých
ideologií. A ačkoliv se autoři snažili, aby dokument všechny tyto rozdíly
respektoval, proces přijímání nebyl vůbec jednoduchý. Nakonec se podařilo
shrnout a vyzdvihnout hodnoty, které byly tehdy společné všem. Všeobecná
deklarace se tak stala prvním mezinárodním uznáním práv a svobod každého člověka
bez rozdílu.
Valné shromáždění OSN nakonec přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských
práv v Palais de Chaillot v Paříži, ve Francii dne 10. 12. 1948. Všechny státy a
zúčastněné organizace byly o dva roky později, 4. prosince, na zasedání OSN
vyzvány k deklarování dne 10. prosince Mezinárodním dnem lidských práv. Pro
zajímavost; v Jižní Africe se Den lidských práv slaví 21. března na památku
Sharpevillského masakru (Sharpeville massacre). K Sharpevillskému masakru došlo
21. března 1960. Po dni demonstrací, kdy dav černošských demonstrantů vysoce
převyšoval počet policistů, zahájila jihoafrická policie palbu do davu a zabila
69 lidí. V současné době je 21. březen mimo jiné považován za oslavu jihoafrické
demokratické vlády prosazující rovný přístup k lidským právům.
Mezinárodní den lidských práv byl ustaven jako den oslav a vzdání úcty lidem,
kteří bojují za svobodu a lidská práva, ale také lidem, kteří jsou nespravedlivě
věznění. Tento den si připomínají jak jednotlivci, komunity, náboženské skupiny,
lidskoprávní organizace, parlamenty, vlády i Organizace spojených národů. V roce
2008 uplynulo 60 let od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, a nejedna
organizace využila tohoto významného výročí k celoroční kampani, například OSN
zvolila téma důstojnosti a spravedlnosti pro nás všechny (Dignity and justice
for all of us).
Kromě připomínkových akcí a kampaní jsou v tento den vyznamenáváni lidé a
organizace, kteří se zasloužili o lidská práva. Každý rok je v tento den
předávána Nobelova cena míru, která je udělována osobě či organizaci, jež
vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo snížení stavu
existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů. Nobelova cena míru
platí dnes nepochybně za kontroverzní ocenění; nejeden laureát vyvolal vlnu
diskuzí, ať už je řeč o ocenění Jasira Arafata, jenž je považován za teroristu,
nebo Barack Obama, který cenu získal zhruba po roce ve funkci amerického
prezidenta, či o ocenění nejaktuálnějšího nominovaného, jímž je Evropská unie.
Dovolím si zde ještě vzpomenout ceremoniál předávání Nobelovy ceny v roce
2010, kdy prázdná židle na pódiu symbolizovala nepřítomnost Liu Xiaobo. Tento
čínský disident, autor Charty 08 (její sepsání bylo inspirováno československou
Chartou 77), byl v roce 2009 odsouzen na 11 let odnětí svobody a dva roky odnětí
politických práv.
Také OSN jednou za pět let v Den lidských práv předává na Valném shromáždění
ocenění osobnostem, které se výjimečným způsobem zasadily o dodržování lidských
práv. Mezi oceněnými nechybí například vysoký komisař OSN pro lidská práva
Sergio Vieira de Mello, který zahynul při bombovém útoku na sídlo OSN v Bagdádu
v srpnu 2003 nebo Anna Šabatová, československá disidentka a signatářka Charty
77, která ocenění získala v roce 1998.
Mezi organizace, které každý rok slaví Den lidských práv, neodmyslitelně patří i
jedna z největších lidskoprávních organizací na světě, a to Amnesty
International (AI). K již tradičním oslavným událostem patří Maraton psaní
dopisů. Tato událost spojuje statisíce lidí po celém světě, kterým není
lhostejný osud nespravedlivě vězněných a pronásledovaných lidí. Jejich dopisy
směřují do věznic, k úředníkům a představitelům zemí, kde dochází k porušování
lidských práv. Psaní tohoto typu dopisů má dlouhou tradici, a to i v
Československu. Disidenti jako Václav Havel, Jiřina Šiklová, Jan Ruml nebo Ivan
Martin Jirous dostali řadu dopisů od osobností ze západního světa. Kvůli této
pozornosti měli ve věznici lepší pozici a bachaři si na ně tolik nedovolovali.
Maratonu psaní dopisů se může zúčastnit každý, kdo by chtěl poslat dopis, ať už
za nespravedlivě vězněné nebo přímo jim osobně, například pohled k Vánocům.
Letos se budou psát dopisy mimo jiné do Běloruska za osvobození opozičního
politika Aleše Bialtstského nebo do Nigérie na podporu komunity Bodo, která je v
Deltě Nigeru ohrožována úniky ropy těžené firmou Shell. Uniklá ropa zdevastovala
místní životní prostřední a zamořila vodu do té míry, že ohrožuje životy lidí
závislých na rybaření a pěstování květin. Podrobné informace o vybraných
případech pro rok 2012, životní příběhy nespravedlivě vězněných a
pronásledovaných obránců lidských práv i požadavky Amnesty International
naleznete na www.amnesty.cz/maraton. V Praze se můžete 10. prosince osobně
zúčastnit Maratonu psaní dopisů ve Večerní kavárně Souterrain (Bělehradská 82,
Praha 2).
Přehled bych ráda zakončila slovy Generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona, která
byla věnována loňskému Dni lidských práv. „Obhájci tvoří různorodou skupinu.
Mohou to být nevládní organizace, novináři nebo dokonce jednotlivci, jež k
aktivitě vyprovokovaly zkušenosti s porušováním lidských práv v jejich okolí (…)
Postaví se, vyjádří nahlas svůj postoj – ve jménu svobody a lidské důstojnosti;
dnes na to používají i Twitter. Bývají pronásledováni, zbavováni zaměstnání a
neprávem vězněni.
V mnoha zemích i mučeni, biti a vražděni. Jejich přátelé a členové rodiny se
také stávají oběťmi pronásledování a zastrašování. Ženy v roli zastánkyně
lidských práv čelí navíc i dalším rizikům, což je důvod, proč potřebují podporu
navíc. Den lidských práv je příležitostí vzdát poctu odvaze a všemu, čeho
obhájci dosáhli v oblasti lidských práv všude na světě – a zároveň příležitostí
k tomu, abychom se zavázali udělat víc pro to, aby mohli pracovat v bezpečných
podmínkách.
Státy nesou primární odpovědnost za ochranu zastánců lidských práv. Vyzývám
proto všechny státy, aby zajistily svobodu projevu a svobodu shromažďování,
které jsou základní podmínkou jejich práce. Jsou-li životy obhájců v ohrožení,
je ohrožena i naše bezpečnost. Jsou-li umlčeny jejich hlasy, je přehlušena i
spravedlnost. V tento Mezinárodní den lidských práv se inspirujme těmi, kteří se
snaží udělat tento svět spravedlivějším. A zapamatujme si, že každý – bez ohledu
na to, jaké má kulturní zázemí či vzdělání – může být šampiónem lidských práv.
Využijme tedy sílu, kterou máme. Nechť se každý z nás stane obhájcem či
obhájkyní lidských práv."
