Jarmila Balážová: Editorial - Romano voďi

Právě držíte v rukou březnové číslo časopisu Romano voďi, z úsporných
hledisek o osm stran kratší než v předchozích letech a tak to zůstane. Bohužel.
Na druhé straně se ale budeme o to víc důkladně rozmýšlet, radit, abychom sázeli
na články a materiály, které vás mohou obohatit, zaujmout, poučit v tom
pozitivním smyslu slova, možná i inspirovat.

 A my se naopak necháme rádi inspirovat vámi, vašimi nápady, tipy, možná se ve
vašem okolí odehrává něco, co stojí za to zachytit písemně a předat dál, možná
víte o někom, kdo má zajímavé povolání nebo postoj k životu, jehož životní osud
nebo chování lze ocenit. Psát nám můžeme na mailovou adresu: romano.vodi@romea.cz
nebo přes fb profil Romano voďi nebo Romey. Všechny varianty lze využít.

Pojďme k představení tohoto čísla… obálku zdobí fotografie světoznámé romské
kapely Mahala Rai Bandy představující už bezmála deset let stálici na pódiích
světových koncertních sálů i festivalů etnické hudby a world music. V její hudbě
se snoubí žhavá hudební současnost – balkan beats s tradicí tarafů (tří až
osmičlenná hudební uskupení v Rumunsku a v Moldávii, hrající lidovou muziku) a
balkánskou vojenskou dechovkou Fanfare Ciocarlia, o níž se svého času psalo jako
o nejrychlejší dechovce na světě.

V Mahala Rai Bandě hraje dosud z původních
Fanfare Ciocarlia nejstarší člen kapely, Cantea Giorgiel. Nejen tyto
informace,ale řadu dalších, najdete v rozhovoru Kateřiny Andršové se členy
tohoto hudebního zázraku z Rumunska. Jejich um a obdivuhodnou živelnost mohli na
vlastní oči a uši a také emoce zažít i návštěvníci pražského vystoupení Mahaly v
Lucerně 11.března. Já měla zablokovaný krk, takže jsem měla smůlu,ale Kateřina i
fotograf byli na místě a vy si můžete udělat dojem sami, možná po přečtení
začnete vyhledávat hudbu této kapely…

 Život a smrt v Tanvaldu… to je název padesátiminutové dokumentární detektivky
Víta Klusáka a Filipa Remundy, která vzbudila velký ohlas po svém odvysílání 10.
března v rámci cyklu Český žurnál. Rok 2012 začal v severočeském Tanvaldu
neštěstím. Hodinu a půl po půlnoci zde zastřelil senior dvaadvacetiletého Roma,
otce dvou dětí. Bránil se, že si zachránil holý život, Romové byli dva, prý jej
napadli nožem a chtěli zabít. Šlo skutečně o nutnou obranu? Vyvolal by případ
tolik pozornosti a vášní, kdyby střelec nebyl gádžo a ti dva Romové?

Případ
vyvolal neuvěřitelné vášně a docházela k mnoha od počátku k mnoha podivnostem.
Velmi rychle byl útočník propuštěn z vazby, měl velmi dobré kontakty s policíí z
minulosti, po propuštění odjel do zahraničí a nějakou dobu se skrýval. V případu
figuroval další svědek, ne Rom. Otec zabitého tvrdí a přímo v průběhu natáčení
pro Český žurnál pořídil nahrávku, v níž dotazovaný třetí svědek popírá verzi
zmíněného důchodce, podaří se otci dovolat nového soudního procesu, jak doufá?

I
tom je padesátiminutový dokument dvou nadaných mladých tvůrců, kteří na rozdíl
od svých předchozích dokumentárních počinů tentokrát museli čelí i řadě
kritických ohlasů, z nichž se podstatná část bez znalosti spisu a kauzy stavěla
automaticky na adresu střelce a proti

Romům, nelíbí se jim, že dokumentaristé
odhalují i xenofobii, paušalizující odsuzování až nenávist. Oni sami si to
vysvětlují i tím, že se případ navíc odehrál ve městě zavřených textilek,
extrémní nezaměstnanosti a nízké tolerance. I s nimi nabízíme rozhovor a
doufáme, že vás zaujme stejně jako další materiály uvnitř tohoto čísla, milí
čtenáři.