To nás ta zima letos potrápila, že? Dlouhá, velmi dlouhá a šedivá. Ještě na začátku dubna jí řešil každý, na ulici,v taxíku nebo třeba na poště. Dokonce i muži si stěžovali zcela otevřeně na nedostatek slunce, absenci paprsků a světla, které dodává energii. A pak zase najednou ze dne na den skoro ze zimních kabátů a bund do triček, jako je ostatně neměnícím se trendem, po němž nijak zvláště netoužíme, posledních pár let. V každém případě máme tu konečně jaro i s přívalem sluneční a světelné energie, tak jej vnímejme celou duší, protože u nás žel Bohu netrvá osm měsíců….
No a možná že k té vaší energii nebo alespoň zamyšlení, povzbuzení přispějeme i my dubnovým číslem časopisu Romano voďi. Ústředním tématem je tentokrát romství a Mezinárodní den Romů. Není jednoduché jedenáct let po sobě zkusit přiblížit historické pozadí a význam setkání hrstky romských intelektuálů a jejich příznivců blízko Londýna v roce 1971, ani další setkání,která již lemovala vznik první romské iniciativy mezinárodního charakteru a společensko-politického rozměru – International Romani Union. Účastníci těchto schůzek se jimi v zemích s totalitním režimem z pochopitelných důvodů příliš nechlubili a hledali spíše způsob, jak „romipen“ definovat navenek i dovnitř vlastních komunit, ba co víc, jak přispět k posílení vlastní svébytnosti, touze po emancipaci a hrdosti na svůj původ. Měly k tomu přispět i symboly jako jednotná romská vlajka, mezinárodní romská hymna nebo sjednocení se na snaze prosadit i do oficiálního jazyka té či oné země slovo Rom místo do té doby užívaných označení.
Prameny chybí, někdy se dokonce informace rozcházejí, ale jisté je to, že navzdory všemu se dodnes, i když značně osláblá, romština uchovala, stejně jako hymny, ať ta česká, složená vězni v koncentračním táboře Osvětim nebo ta mezinárodní – Gelem, Gelem.
Uchovaly se i některé tradice, i když jiné si snad mladá generace už ani nepamatuje. Něco je dílem pokroku, a to je pořádku, něco bohužel dílem doby a přirozeného, i když nechtěného vývoje, a to se nám líbit nemusí, ale horko těžko to v masovém měřítku zastavíme. Když se dnes podívám na fotky některých mladých slečen, ale i Romek kolem třiceti na sociálních sítích, žasnu. Jsou tak „odvážné“ a komentují je naprosto v klidu třeba strejdové dívčin, kteří jsou rozhodně starší minimálně o dvě generace. A nic divného na tom zřejmě nevidí. Tak tedy dobře, rozhodnutí je přece na každém z nás. Povinností společnosti a i romské komunity je připomínat a uctívat alespoň část z toho, co pro nás naši předci „vybojovali“: k takovým dnům patří i Mezinárodní den Romů připadající na 8. Duben.
Přinášíme nejen základní informace o jeho vzniku a výkladu, ale také fotostory z několika míst, kde se kromě jiných rovněž připomínal. V anketní otázce se tak trochu „nadsazeně“ ptáme, kdo z Romů je pro dotázané nebo by mohl či mohla být tím, kdo něco dokázal a může být inspirací. A pak přinášíme speciální čtyřportrét zástupců romské politické porevoluční scény ze zemí Visegrádské čtyřky. Aladár Horváth, Anna Koptová, Andrzej Mirga i "náš" Emil Ščuka měli nade vší pochybnost zásadní vliv na formující se romskou intelektuální vrstvu v 90. letech a na etablování jejích zástupců do řad širší české veřejnosti. Jeden z nich – Aladár Horváth, říká, že člověk se musí přihlásit ke své tváři a já Vám přeji, abyste nikdy neztratili sílu se tím řídit.
Hezké jaro!:-)
