Dominika Najvert: O lidech bez domova a nocích venku

V létě to ještě jde. Zima vás ale může stát život. Kromě batohu nebo igelitek se musíte starat o spacák nebo o deku a když se nenajde stará matrace, je potřeba si sehnat dostatek papírových kartonů z krabic. Poradit si sám – najít si místo, kde máte šanci ve spánku nezmrznout. V chatrči, v parku nebo pod mostem. Nebo třeba v „azyláku“ – nebát se přijít za lidmi, kteří myslí na všechny, na které už jinak nemyslí možná vůbec nikdo.

O lidech bez domova jsme si povídali s ředitelkou Sdružení azylových domů v ČR, Dominikou Najvert.

Dá se odhadnout, kolik je u nás bezdomovců – případně srovnat s ostatními zeměmi, jak si v jejich počtu „vedeme“?

V České republice žije asi třicet tisíc lidí bez domova. Dalších sto tisíc je ztrátou bydlení ohroženo. K důvodům, proč se lidé ocitají na ulici, patří slabé nebo neexistující rodinné vazby (rozvody, partnerské problémy, domácí násilí nebo třeba odchod partnera od rodiny s dětmi), sociálně ekonomické důvody (vysoká míra nezaměstnanosti, špatná bytová politika či neexistence účinného celorepublikového systému sociálního bydlení), dluhy, lidé propuštění z výkonu trestu, děti utíkající z domovů nebo odcházející z péče institucí (dětské domovy). Většinou se také kumulují – roli hraje hned několik faktorů najednou a těžko označit jen jeden jako ten hlavní. V evropském kontextu je situace podobná i v jiných zemích.

Jste ředitelkou Sdružení azylových domů. Co všechno vaše organizace sdružuje a čemu se věnujete?

Sdružení azylových domů v ČR (S.A.D.) bylo založeno v roce 1993 a zastřešuje fyzické osoby, poskytovatele sociálních služeb, další instituce a subjekty zabývající se problematikou lidí bez domova nebo ohroženými ztrátou bydlení. Jeho prioritou je vytvářet pro své členy odborné prostředí a hájit jejich zájmy. Našimi členy jsou nejčastěji zařízení poskytující služby osobám ohroženým sociálním vyloučením – azylové domy, noclehárny, domy na půl cesty, nízkoprahová denní centra apod. K dnešnímu dni má S.A.D. 90 členů v rámci celé České republiky.

S.A.D. je organizací, která vedle výše uvedených aktivit realizuje výzkumnou činnost v oblasti bezdomovectví, propaguje problematiku péče o osoby bez přístřeší či ohrožených ztrátou bydlení a vykonává odbornou, projektovou a hospodářskou činnost. Sdružení dlouhodobě spolupracuje s dalšími organizacemi včetně vzdělávacích institucí, které se zajímají o problémy lidí bez přístřeší a společně vytváří jednotnou platformu pro jednání se státními, zákonodárnými a samosprávnými orgány na všech úrovních veřejné správy. Vůči svým členům vykonává podpůrnou, poradenskou, vzdělávací, konzultační a informační činnost. Sdružení azylových domů je členem FEANTSA – Evropské federace zastřešující organizace pracující s lidmi bez přístřeší.

V roce 2011 S.A.D. realizovalo ve spolupráci s ČSÚ historicky první sčítání lidí bez domova v rámci Sčítání lidí domů a bytů 2011. V roce 2012 jsme pořádali letní pobyt pro maminky s dětmi z azylových domů s názvem Prázdniny jinak. Od roku 2013 realizujeme projekt Krokuz. Jedná se o sérii vzdělávacích seminářů, které jsou určeny dívkám, ženám a matkám žijícím v azylových domech. Název Krokuz vzniknul jako zkratka Krok ku zdraví. Ústředním tématem je totiž zdravotní gramotnost. Projekt byl spuštěn v únoru 2013 a je plánován do roku 2015, kdy by se ho měly postupně zúčastnit ženy ze všech azylových domů, které jsou členy Sdružení azylových domů v ČR. V roce 2015 počítáme s rozšířením programu i pro muže žijící v azylových domech.

V listopadu jste také pořádali unikátní projekt „Noc venku“. Kdokoliv si mohli vyzkoušet být na jednu noc bezdomovcem a samotní lidé bez domova se do realizace akce zapojili.

Noc venku realizujeme s Fakultou sociálních studií Ostravské univerzity od roku 2012. Například v Anglii probíhá již několik let. Je těžké najít datum, kterým to všechno začalo. První ,,spáčské“ skupinky nalezneme již v 70. letech minulého století. Začaly s tím skupinky studentů, kterým osud lidí bez domova nebyl lhostejný. Následovaly akce dalších skupin, a to v Londýně, v Cambridge, v Oxfordu a v mnoha dalších městech. Cílem akce je seznámit se s problematikou bezdomovectví, poznat, jaké to je spát venku a zároveň získat prostředky, které budou použity na podporu lidí bez domova.

V Británii probíhá paralelně několik akcí typu Noc venku. Té v Londýně, která se uskutečnila v roce 2012 o dva týdny dříve než naše ostravská, se zúčastnila i manželka vnuka královny Elizabeth II – Kate Middleton. Například v roce 2011 spalo ve Velké Británii 650 lidí-spáčů venku. V Ostravě přespalo na prvním ročníků 40 odvážlivců. Noc venku je jedinečná možnost, jak strávit noc venku bez běžného komfortu, na který jsme zvyklí. Je to zároveň šance, jak zareagovat na otázku bezdomovectví a podpořit místní lidi bez domova. Ti se již od počátku stali členy realizačního týmu a bez jejich přispění by Noc venku postrádala smysl. Ti z nich, kteří jsou v roli hostů a diváků si nápad velmi chválí a na akcích většinou pomáhají.

Vstupné na akci je formou přinesených potravin, které se následně rozdělují místním poskytovatelům sociálních služeb pro lidi bez domova. Jsou za přivezenou potravinovou pomoc velmi rádi. Darované potraviny mohou využít jak v rámci volnočasových aktivit pro maminky a děti teď v předvánočním období, tak také v rámci potravinové pomoci pro uživatelky, které se ocitnou ve finanční tísni a bez potravin. Těch neustále přibývá a býváme často svědky toho, že maminky nemají dětem z čeho uvařit.

Na Noc venku zveme i poskytovatele sociálních služeb. Mají možnost prezentovat tam své služby a projekty, případně se zapojit a spolupracovat i jinak. Někteří klienti či vedoucí pracovníci sociálních služeb na akci vystupují, případně nám pomáhají jinak – například s moderováním večera.

Do letošního ročníku Noci venku se zapojilo osm českých měst a Bratislava. Celkem tedy na území Československa probíhala Noc venku na devíti místech a všude ve stejný den – 21. listopadu 2013. Akce byla velmi úspěšná, všude po republice si desítky lidí vyzkoušely přenocování venku. Akci podpořilo a kulturního programu se napříč republikou účastnilo přes tisíc lidí. V Opavě přespalo několik členů zastupitelstva, včetně 1. náměstkyně primátora Pavly Brady, pod jejíž záštitou se akce konala. Na ulici v rámci této akce přespalo také několik ředitelů sociálních služeb a dalších pomáhajících organizací, zaměstnanci Úřadu vlády atd.

Projekt také letos získal cenu nadace Unruhe (Neklid), která od roku 2005 oceňuje právě sociálně inovativní projekty.

Ano, Noc venku byla také jedním z 308 soutěžních projektů pro rok 2012 na ocenění SozialMarie. Odbornou porotu zaujal natolik, že ho umístila na druhou příčku celkových vítězů. Projekt Noc venku se tak stal nejúspěšnějším českým projektem za posledních devět let udělování cen a byl odměněn částkou 10 000 euro určených na rozvoj dalších inovativních aktivit Noci venku. Zástupci odborné poroty svou volbu odůvodnili takto: „Iniciativa se zaměřuje na dosud citlivé téma bezdomovectví. Podařilo se uspořádat noční událost, která oživila město a zároveň propojila jednotlivé aktéry a účastníky z univerzity, neziskových organizací, lidi bez domova i veřejnost. Stále spíše okrajové téma se podařilo veřejně prezentovat velmi výrazně a kreativně… tak, aby veřejnost dále nemohla jednoduše tento fenomén ignorovat…“.

Žádný z českých projektů se dosud nedostal tak vysoko. To, že ocenění bylo zasloužené, potvrdil také silný potlesk, který nám dopřáli zástupci dalších nominovaných v sále.

Gratulujeme! Dokážu si představit, jak něco takového zahřeje na duši. Co si ale představit moc neumím – jak v azylovém domě vypadají Vánoce?

Azylové domy pro ženy a matky s dětmi v rámci předvánočního času vyrábějí adventní věnce a další ozdoby, nastává také čas společného pečení vánočního cukroví, zdobení perníčků a podobných činností. A to jak u žen a matek, tak také u mužů. Většina poskytovatelů se každý rok snaží zpříjemnit a ozvláštnit tento vánoční čas i v jednotlivých azylových domech. Kdo by chtěl jakkoliv přispět, ať již trvanlivými potravinami nebo oblečením či případně i dárky nebo hračkami pro děti, může se obrátit na S.A.D., případně na webu www.azylovedomy.cz vyhledat konkrétní zařízení v místě bydliště a kontakt na ně.

Neměla byste pro naše čtenáře nějaký „vánoční příběh z azyláku“?

Co se příběhů týče: vždy jsou to pozitivní vzpomínky na klienty, kteří z úplného dna, kdy přespávali v zimě na ulici, jsou dnes ve startovacím či nájemním bytě, jsou spokojení, a jak jsem dnes slyšela od jedné mladé paní žijící v azylovém domě, mají „jiskru v oku“. Myslela tím, že z pozice rezignovaného člověka s nízkým sebevědomím a ztrátou důvěry k většinové společnosti z nich vyroste na základech nabyté sebedůvěry a důstojnosti opět člověk, který nám ostatním – „těm druhým“ může mnohé dát.

A když jsme u těch Vánoc – přeji krásné svátky všem čtenářům Romano voďi.