Andrzej Mirga: U prázdných tvrzení bychom měli být obezřetní

První romský student-etnograf

Andrzej Mirga se narodil roku 1954 v malé romské vísce Czarna Gora. Byl historicky prvním romským studentem Jagellonské univerzity v Krakově – jeho specializací byla etnografie. V letech 1980 – 1992 zde také vyučoval.

"Jako student etnologie na katedře krakowské univerzity jsem zahájil výzkum v romské osadě v Czarne Gorze. Tam se mě ujala rodina Mirgových (Andrzejových rodičů), u kterých jsem pak spal a stravoval se pokaždé, když jsem přijel na Polskou Spiš. Andrzej byl tou dobou na střední škole v Nowym Targu, jeho tatínek pracoval v Čechách a domů jezdíval až v pátek večer. V osadě plnil funkci vajdy – v éře Slovenského štátu bojoval ve válce, byl členem slovenského Národního povstání. Z Andrzeje chtěl mít právníka – po maturitě ho vyslal na přijímací zkoušky na právnickou fakultu. Ten den se zrovna strhla povodeň na řece Bialka Tatrzanska, most se zřítil, a otec nesl synka na autobus přes řeku na zádech. Zkoušky neudělal, další rok se tedy rozhodl pro etnologii – znal se osobně s profesory, kteří chodívali na výzkumy na Spiš. Andrzej byl dobrý student a také skvělý horolezec. V Alpách měl jednou nehodu, zlomil si čelist. Diplomovou práci psal na téma „Jak spišští horalé vidí Cikány“. Později získal asistentské místo na katedře etnologie a pracoval zde zhruba do roku 1990. Měl sepsanou doktorandskou práci na téma politiky státu vůči Romům, pohltila ho ale práce v Asociaci Romů a doktorát nakonec nedokončil. Po revoluci působil aktivně v Asociaci Romů v Osvětimi."

Po pedagogické praxi se Andrzej Mirga rozhodl pro práci pro romské komunity. Zastával různé funkce v několika mezinárodních romských organizacích a poradenských orgánech. Po pádu komunismu spoluzaložil první romskou asociaci v Polsku, v letech 1991-1995 byl jejím ředitelem. Jako její člen sehrál zásadní mediátorskou roli v kauze násilného útoku davu na Romy ve městě Mlawa v roce 1991. Byl také organizátorem dvou historických pietních akcí u příležitosti památky romského holocaustu v letech 1993 a 1994 – v Osvětimi-Březince a v Krakově. V roce 1995 reprezentoval Romy na ceremoniálu Pamětních dnů ve Washingtonu D.C.

Na počátky svých politických aktivit vzpomíná Mirga v rozhovoru s Jensem-Hagenem Eschenbaecherem nasledovně:

„Ve skutečnosti bylo založení Kontaktního místa v rámci ODIHR (Office for Democratic Institutions and Human Rights – pozn. AG) v roce 1994 historickým počinem už samo o sobě. Bylo to poprvé, co mezinárodní organizace vytvořila strukturu zasvěcenou výhradně romským a sintským záležitostem. OSCE byla mezi prvními organizacemi, která označila specifické problémy téhle komunity, jež se prudce zhoršily v pozdních osmdesátých a raných devadesátých letech, po pádu komunismu a během války v Jugoslávii. Další milník představovalo přijetí Akčního plánu pro Romy a Sinty OSCE na setkání Rady ministrů v Maastrichtu v roce 2003. Plán, který byl detailně konzultován se zástupci Romů, byl považován za zásadní úspěch. Poskytoval jednotlivým vládám vodítka pro vytváření strategií zaměřených na zlepšování životů členů romských a sintských komunit v oblasti působnosti OSCE.“

Svědectví před americkým kongresem

Celkem tři akademické roky (1999-2011) přednášel Andrzej Mirga na univerzitě Rutgers v New Brunswicku v New Jersey. Společně s Nicolaem Gheorghem pak napsali a publikovali významnou politickou studii „Romové ve 21. století: Politická strategie“. Opakovaně také vystoupil před Helsinskou komisí Amerického kongresu, aby podal svědectví o situaci Romů ve střední a jihovýchodní Evropě – poprvé v roce 1994 a v průběhu následujících čtrnácti let pak, v rámci svého Projektu o etnických vztazích (The Project on Ethnic Relations) ještě několikrát.

O tom, že se Mirga soustředí na faktické naplňování integračních návrhů a strategií, s důrazem na aktivní spolupráci přímo se zástupci z romských řad svědčí mimo jiné například postřeh zplnomocněnce vlády Slovenské republiky Miroslava Polláka, s nímž se loni sešel v Bratislavě:

„To, co ho hlavně zajímalo, byla strategie integrace Romů do roku 2020, protože to je momentálně aktuální téma asi po celé Evropě a v dané chvíli právě pobíhá vyhodnocování těchto strategií. A samozřejmě ho velmi zajímalo, jestli se spolupracovalo se samotnými Romy, zda to bylo transparentní, jestli proběhla diskuze a jestli bude následovat nějaký evaluační proces, jak se k problematice postaví obce, a příprava dokumentů obecně.“

Situace se nelepší

V současné době působí Andrzej Mirga jako aktivista a poradce pro záležitosti Romů a Sintů při OBSE. Na svou pozici byl jmenovaný v roce 2007 – vystřídal zde Nicolae Gheorghea. Zároveň je ředitelem Kontaktního místa pro záležitosti Romů a Sintů ve varšavské kanceláři ODIHR. Píše a přednáší na téma Romů a Sintů. Ani po mnoha letech aktivismu a politické praxe však nevidí aktuální situaci zrovna růžově:

„Všichni vědí, že v převážné části zemí je dosud propast mezi Romy a většinovou společností prakticky ve všech aspektech života obrovská. O tomto faktu také jasně vypovídá zpráva o situaci Romů a Sintů, publikovaná ODIHR v roce 2008. Diskriminace a exkluze jsou dosud nedílnou součástí každodenního života Romů a Sintů. Dnes a denně jsou konfrontováni s rasisticky motivovaným násilím, nezaměstnaností, chudobou, nízkou úrovní vzdělanosti a na některých místech také s vysokou dětskou úmrtností. Celkový obrázek přesto není zcela bezútěšný. Obecně vzato existuje mnohem širší povědomí o přetrvávajících problémech, než jak tomu bylo ještě před pár lety. Byly přijaty nové zákony a politické strategie. V mnoha státech se také zvýšily dotace na podporu romské integrace.“

Na otázku, které ze stereotypů přežívajících v obecném povědomí ohledně Romů jsou podle něj nejnebezpečnější, pak odpovídá takto:

„Jedním z nejčastějších stereotypů je, že Romové trpí predispozicí ke kriminalitě. Během svého života jsem vyslechl ty nejneuvěřitelnější hyperboly týkající se statistik tzv. „romské kriminality“.

Netvrdím, že Romové nikdy neporušují zákon, měli bychom však být obezřetní u prázdných tvrzení vztahujících se ke kriminalizací Romů v obecném měřítku.“