Superstar Company: Chybělo tady romské divadlo

Na konci května, přesněji sedmadvacátého, zažilo divadlo v pražské Korunní ulici ojedinělou premiéru. Nestává se totiž často, aby se na divadelních prknech hrála romská představení, a když už se tak stane, nejde o věci původní a hlavně: tvůrčí tým v čele s režisérem, autorem hudby, choreografem a v neposlední řadě producentem netvoří Romové. Muzikál Superstar Company má v tomto ohledu v polistopadové éře naprosté prvenství. To, zda razí nový trend a pomůže stabilizovat tým nadaných romských umělců, kteří se zcela poprvé chopili něčeho takto velkého a sami to přiznávají, ukáže až čas.

Divadlo v Korunní zařazuje do svého repertoáru i hry studentů Mezinárodní konzervatoře Praha, jejímž zakladatelem a ředitelem v jedné osobě je Emil Ščuka. Námět k vůbec prvnímu původnímu romskému muzikálu v Čechách napsal Jan Krůta, později byl však výrazně upraven Vojtou Lavičkou, částečně Pavlínou Matiovou, která v muzikálu předvádí vynikající výkon. Jednou z nejsilnějších stránek je opravdu výborná hudba, za níž stojí student AMU Tomáš Kačo, pěvecké výkony, v nichž září Jan Bendig, ale také Martina Balogová, Eva Burešová, Pavlína Matiová a její sestra Jitka, Vlastimil Horváth a řada dalších. Dále texty a vokály romských písní, za nimiž stojí Emil Baláž. Osvěžujícím způsobem působí moderní choreografie brněnského Michala Šaraye, zakladatele populární skupiny M-Dance – a tady je potřeba vyzdvihnout tanečně nepřehlédnutelně vysoko vyčuhující výkon Miroslavy Pikolové.  Slabiny, dá-li se o nich po pár představeních mluvit, vidím především v hereckých výkonech. Tam je co pilovat, na druhé straně si uvědomme, že studenti této konzervatoře se profesně na herectví zatím nezaměřují a jejich mládí a začátek kariéry budiž jim dostatečnou, ovšem pouze dočasnou omluvou, na druhé straně herectví jejich pedagogů Valerie Zawadské a Lumíra Olšovského, kteří se s nimi na prknech střídají, bezpochyby velkou inspirací.

Sečteno, podtrženo, v tak extrémně krátkém čase, v jakém muzikál vznikl a byl nastudován, jde o obdivuhodný počin, který lze jen zlepšovat, bude-li chuť a energie, příležitost a pokora. Ta hraje mimochodem výraznou roli i v příběhu samotném. Partička Romů neuspěje v talentové soutěži a protože touží po úspěchu, nechá se zlákat sliby režiséra, jehož ztvárňuje právě Lumír Olšovský. Pan režisér ale víc mluví než koná, a zřejmě se řídí heslem „slibem nezarmoutíš“ a tak se chvástá, až se mu od pusy kouří. A pak nemá ani na zaplacení nájemného a dluhů věřitelům, kteří ho shání v penzionu. A zde přichází na scénu Valerie Zawadská, která po vykutáleném režisérském chce, aby pomohl na výsluní její dceři.  Když pozorně čtete, dojde vám, že tohle představení hodně čerpá ze zkušeností několika studentů a dokonce pedagogů zmiňované konzervatoře. Martina Balogová, Vlastimil Horváth nebo třeba Jan Bendig by mohli vyprávět o tom, jak rychlý může být vzestup a pak naopak pád, kolik chytráků se kolem nich najednou vyrojilo a jak někdy i oni sami rychle vyhoupnutým sebevědomím mohli možná zpomalit své kariéry. Muzikál se má hrát opět v červnu, tak pokud vás to zajímá, můžete sledovat webové stránky www.divadloKorunni.cz.

A co tvůrci? Vybírám to nejpodstatnější, co mi řekli:

Producent Emil Ščuka:

„Uvedení prvního romského muzikálu souvisí samozřejmě úzce s existencí Mezinárodní konzervatoře, kde studují i Romové, i když v podstatné menšině. Mají ale velký talent, stejný jako jejich studentští kolegové. No, a na konzervatoři učí i řada výrazných romských osobností, dostatečně známých. Divadelní scéna, kde by se mohli uplatnit i Romové, v ČR chyběla. Slováci mají Romathan, Rusové zase Romen, nám tohle citelně chybí a přitom si myslím, že máme dokonce víc talentovaných mladých umělců z řad Romů než třeba sousední Slováci. Současně upozorňuji na to, že nejedeme a nechceme jet na žádné módní vlně muzikálů, k romskému herectví a logicky i žánru muzikálu patří víc. Máme zpěv v genech, tu energii je třeba ukázat. Ještě v dobách hlubokého temna jsem coby prokurátor v Sokolově založil divadlo a později s ním účinkoval i v Karlíně nebo některých českých filmech. Když jsem zřídil konzervatoř, je jen logickým vyústěním, že chceme mít pro naše studenty divadelní scénu a že mezi různými představeními bude i tento „romský kus“.  Přiznávám, že jsem toužil dát dohromady tým lidí, který bude z velké části složen z Romů a dokáže se podepsat pod něco, co může nejen rozvíjet talent mladých lidí, ale taky přilákat pozornost dalších mladých lidí, i Neromů, proto ten žánr, proto funkové zpracování. Nestál jsem o nic tradičního, i když romské tradice velmi ctím a určitě na ně ještě v některém představení dojde, tentokrát ale ne. Chtěli jsme ukázat, že mladí Romové, mladí studenti mají sice úplně jiné zájmy než jejich rodiče, ale zato velmi podobné jako jejich neromští vrstevníci, poslouchají Beyoncé, líbí se jim tzv. „černá muzika“, a to je všechny přece může spojovat.
Záměrně jsem pozval ke spolupráci Vojtu Lavičku, který sice na konzervatoři neučí, ale já vím, jaké věci dělá, a jak. A jsem rád. Výrazně předělal scénář, pak mu pomáhala i Pavlína Matiová, oba dokázali vystihnout mluvu mladých lidí, humor do vlastních řad, on se zpočátku bránil přijmout režii, ale myslím, že může být spokojený, já jsem. Jasně, má to mezery, hlavně ty herecké, jak zmiňujete, ale naši u nás nestudují primárně herectví a na to, kolik jim je let a jak málo času měli, je to, myslím, vážně skvělé. Osobně za velký přínos považuji Tomáše Kača, jeho hudbu. Učí u nás, je na AMU žákem evropsky uznávaného profesora Klánského, Tomáš je neuvěřitelný talent! A stejně tak Michal Šaray, jde-li o choreografii, máme skvělé vokály pod vedením Emila Baláže. A ohlasy na muzikál byly i od profesionálů, kterých tu při slavnostní premiéře bylo opravdu hodně, vesměs kladné. Někteří naši studenti už dostali nabídky do dalších divadel. My zase nabídky, abychom s muzikálem vystupovali i v jiných městech, v zahraničí. Uvidíme, co z toho dokážeme v budoucnu zrealizovat,ale mám z toho radost.“

Filip Ščuka, ředitel divadla v Korunní:

„Chceme častěji dávat příležitost talentovaným Romům a ukázat, že je mezi nimi hodně těch, kteří něco umí a mohou obohatit umělecký svět. Doufám, že tím alespoň trochu přispějeme ke zlepšení atmosféry, která ve společnosti panuje. Máme tu místo, kde se bez problémů potkávají Romové s Neromy a to, co je zajímá nejvíc je, jak obstát v téhle branži.“

Režisér a spoluautor scénáře, Vojtěch Lavička:

„Pro mě to samozřejmě byla obrovská výzva, byl jsem rád, že mě producent muzikálu a ředitel Mezinárodní konzervatoře Praha JUDr. Emil Ščuka oslovil. Práci režiséra jsem měl trošku okouknutou od Viktorky Čermákové z představení Můj soused, můj nepřítel, kde jsem taky účinkoval. Přesto jsem dobře neodhadl své síly. Ta práce je mnohem složitější, než jsem si zpočátku představoval. Naštěstí mám v sobě takovou správnou "zaťatost", to znamená, že čím míň se dařilo, tím víc jsem chtěl vše dovést do vítězného konce, k premiéře. A to se nakonec povedlo.

Nejvíc pro mě bylo obtížné udržet v paměti, že většina mých herců jsou ještě studenti, nikoli ostřílení profesionálové, a že k nim člověk musí přistupovat také jako pedagog, někdy i jako rodič. Společně s choreografem Michalem Šarayem a asistentem režie jsme je podrobili neuvěřitelnému drilu, které zpočátku špatně snášeli, ale nakonec si na něj zvykli a já věřím, že se jim po něm ještě bude stýskat. To, co mě rozhodně překvapilo, je neuvěřitelně vysoká úroveň Mezinárodní konzervatoře Praha, jak pedagogického sboru, tak talentů, které na této škole studují. Myslím, že je bez přehánění vyšší než na Státní konzervatoři Praha. Několik studentů také už dostalo nabídky z jiných muzikálů, včetně zahraničních, například Eva Burešová, Pavlína Matiová nebo Mirka Pikolová. A Tomáš Kačo, na kterého se ptáš a kladně hodnotíš jeho hudbu, je pro mě jeden z nejtalentovanějších romských skladatelů a hudebníků, on je zkrátka úplně ten nejlepší. Muzika je absolutně úžasná, navíc vznikla během pouhého týdne. Původně jsem totiž muziku k tomuto muzikálu měl vytvořit já, ale to jsem nezvládal se svými režisérskými povinnostmi, a tak jsme po domluvě oslovili právě Tomáše. Od počátku bylo od producenta jasné zadání – hudba musí být moderní, v muzikálu hrají mladí lidé a my chceme představit jejich svět, nikoliv svět našich předků (i když i na to určitě v Divadle v Korunní ještě dojde). Tomáš vybral funky, to, co dneska frčí a muzika je to prvotřídní. Jsem hrdý, že my Romové máme takového skladatele.

Valerie Zawadská, herečka, v představení hraje majitelku penzionu, kde se většina děje odehrává:

„Možná, že si říkáte, proč tzv. bílý hraje v romském muzikálu, pro mě to ale není nic zvláštního, na Mezinárodní konzervatoři, kde učím mladé talenty různých národností, se prostě běžně potkáváme, pro mě je to přirozené. Já na svých studentech i kolezích-Romech, kteří v představení hrají, obdivuji nejen temperament, ale i cit, to není jednoduché předávat. Přála bych jim, aby ze své přirozené živočišnosti uměli čerpat pro svoji budoucí profesi.“

Michal Šaray, choreograf muzikálu:

„Je to první velká divadelní zkušenost a jsem šťasten za ni i za to, že mě oslovila právě Mezinárodní konzervatoř Praha, jmenovitě JUDr. Emil Ščuka. Znáš mě, Jarmilo, mám rád velké výzvy, které mě zase posunou o něco dál, otevřou nové dveře a naučí mě být zase o něco větším profesionálem. Z toho důvodu jsem se rozhodl vlastně hned. Zhruba před devíti měsíci mě oslovili s nabídkou učit, to bylo v pátek v Brně a já už byl v pondělí v Praze na první zkoušce v divadle. Ptáš se, o co se opírá choreografie, z čeho jsem vycházel? Ze skvělé hudby Tomáše Kača! Já vím, že ho teď každý chválí, i ty, ale on si to zaslouží. Mě to fakt inspirovalo. Vždycky, když jsem přišel na zkoušku a pustil novou hudbu, okamžitě mi hlavou proběhla choreografie, spontánně mě to napadalo. Také celý tým – režisér muzikálu Vojtěch Lavička, pan Emil Baláž, Pavlína Matiová nebo samotní herci a studenti MKP byli mojí velkou inspirací. Jejich životy, osudy, bolesti i radosti byly mojí motivací. A jde-li o respekt studentů, jestli ho mají ke mně vzhledem k mému mládí a že s nimi tančím na pódiu? Ten buď je nebo není …nedá se naučit a já si tedy myslím, že jejich respekt mám, za což jsem fakt rád a snažím se jim to taky respektem vrátit. Vědí, že mají ve mně nejen choreografa, ale i přítele, který je vyslechne, poradí nebo, když se dá, tak i pomůže. Když jde o práci, neznám kamaráda, prostě disciplína musí být,ale po práci je to samozřejmě jinak. Je důležité oddělit tyto dvě věci od sebe a taky najít strop, kam až se může zajít a kam naopak v žádném případě už ne.
Hned od září se studenty konzervatoře pracujeme na druhém koncertu k poctám legend a tím druhým koncertem bude legenda Michael Jackson. A úplně novým projektem by mělo být taneční představení, které bude obohaceno o počítačovou animaci tří témat – HOMOSEXUALITA, RASISMUS, NÁBOŽENSTVÍ. Půjde o první taneční projekt, kde se nebudu bát ukázat a tanečně či pěvecky znázornit, jak se věci opravdu mají a jaké doopravdy jsou.“