Regina Poláková, recenze: Ukrajinský film KMEN podává o neslyšících velmi zkreslený obraz
Jsem neslyšící od narození, používám ke komunikaci český znakový jazyk a znám
mentalitu neslyšících osob. Komunita neslyšících je sice malá, ale má svou
vlastní kulturu a svůj jazyk. Český znakový jazyk je plnohodnotný způsob
komunikace, stejně jako je mluvená čeština. Je to jazyk bohatý a krásný, kterým
se dá vyjádřit opravdu vše. Má odlišnou gramatiku i slovosled od češtiny, ale
podobně je tomu i v jiných jazycích.
Neslyšící po celém světě potěšila zpráva, že vznikl na Ukrajině 130 minutový
film režiséra Miroslava Slaboshpitskyho, ve kterém hrají jen neslyšící herci a
film je beze slov a titulků, jen v ukrajinském znakovém jazyce. Film získal
Velkou cenu týdne kritiky na festivalu v Cannes.
Neslyšící se těšili, až film shlédnou – konečně máme celovečerní film, kde se
většinový svět slyšících také seznámí s naší problematikou.
Skupina 30 neslyšících osob se společně se slyšícími diváky v kině Lucerna
dočkala zklamání. Film Kmen sledovali a prožívali jinak, se zvláštními pocity.
Někteří odcházeli v půlce filmu…
U neslyšících diváků došlo k rozčarování, co má film ukazovat? Podává režisér
skutečné informace o světě neslyšících?
Film je velmi naturalistický – popisuje život na internátní škole pro
neslyšící, aniž by předal více informací. Scény jsou přehnané, plné
brutality. Zločinná skupina, šikana, pasáctví, prostituce, přepadení až vražda,
dlouhé sexuální scény nebo scéna s potratem (od začátku až do konce).
Takto vypadá svět neslyšících?
Proč režisér vybral právě tyto scény, které mají být spojovány s neslyšícími
osobami? Co si asi odnáší za myšlenky slyšící divák, který do té doby o komunitě
neslyšících nic nevěděl?
Jako neslyšící divák jsem se cítila poníženě.
Každodenní život slyšících a neslyšících osob vypadá stejně. Jediné, co nás
odlišuje, je to, že my neslyšíme zvuk kolem nás. Proč jsme v tomto filmu
zobrazeni takto? Režisér si tento dopad filmu zřejmě neuvědomil. Leckdo si může
po shlédnutí Kmene myslet, že zrcadlí náš skutečný život – plný násilí. To ale
není pravda.
Tento snímek nezachycuje kulturní odlišnosti, které jako neslyšící máme.
Slyšící majorita má stále málo informací – i proto nás může poškodit, jakým
způsobem předává informace režisér Miroslav Slaboshpitsky.
V České republice by snad nikdo film s podobným scénářem s neslyšícími herci
nenatočil.
Film Kmen je oceňován za nápad. Byl by také tak uznáván, kdyby diváci a
kritici rozuměli obsahu promluv, které ve filmu jsou?
Natočit film s neslyšícími herci, ve kterém se bude používat jen znakový
jazyk, by byl unikátem, který by byl uznáván i samotnými neslyšícími diváky. To
vše za předpokladu, že by to byl film s jiným příběhem, který by se třeba
zaměřil na kulturní specifika života bez zvuku, založenost na vizuálních
podnětech apod.
