Protirasistický film JEN VÍTR režiséra Fliegaufa se účastní Letní filmové školy v Uherském hradišti

Na Letní filnové škole v Uherském hradišti bude mít své zástupce i maďarská
kinematografie. Vlastní retrospektivy se dočká bravurní malíř atmosféry Bence
Fliegauf, jehož nejnovější počin Jen vítr (2012), zachycující výsek života
romské rodiny v čase neonacistických útoků, které se odehrály v Maďarsku v
letech 2008-2009, získal na berlínském festivalu Stříbrného medvěda.

Na produkci snímku se podílela také maďarská vláda. Její počínání nejen kolem
tohoto filmu, ale v kinematografii a v kultuře vůbec, však v posledních měsících
sklízí v Evropě vlnu kritiky. Podpora filmu, který se staví kriticky k tamním
poměrům, by za jiných okolností mohla být jedním z důkazů vyspělé společnosti.
Události však bohužel nabraly po Fliegaufově festivalovém triumfu v Berlíně
nečekaný spád. Maďarské ministerstvo spravedlnosti reprezentované Zoltánem
Balogem (má ve vládě na starosti politiku integrace a rovných příležitostí)
vydalo nepříliš přesvědčivý pamflet, zdůrazňující prvek fikce ve filmu Jen vítr,
a akcentující "bohulibé kroky" vlády ve vztahu k romskému etniku.

Šíření letáků pochybné kvality i informační hodnoty – uvádějících tzv. na
pravou míru situaci Romů v maďarské společnosti – je typickým PR krokem
současného Orbánova režimu; ten podle mnoha komentátorů opět dokazuje, že se na
mezinárodní scéně neumí příliš chovat. Není divu, že většina zahraničních reakcí
si všímá toho, jak mají představitelé maďarské vlády nutkání na každou kritiku
odpovídat veřejně a nevědomky tak podporují svou image totalitně smýšlejících
úředníků.

Film Jen vítr je inspirován skutečnými událostmi a zachycuje jeden den ze
života romské rodiny v atmosféře strachu z nechutných útoků neonacistů, při
nichž bylo zaražděno šest lidí, včetně žen a dětí, a desítky dalších bylo
zraněno.

Režisér Fliegauf radikálně převrací to, jak jsme zvyklí romské etnikum ve
filmu vídat. Plně se soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti vládne
a na fakt, že ohroženi jsou všichni, bez ohledu na to, jestli pracují a
nevyvolávají konflikty nebo jestli "zneužívají sociální systém" a "nechtějí se
přizpůsobit". Soustředí se na pocit, který člověk zažívá, když jemu a jeho
rodině hrozí nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist a pokládá si otázku,
kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.