Pavel Strašák: Jak to vidím já? Ghettofest byl skvělý nápad!

První ročník kulturně-sociálního festivalu Ghettofest měl jasný cíl: učinit
lokalitu brněnského „Bronxu“ na jeden den lákavým místem, kam budou mít důvod
zavítat i Brňané z ostatních částí města. Snahou bylo nabourat běžnou představu
o tom, že toto místo je dějištěm „sociálních hrůz“, plné nezaměstnaných chudých
lidí, převážně Romů.

Tato lokalita je přitom i čtvrtí přímo sousedící s nejužším centrem Brna. Je
tedy zajímavá nejen svojí polohou, ale zejména částečně zachovalou zástavbou
měšťanských cihlových domů s nižší cenou pronájmů. Často zde tak narazíte na
velmi zajímavé lidi – genius loci přitahuje kreativní a méně konvenční
obyvatele.

Záměrem tedy bylo tuto lokalitu „otevřít“ a zacílit pozornost nejenom na její
problémy (což se koneckonců děje poměrně často), ale i její širší perspektivu,
budoucnost a potenciál. Uvažovali jsme v horizontu naděje, že jednou nebude mít
charakter ghetta, tedy uzavřené lokality, opomíjené či přímo obávané ze strany
okolí. Koneckonců anděl naděje pro brněnské ghetto byl také symbolem festivalu.

Festivaloví organizátoři umístili všekeré dění záměrně do samého centra
„Ghetta“, a to buď přímo na ulici, nebo do otevřeného veřejného prostoru.
Všechny prostory a akce byly přístupné zdarma, bez kontroly návštěvníků.
Operovali jsme tedy na hraně risku. Mohl to být velmi problematický podnik.
Koneckonců už od počátku jsme byli s krizovými scénáři konfrontováni nejen ze
strany policie, ale i ze strany dalších institucí.

Festival byl označený jako rizikový. Svou nedůvěru dal například magistrát
najevo i tím, že nereagoval na žádnou snahu o komunikaci a spolupráci ze strany
organizátora. Několik dní před festivalem dokonce „zařízl“ i dlouze vyjednávanou
klíčovou akci – koncepční malbu na zdi bývalé káznice na ulici Soudní od
uznávaného streetartového umělce Tima.

Přestože už několik týdnů předem věnoval tomuto projektu mnoho energie a
času, na projekt nakonec nezanevřel. Dokonce zareagoval na zákaz spontánně a
kreativně – za jeden den vytvořil tři obří pop-artové portréty primátora města
Romana Onderky. Pro svoji výmluvnost poutal tento trojportrét pozornost
návštěvníků Ghettofestu možná mnohem více, než oficiálně domluvená performace.

Ve stínu těchto problémů i nedůvěry vznikal dramaturgický koncept festivalu,
který se snažil citlivě vyvažovat jednotlivé aktivity, produkce i aktéry tak,
aby nalákal majoritu i místní romské a neromské obyvatele. Pro koncept festivalu
bylo důležité, aby nebyl vnímán jako romský festival, ale ani jako výtvor
několika intelektuálů užívajících si v ghettu svoji alternativní kulturu. Důraz
byl kladený na kontakt a snahu o pochopení místních. Stěžejní nebyla pouze
zábava, ale i přidaná hodnota.

Záměr se nakonec zdařil – ne sice v podobě estetického povznesení lokality
prostřednictvím uměleckého výtvoru na zdi, nicméně zde proběhly diskuse s
odborníky i politiky o budoucnosti brněnského ghetta. Vzniklo jednadvacet
uměleckých děl – stylizovaných maleb andělů. Výborný dojem zanechalo také
představení divadla Fórum.

Ghettofest nakonec proběhl nad očekávání dobře. Naprosto bezkonfliktně a
podpořen výrazným zájmem místních i „přespolních“, kterých přišlo kolem tří
tisíc. Měl skvělou atmosféru a zapadl do daného místa s takovou přirozeností,
jako by tam byl odjakživa. Ještě je brzy na činění nějakých závěrů a výstupů,
základní hodnocení si však můžeme dovolit.

Ghettofest se objektivně potvrdil jako skvělý nápad. Koncept se ukázal jako
životaschopný a věříme, že vytváří novou platformu a perspektivu pro úvahy nad
symbiózou lidí různých etnik, vyznání, zkušeností či sociálních poměrů. Dosáhl
toho mimo jiné tím, že programově upustil od akcentování konfliktnosti, ale i od
přemrštěně intelektualizovaného pojímání tématu. Zároveň však vnesl přímo do
ohniska uměleckou akci, která umožnila společný zážitek. Jsme velmi šťastni, že
se naše úsilí setkalo s tak příznivými reakcemi.