Pavel Šporcl: Na romské muzice se mi líbí volnost a emoce

Pavel Šporcl (41) je jedním z nejvýraznějších českých houslistů,
hrajících nejen klasickou hudbu. V hudebním vývoji mu hodně napomohlo
studium v zahraničí. "Studoval jsem u nejlepších učitelů planety, na
nejlepších školách. Bez
této americké zkušenosti bych nehrál tak jak hraju," řekl Pavel Šporcl
serveru Romea.cz.  Od roku 2007 s cimbálovou muzikou Romano Stilo nejen koncertoval, ale natočil s ní i desku Gipsy Way. S ní absolvovali 250 koncertů.

"Před měsícem vyšlo pokračování na desce Gipsy Fire, kde už se mnou účinkuje moje vlastní cikánská cimbálová kapela, kterou jsme nazvali Gipsy Way," dodává Šporcl. Na desce Gipsy Fire se Šporcl
představil i jako skladatel a aranžér. Nyní jej čeká devět velkých
koncertů. Romská muzika ho uchvátila. Hovořili jsme s ním o dětství i současných koncertech.

Kosmonaut a popelář 

Čím jste jako dítě chtěl být?

Chtěl jsem být kosmonaut a popelář. Asi jako každý kluk v té době. Ale
i na housle jsem hrál rád, měl jsem skvělé rodinné zázemí i úžasné
kamarády ve škole.

Když jste dospěl v dítě školou povinně, jak se vám ve škole líbilo a jaký předmět jste měl nejraději?

Moje
maminka byla povoláním učitelka matematiky a hudební výchovy. Ale
matematiku jsem rád opravdu neměl. Bavila mně chemie a fyzika – i když
už si z toho teď nic nepamatuji. Jinak pro mne byla škola celkem v
pohodě, vycházeli mi vstříc, když jsem potřeboval odjet a také na mně
byli pyšní, když jsem vyhrál nějakou cenu. Byl jsem pohodlný dvojkař.

Co vaší rodiče, sourozenci, čemu se věnují ?

Tatínek byl dlouholetý herec v Jihočeském divadle, o mamince jsem již mluvil. Můj bratr Petr je vynikající violoncellista.

Vedli vás rodiče už od mala k hudbě?

Ano, především maminka. Ale u nás hudba stále hrála, prostředí bylo velice kulturní.

Studoval jste na pražské konzervatoři a hudební fakultě AMU u profesora Václava Snítila, jaké bylo studium? 

Krásné.
Profesor Snítil je úžasný člověk, skvělý houslista. Dal mi velmi mnoho ze
svých zkušeností, naučil mě, jak pohlížet na základní houslový
repertoár, jak sledovat partituru. Byla to pro mne nezapomenutelná
zkušenost.

V letech 1991-1996 jste pobýval v USA. Proč takový skok ve studiu, co vás k tomu vedlo?

Bylo
těsně po revoluci a já jsem měl to velké štěstí dostat se na studia do
USA. Každý kdo má podobnou šanci, by měl do zahraničí odjet – získat
zkušenosti, jiný náhled na svět. Teď už je to celkem normální, ale
tehdy jsem byl mezi prvními, kdo podobnou příležitost měl. Mám velkou
radost, že jsem ji na sto procent zužitkoval. Studoval jsem u nejlepších
učitelů planety, na nejlepších školách. Bez této americké zkušenosti
bych nehrál tak jak hraju.

Ve vaší hudební historii je několik
významných úspěchů, který je pro vás ten největší, na který jste hrdý a
dělá vás tím, čím jste.

Největší úspěch je ten, že lidé chodí
na mé koncerty. Že mně poznávají na ulici a skrze mne si uvědomí, že
existuje něco jako klasická hudba.

Koncertujete po celém světě, je ještě nějaké významné místo, kde jste nebyl a nehrál?

Hrál
jsem opravdu na mnoha místech světa, v překrásných sálech a zvláštním
prostředí. Ještě jsem nebyl v Austrálii, tam bych se moc rád podíval.

Umíte si představit, že byste nehrál? Čemu byste se potom věnoval?

To opravdu ne a je to celkem zbytečná otázka. Nemám rád „kdyby“…Jsem prostě houslista a hotovo.

Romská cimbálovka

Dovolím si otázku, jakou cestou jste se dostal k romským muzikantům?

Odjakživa
bylo  mým snem hrát cikánskou hudbu, vždyť cikánští virtuosové jsou tak
skvělí. Nevěděl jsem však, jak se k nim dostat. V roce 2007 jsem byl
pozván na benefiční koncert kapely Romano Stilo, a protože nám hraní
spolu docela šlo, pozval jsem naopak já je na natočení desky Gipsy Way.
Ten projekt je od té doby tak úspěšný, že jsem odehrál na 250 koncertů.
Před měsícem vyšlo pokračování na desce Gipsy Fire, kde už se mnou
účinkuje moje vlastní cikánská cimbálová kapela, kterou jsme nazvali
Gipsy Way.  

Co v romské hudbě a celkově kultuře vidíte a cítíte víc než v jiné?

Nechci
srovnávat, každá kultura má to svoje. Na cikánské hudbě se mi líbí
volnost a emoce. Je pro mne velice příjemné vystoupit z trochu
sevřených břehů klasické hudby a více se uvolnit. V cikánské hudbě je
možnost improvizace, virtuosita a hloubka. Na koncertech si v žádném
případě neodpočinu, repertoár, který hrajeme je velice náročný a
rozhodně musím dokázat, že jsem dobrý houslista.

Znáte nějakou romské moudro, které vás třeba něčím i charakterizuje?

To opravdu neznám.

Řekněte
nám prosím něco o CD Gipsy Fire.

Gipsy Way se prodalo na 30 tisíc kusů. A tak jsem se po 6
letech rozhodl natočit jakési pokračování. Gipsy Fire je ale daleko víc
na mých bedrech, opravdu tam vystupuji nejen jako primáš, ale i jako aranžér
a skladatel. Samozřejmě mi kluci z kapely pomáhali s výběrem
repertoáru, neboť nemohu znát všechno. Tak jsem objevil například houslistu
Bélu Babaie, kterému se přezdívalo „král cikánských houslí“. Dále jsou
na desce maďarské čardáše, filmové melodie, ruské písně, nádherná
skladba Ave Maria Astora Piazolli a moje titulní skladba Gipsy Fire. CD
je možné koupit na všech mých koncertech, ve všech existujících
obchodech nebo objednat na internetu.

Zeptám se. Když hrajete
cikánské písně, které jsou charakterizované velkou vášní a energií, jak
reagují diváci? Stalo se vám už někdy během hraní, že lidé tančili? Má
divák stát, sedět nebo tančit?

Na koncertech návštěvníky vždycky vyzývám,
aby si zatančili. Párkrát se to již stalo. Koncerty jsou přijímány
naprosto skvěle, takřka na každém z nich máme potlesk ve stoje. To
spojení bílého houslisty s cikánskou kapelou je samozřejmě velmi
pikantní.

Jak, jako houslový virtuos, pečujete o housle a jak o své ruce?

Celkem
nijak. Mám v podvědomí, že se mi nesmí nic stát, a zatím to tak
funguje. Co mám ale napsáno ve svém osudu samozřejmě nevím a moc se tím
netrápím. 

Je ještě někdo s kým byste chtěl spolupracovat?

Těžko takto někoho vybrat. Je tolik skvělých muzikantů…

Jaké je vaše životní motto?

Mám
dvě. První: s úsměvem jde všechno líp, a druhé: pokud to jde, pomáhám, protože
člověk nikdy neví, kdy naopak on bude pomoc potřebovat.

Co vás teď nejvíce zaměstnává?

Momentálně
jsem v Bukurešti. Za 14 dní poletím do Thajska. A pak už hurá na turné
Gipsy Fire. Odehrajeme 9 velkých koncertů, včetně pražské Lucerny.
Všechny čtenáře srdečně zvu. Informace o turné jsou na mých webových stránkách a na facebooku.

Koncerty Gypsy Way

• 30.11. Olomouc
• 1.12. Hradec Králové
• 2.12. Praha
• 4.12. Ostrava
• 7.12. České Budějovice
• 8.12. Brno
• 9.12. Zlín
• 18.12. Plzeň
• 19.12. Teplice