Jednou z osobností, které představuje výstava „Svoboda a láska" v ústeckém
Museu, je malíř a sochař Otto Pankok (1893 – 1966). „Byl to mimořádně
charakterní umělec, který v době války a po ní pomohl řadě pronásledovaných
lidí. Jeho díla nacisté prohlásili za „zvrhlé umění", byl sledován gestapem.
Tímto tématem se zabývá Ústecký deník.
Patří k nemnoha německým umělcům, kteří dlouhodobě a systematicky zobrazovali
Romy," říká Blanka Mouralová, ředitelka Collegia Bohemica, které výstavu
připravilo.
Na začátku nacistické diktatury Otto Pankok vytvořil cyklus šedesáti
velkoformátových uhlokreseb s výjevy ze života Ježíše Krista, biblické postavy
měly rysy jeho romských a židovských přátel, který vydal knižně. Příběh Ježíšova
utrpení přitom pojal jako projev uměleckého odporu proti novým mocipánům.
Nacisté kritiku rozpoznali a obrazovou publikaci Ježíšova utrpení vydanou v roce
1936 zkonfiskovali. Už vyexpedované výtisky v knihkupectvích i v Pankokově bytě
vyslídili a zničili.
Jedna Pankokova grafika portrét romské dívky se objevila i na
propagandistické výstavě „Zvrhlé umění", kterou v červenci 1937 v Mnichově
zahájil Hitler a později putovala po řadě velkých německých měst. V rámci
následných rozsáhlých „čistek" bylo z německých muzeí odstraněno a zničeno 56
Pankokových děl. Otto Pankok, který i s rodinou až do konce nacistické diktatury
žil v ústraní, i přes zákaz nadále tvořil.
Romové, které Pankok zobrazoval, byli téměř všichni v roce 1943 deportováni
do likvidačního tábora Osvětim -Březinka a zavražděni.
V ústeckém Museu můžete vidět několik velmi silných obrazů romské dívky Gaisy.
Na obraze „Zpátky z Osvětimi" z roku 1948 ji zachytil opřenou o stěnu mladou,
dospělou, štíhlou ženu v sukni po kolena a s pěknými ústy, ale s hlubokými,
temnými kruhy kolem očí. Na zemi stojí hrnek a miska, jsou prázdné. Perspektiva
místnosti „nehraje", rozplývá se. Podlaha, na níž Gaisa stojí, jakoby padala. Na
zdi vidíme kresby dvou jedlových větví, mezi nimi tvář, hrázděný dům se dvěma
komíny, z nichž stoupá dým.
Gaisa strávila většinu života v nacistických lágrech, nejdřív v internačním
táboře v Düsseldorfu, následovala Osvětim-Březinka.
Pankok zachytil dítě v těle ženy, která přežila osvětimské peklo. Naivně
nakreslený domeček, v pozadí obrazu je plynová komora. Nacisté zřídili první
plynovou komoru v Březince ve venkovském domku uprostřed lesíku. Pozdější velké
komory s krematorii byly postavené z cihel a měly několik komínů.
Romové žili v Březince v takzvaném "cikánském táboře", který měl k plynovým
komorám nejblíž. Gaisa viděla „hrob v oblacích". Vrátila se jako jediná z velké
rodiny. Otto Pankok ji nejen maloval, ale také jí prakticky pomáhal. Gaise se
podařilo vrátit do normálního života, vdala se a doháněla školní vzdělání, o
které ji připravily lágry.
