Nadanému hudebníkovi Tomáši Kačovi se v Americe daří. Hudbu chce užít jako zbraň k ničení předsudků.

„V mé kariéře učitele s více než 20 tisíci studenty z 94 zemí patří Tomáš jasně do top 10,“ řekl včera profesor Pratt Bennet v pořadu ČT 168 hodin. Pratt Bennet vyučuje na slavné škole Berklee College of Music v Bostonu, kam Tomáše Kača přijali vloni.

Přijímačky zvládnul bez problémů a zařadil se mezi 700 přijatých z 8000 zájemců. Přesto se zpočátku zdálo, že na studium v Bostonu šanci nemá – chyběl mu řádově milion korun na školné. Nakonec mu peníze poslali sponzoři – firmy i drobní jednotliví dárci.

Tomáš Kačo pak v České televizi říkal: „Je to pořád pro mě ještě takový sen, sen, na který si nemůžu šáhnout a věřím, že mi to dojde, až asi budu sedět v letadle směrem do Bostonu a že už si řeknu: "Tak už není cesty zpět, už je to jasný, už jsi to prostě vyhrál."

Klávesa označená rtěnkou

Tomáš začínal trénovat na starém rozpadajícím se klavíru po strýci v místnosti, kterou s ním sdílelo deset lidí. Pochází z velké rodiny, která často musela spoléhat na sociální dávky – otec bez práce, matka těhotná – a žila v ghettu. Jeho otec měl ale sen, že z Tomáše vyroste hudebník.

„Táta není muzikant, sám dovede jedním prstem vyťukat sotva dvě romské písně. Jen ví, kde je na klavíru tón ‚a‘. Jednou vzal máminu rtěnku a tu klávesu mi označil. Pomohlo mi to se na klávesnici zorientovat,“ vzpomínal vloni Tomáš Kačo v článku v MF DNES.

Když se chtěl dostat na hudební školu v Novém Jičíně, zahrál učitelce známou skladbu Eliška. Noty tehdy neznal a nevěděl ani, že u klavíru se používá pedál. „Ona si takhle stoupla, že jo, ke mně, a takhle mačkala ten pedál, aby to znělo krásněji, že, aby to znělo … A najednou jsem slyšel, co to vlastně znamená, když člověk zmáčkne pedál, jak se to jako rozezní krásně,“ popisoval tento důležitý zážitek v ČT.

Sen o Carnegie Hall

Když dostal Tomášův talent šanci spojením s profesionální péčí, cesta se otevřela – dostal se nejprve na konzervatoř do Ostravy, Ida Kelarová si ho vybrala do projektu letních hudebních dílen a následovalo studium na pražské Akadaemii múzických umění. A přijímačky na Berklee College, které absolvoval v Paříži.

„Od dětství jsem cítil, že mě něco uvnitř pohání. Když se mě v Paříži u přijímaček zeptali, kde se vidím za deset let, řekl jsem, že to vím úplně přesně. Na pódiu v bílém obleku u křídla. Ve vyprodané Carnegie Hall v New Yorku,“ řekl v článku v MF DNES.

Hudba jako zbraň

Tomáš Kačo má teď za sebou dva semestry a jeho výsledky jsou vynikající. „Tomáš je student prvního ročníku a zvládá to, co nedokážou studenti čtvrtého ročníku,“ říká profesor Pratt Bennet.

Kromě snů o vyprodané Carnegie Hall a vytvoření vlastního hudebního stylu uvažuje o své hudební kariéře i jinak. Vzpomíná, jak se jako dítě často cítil v obchodě – oči prodavaček ho stále kontrolovaly, aby něco neukradl. „Vím, že si někteří Romové takový pohled zaslouží. Nejsme ale stejní. Každý večer před spaním jsem přemýšlel, jak to udělat, aby si lidé na Romy neukazovali prstem. Jak zrušit předsudky,“ zamýšlí se v citovaném článku.

A přišel na to. „Užít hudbu, mojí hudbu jako zbraň, vlastně zbraň k zničení předsudků vůči Romům, to je vlastně takový ten širší, širší jako účel toho, proč to všechno dělám,“ řekl včera v České televizi.

VIDEO