Markéta Šestáková: Dušičky

Dušičky ve mně vyvolávají předvánoční atmosféru. Když zapaluji svíčky za
manželovu babičku, vzpomenu si na první Vánoce, které jsem u ní prožila. Znala
jsem jen ty klasické − kapr, salát, cukroví. Tyhle ale byly úplně něco jiného.

Stalo se to asi čtrnáct dní před Vánocemi. Stěhovali jsme se z periferie do
města. Byla taková zima, až nám zamrzaly nosní dírky. Odstěhovali jsme všechen
nábytek. Ve městě jsme už nemohli mít naši drůbež − slepice, kachny a jednu
husu, kterou jsme vykrmovali šiškama, a tak děda všechno zabil a maso pověsil do
kolny, kde mrzlo. Mrazáky nebyly. Den před Vánocemi našrouboval děda do stropu
hák a pověsil stromeček nad jídelní stůl. Babička vyndala vizolánky, kolekce, a
ozdobila jimi stromeček. Mezitím zadělala těsto na pásky a buchty, které uměla
jen ona a já. A když zadělala, tak aspoň do padesátilitrového škopku. Taky těch
plechů napekla, až do večera se s tím mordovala, ty jsme měli místo cukroví.

Ráno na Štědrý den přinesl děda slámu a poházel ji pod stůl, prý aby se nás
držel chleba po celý rok. Pak se začalo vařit, smažit, péct. Kdepak kapr a
salát. Ze slepice babička uvařila polívku, do ní připravila domácí nudle. Pak
upekla husu a kachny se zelím a knedlíkem. Na plotně voněly čerstvé marikľi. K
tomu všemu hrnec plněného zelí, plňimen armin, a navrch do trouby hodila péct
bobaľki s mákem. Celý den nám nedala najíst, jen ráno trochu kafe a krajíc
chleba. Nemohli jsme se dočkat večera.

Když se setmělo, zapálila svíčku, pomodlila se a vyndala mísu s bobaľkami.
Každý dostal trochu na talíř a pár se jich odneslo za okno pro mrtvé. Děda nalil
každému po štamprli, jednu pak položil také na parapet, ať prý se duše mrtvých
napijou. Po tomto obřadu začala nosit na stůl ty její dobroty. Ze stolu se
nesmělo nic odnášet, jak to tam babička položila, tak to tam muselo zůstat až do
rána. Dárky se dříve nedávaly. Vyprávěly se všelijaké historky, nakonec se vzala
kytara a babička začala zpívat východňárské smutné písničky, až při nich
brečela. Oheň v kamnech praskal, vodka v láhvi ubývala a všichni se pomalu
dostávali do nálady. To už přišla i sousedka s mužem a veselili se s námi.
Zábava trvala dlouho do noci, já jsem si ale celá unavená zalezla do peřin a
spala jak zabitá, třebaže se okolo mě hulákalo a tancovalo. Takové Vánoce jsme s
babičkou prožívali řadu let. Dneska babička nežije, Vánoce už nejsou takové jako
kdysi, kdy k sobě sousedé měli blíž, jeden druhého si vážil a rodina byla vším.