Iveta Kokyová, povídka: Jak se Pavlíček málem stal šlechticem

Jak se Pavlíček málem stal šlechticem

„Budeme se brát, budeme manželé, hned po Štědrém dni. Těšíš se, miláčku?“

„Ano, těším drahá.“

Naprosto obyčejný mladík jménem Pavlíček se zamiloval do nepříliš krásné dívky jménem Karolína, která pocházela ze šlechtického rodu. Rodina milované však nemohla přenést přes srdce, že nastávající manžel nebude z urozené krve.

Pavlíček věděl, že ho rodina nikdy nepřijme za rovnocenného, i přesto se snažil s nimi vycházet. Cítil se, jakoby vzal na sebe pouta utrpení pro svou lásku.

Probíhaly velké přípravy na svatbu. Rozeslalo se svatební oznámení, nakupovalo se, peklo se, vařilo a smažilo.

Venku hustě sněží, nastal čas vánoční pohody. Přichází Štědrý večer, Vánoce jsou tu. Všichni usedli za stůl a večeřeli. Po večeři nastala očekávaná atmosféra, rozdaly se dárky. Pavlíček myslel na každého. Měl velkou radost, že může všechny obdarovat. Rodina Karolíny, vzhledem k znalostem slušného způsobu chování, nezapomněla na zítřkem počínajícího zetě. Byl však to dárek pouze ze slušnosti, nikoli ze srdce. Pavlíček v domnění, že zítra bude členem rodiny a částečně je přijat, chtěl zapůsobit a na oplátku uklidil. Umyl po večeři sváteční porcelán, který rodina výhradně používala jen o Vánocích, a šel vynést odpadkový koš.

V okamžiku, kdy překročil práh domu, cítil se být osvobozen. Oděn ve svátečním obleku, bez kabátu, čepice, rukavic. Krok co krok byl pro něj osvobozující. Zvedl oči k nebi a sledoval, jak mu sněhové vločky usedají na knír, o který pečoval s velkou láskou. Přesně takový knír nosíval Salvador Dalí. Jeho kroky zamířily přímo k popelnici. Na cestu téměř nebylo vidět, přestože měl brýle. Přesně takové nosil John Lennon. Koš plný odpadků vysypal.

Hlavou mu protékaly myšlenky a nohy ho vedly přímo k vlakovému nádraží, jako by ho někdo naprogramoval. Nasedl do prvního vlaku chystajícího se k odjezdu. Bez lístku, bez toho, aniž by věděl, kam jede. Seděl sám v kupé a odpadkový koš mu dělal společníka. Hleděl ven z okýnka a šťastně se usmíval. Byl volný v momentě, kdy si uvědomil, že člověk, který srdcem a duší necítí přijetí druhých, má v pravý čas odejít a to beze slova. Návalem střídajících se pocitů usnul.

„Kontrola jízdenek“, zaslechl. Nejprve si myslel, že se mu hlas zdá. Otevřel jedno oko, potom druhé. Po malé chvíli zjistil, že to není sen. „Promiňte, já lístek nemám.“ Průvodčí obrátil oči v sloup. „Jak to, že nemáte jízdenku?“ Pavlíček převyprávěl celou historku, kterak se ocitnul ve vlaku. Průvodčí pronesl: „ Správně bych vás měl na další stanici požádat o vystoupení, ale že jsou dnes Vánoce, udělám dobrý skutek.“ „Tomu se říká potkat dobré lidi“, řekl si v duchu černý pasažér a spal dál.

Skřípot brzd ho vzbudil. Cesta byla opravdu daleká. Právě hlásí: „Bratislava.“ Spánek ho ve vlaku posílil. Nijak zvlášť nebyl překvapen, že se ocitl na tak vzdáleném místě. Máloco ho překvapilo.

Je první svátek vánoční, Boží hod. Pavlíček jede domů do Prahy. Dnes je den, kdy měl říct své drahé „ Ano.“

Ptáte se, co se stalo s odpadkovým košem, který mu nepatřil? Jeho poctivá povaha by mu nedovolila koš nevrátit, proto koš zabalil a odeslal zpět šlechtické rodině s lístečkem, na němž bylo napsáno: „Děkuji za přijetí.“

Nejdůležitější je, ať jsou věci pozitivní či negativní, umět posílat vše nahoru k nebesům! Pošli to nahoru…

Sar o Paľos šaj ačhiľas šlechťicoske

„Laha vera, avaha veradune, maj pal e svato Viľija. Rado sal miroro?“

„Hi, rado som mirori.“

Calkom običajno terno raklo, so pes vičinelas Paľos, pes zakamaďas andre na igen šukar rakľi, so pes vičinelas Karoľina. Has andral o šlechťicko rodos. La rakľakri fameľija, našťi preľidžalas perdal o jilo, hoj o terno, na avla feder ratestar.

O Paľos džanelas, hoj les e fameľija na lela sar peskres, the avka kerelas, hoj te džal lenca avri. Čujinelas pes, sar te bi iľahas pre peste la dukhakre lanci perdal peskro kamiben.

Sa pes richtinelas pro bijav. Bičhaďas pes bijaveskro ľil, cinavlas pes, pekelas pes, tavlas pes.

Avri hustes del jiv, avľas karačoňakro časos. Avel e svato Viľija. Savore bešle pal o skamind the chanas raťakro chaben. Pal o raťakro chaben avľas ora pre savi savore užarenas, rozdine pes o darki. O Paľo mišľinelas pre savorende. Has igen rado, hoj savoren šaj vareso del. La Karoľinakri fameľija, aščal kada hoj džanenas te del paťiv, na bisterďas aňi pro tajsaskro džamutro. O darkos, so les diňas na sas jilestar. O Paľos džanelas, hoj tajsa avla imar andre fameľija, the hoj les čeporo ile, kamelas te del varesar pale, ta pratinďas. Pal o raťakro chaben thoďas avri o porcelanos. E fameľija lestar chalas ča pre Karačoňa, the geľas te čhivel avri o košos.

So ča pregeľas o prahos le kherestar, ta pes čujinelas slobodno. Urdo andro inepiko ancugos, bijo gerekos, čapka, rukavici. So krokos, ta krokos has perdel leste volno. Hazdľas o jakha kijo ňebos the šledinelas, sar o jiv leske perelas pro čora, bajinelas pal o čora kamibnaha. Ajse iste čora hordinelas o Salvador Dali. Leskre kroki gele ži kije bočka. The te has les okuľara, ta pro drom na has te dičhol. Ajse iste hordinelas o John Lennon. O pherdo košos čhiďas avri.

Le šereha leske džanas o mišľi the o pindre les ľidžanas kije štacija, sar te les vareko programindehas. Bešľas pre peršo mašina, so pes kidelas te oddžal. Bijo ľistkos, bijo olestar, hoj džanel, kaj džal. Bešelas korkoro andre filka the o košos leske kerlas společnikos. Dikhelas avri perdal e blaka the bachtales asalas. Akor has volno, sar leske dogeľas, hoj o manuš, so na čujinel jileha the voďaha, hoj les aver len, kampel leske bijo lav te oddžal. So avelas aver čujibena ta zasuťas.

„Kontroľa pro ľistki,“ šunďas. Peršo peske mišľinelas , hoj pes leske o hangos del andro suno. Phundraďas jekh jakh, paľis dujto. Minďar avľas pre ada avri, hoj oda nane suno. „Prebačinen, mam nane ľiskos.“ O sprejevodcas visarďas o jakha upre. „Sar oda, hoj nane tumen ľistkos?“ O Paľos pal peste delas duma, sar pes arakhľas andre mašina. O sprejevodcas phenďas: „Kampľas mange tumen pre aver štacija tele te čhivel, aľe hoj hin Karačoňa, ta kerava lačhipen.“ „Kaleske pes phenel te arakhel pes lačhe dženenca,“ phenďas peske o kalo pasažeris the sovlas dijader.

E vika le brzdendar les upre iľas. O drom has čačes dur. Akana hlašinen: „Bratislava“. O soviben andre mašina les zoraľisaľiľas. Na has prekvapimen, hoj pesa rakhľas pre ajso dur than. Čepo so les prekvapinelas.

Phučen, so pes ačhiľas le košoha, so na has leskro? Leskri paťivaľi natura, bi leske na domukhelas o košos te na del pale, vaškada les zapaťarďas the bičhaďas pale la fameľijake le ľileha, has pre leste pisimen: „Paľikerav, hoj man iľan.“

Nekbareder hin, oda jekh či hin vecos pozitivno albo ňegativno, te džanel te bičhavel sa upre kijo ňebos! Bičhav upre.