Lenka Jandáková: Duhový most do nebe pro Emila Cinu

Ve středu 28. května se v rámci světového romského festivalu Khamoro v
prostorách Českého centra Praha uskutečnilo vzpomínkové setkání na počest
romského autora Emila Ciny s názvem Duhový most do nebe.

Autor konceptu a zároveň moderátor večera Lukáš Houdek přizval ke vzpomínání
hosty, jež s Emilem Cinou pojil profesní a osobní vztah. Především jeho manželku
Věru, která mu pomáhala s přepisováním povídek, básní a překladů na stroji,
později do elektronické podoby, a byla první čtenářkou a kritičkou jeho tvorby.
Zavzpomínat přišli romista Zbyněk Andrš, kolega z doby redigování časopisu
Gendalos, a Jan Červenka, vedoucí semináře romistiky FF UK, na jehož hodiny
romské literatury byl Emil Cina jakožto rodilý mluvčí a romský básník s oblibou
zván. Osobní vzpomínky návštěvníkům večera poskytl rovněž Lukáš Houdek, fotograf
a předseda nakladatelství Kher vydávající tvorbu romských autorů.

Setkání symbolicky zahájil Emil Cina, který se nám připomněl prostřednictvím
videovzkazu. Myšlenku přežití romského jazyka v závislosti na jeho předávání
mladé generaci se celý život snažil všemi svými schopnostmi uskutečňovat.
Prostřednictvím básniček v časopisech pro děti, poutavými debatami s žáky na
základních a studenty na vysokých školách, ale i zcela spontánně na ulici mladé
Romy neváhal přivést k prozření, že jejich největším dědictvím je právě
mateřština. Práce pro děti ho nesmírně bavila a naplňovala, jak podotkla paní
Cinová slovy svého manžela: " Děti nepokládají nesmyslné otázky."

V průběhu večera se četly známé Cinovy básně a povídky, ale také dosud
nepublikovaná poezie pro děti z cyklu Abeceda, která se připravuje k vydání. Jan
Červenka přinesl autentické nahrávky ze semináře romštiny, na kterých svou
tvorbu čte samotný autor. Zavzpomínalo se na Cinovu lásku k romštině a snahy o
její očištění a obohacení (název večera odkazuje na básnický obrat "boží most" /
le devleskeri phurd pro slovo duha, o nějž Emil Cina romštinu obohatil).
Pravdivost komických příhod z cestování, například výletu, jenž se stal námětem
povídky Jedeme k dědovi, mohli na místě potvrdit Emilovi synové, kteří se v
dětství stali aktéry této podivuhodné cesty na daleký východ, před níž by smekl
i Baron Prášil. Samozřejmě se nemohlo nevzpomenout na vůbec první osobní setkání
pozvaných přátel s Emilem Cinou a také na jeho profesní život. Třeba na práci
pro rádio ČRo Regina v menšinovém vysílání O Roma vakeren, na kterou byl
nesmírně pyšný.

Na závěr večera návštěvníci společnými silami přečetli Cinovu povídku I
takový může být Štědrý den (poprvé byla publikována v roce 2010 v rámci projektu
Šukar laviben le Romendar / Romové píší na stránkách ROMEA.CZ) a na odchodnou si
poslechli písničky, které patřily k Emilovým nejoblíbenějším.

Říká se "o mrtvých jen dobře", aby se omluvila neupřímnost pozůstalých. Avšak
v případě Emila Ciny by se skutečně těžce hledalo, co by se o něm mohlo říct
zlého. Ze vzpomínek hostů i přítomných v sále se vždy jako takový leitmotiv
vyjevila jeho otevřená povaha, bezprostřední a laskavý přístup k lidem. A tak se
celý večer nesl ve veselém duchu, neboť takový Emil Cina byl. Vtipný zábavný
člověk, který ze srdce rád lidem okolo sebe pomáhal.