Jedinečný román o romském holokaustu: Kniha Jákobovy barvy vypráví o tíze zla a útěku před nacisty
Te den, cha, te maren, denaš. „Dávají-li ti jídlo, ber, bijí-li tě, utíkej.“ Tichá prosba, která pomáhá malému chlapci utéct před palčivou bolestí v hrudi a přežít. Sotva osmiletý Jákob – napůl “cikán”, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš, prchá lesem v době postižené válkou, kdy pouhá barva kůže znamená smrt. V jedné ruce kámen a ve druhé dřevěnou truhličku, jako poslední zbytky své minulosti, se svíravým strachem a vším, co ho táta stihl naučit. Přežít i když je smrt na dosah.
Kniha Lindsay Hawdon Jákobovy barvy nám předestírá nacistickou genocidu Romů v mikroskopické perspektivě, zpracované velmi citlivě, protkané nenápadným symbolismem, který v závěru vyvrcholí v syrový realismus s dlouhou a hlubokou resonancí. Seznamujeme se postupně se třemi generacemi jedné rodiny, kterých životní dráhy nám autorka dávkuje téměř všechny najednou, v rozmezí sedmnácti let, až by čtenář mohl na chvíli ztratit půdu pod nohama. Osciluje mezi třemi zeměmi: Rakouskem, Švýcarskem a Anglií a představuje osudy Jákobových rodičů z naprosto odlišných společenských vrstev a etnických skupin, ze kterých se nenápadně prodírají do příběhu paralely, jež se v jeden moment protnou.
Přes někdy doslova barvité líčení událostí a pocitů, které by mohly čtenáře v určitý moment odradit, dokázala autorka přitáhnout čtenáře tak blízko, až má člověk pocit, že je tam. Že může cítit kouřem provoněné vlasy Javiho, stejně jako ležet na jehličí a poslouchat příběh vyprávěný znavenou Lor svým dětem. Autorka šetří dialogy a může se zdát, že předkládá vyčerpávající informace. Trpělivost, s jakou je knížka psána, ale vyžaduje trpělivého čtenáře. Protože všechny ty detaily, maličkosti, které autorka mimoděk proplétá mezi hlavní linii událostí, pak najednou budou dávat smysl. Všechno do sebe zapadne jako cihly, ze kterých v jeden den stojí před vámi celý dům. Jenže i když s roztřesenou předtuchou něčeho opravdu zlého procházíte místnostmi, to, čeho jste svědky na samotné půdě, vás zasáhne. Excelentně promyšlené a poskládané věty, děje, drobné odbočky, to vše vygraduje do děsivého procitnutí.
Knížka je svým zpracováním romského holokaustu ojedinělá. Její autorka totiž nejen, že přispěla k tak důležitému připomínání nacistické perzekuci Romů, ale vyplnila mezeru v líčení všech těch hrůz, které Romové zakoušeli a po kterých se jich už mnoho nevrátilo domů. Když pátráme po něčí minulosti, probíráme se často fakty a čísly, které shrnují události jako celek. A ne vždy k nám pronikne skutečné vědomí toho, co se opravdu stalo. Lindsay Hawdon nám představila malého chlapce a jeho rodinu, jednotlivce, které postupně poznáváme, až jsou jedni z nás. A my s nimi cítíme. Cítíme tíhu zla, které je pronásleduje, stejně jako nadějný proužek světla, prosvítající v lesích, které ve svých útrobách ukrývají Jákoba.
Román Jákobovy barvy není lehké čtení a vzhledem k tématu by jen stěží bylo. Lindsay Hawdon se však podařilo velice citlivě a sugestivně zpracovat tuto hrůznou minulost Romů do literární podoby, v jaké zamýšlené poselství naplnila do poslední kapky.
Článek vyšel v tištěné podobě časopisu Romano voďi. Nezmeškejte ani články, které se na web nedostanou a objednejte si i letos předplatné pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
Knihu Jákobovy barvy vydalo nakladatelství DOMINO, Ostrava 2017.
Le Jakoboskere farbi
„Te den, cha, te maren, denaš.“ Cicho mangľipen, savo del e zor cikne čhavoreske te denašel het olestar sar les dukhal paš o jilo the te predživel. Načirla ochto beršeskero Jakobos – pre jepaš cikán, jekh štare koterendar Rom the aver štare koterestar Jeniš, denašel vešeha andro idejos kaj pachinel o mariben, kana ča tira cipakeri farba anel o meriben. Andre jekh vast o bar the andre aver kaštuno mochtoro, te na bisterel sar dživelas, bara daraha the savoreha, so les o dad sikhaďa. Te predživel the akor, te o meriben khelel pašal tute.
E genďi E Lindsay Hawdoneskeri Jákobovy barvy amenge sikhavel e nacisticko genocida pro Roma andre mikroskopicko perspektiva, hiňi kerďi jilestar, hin andre o simbolismos, savo pes pro agor visarel pre zoralo realismos so marel andre goďi. Prindžaras sikra sikratar trin generaciji andre jekh fameľija, e autorka amenge sikhavel lengero dživipen the o drom jekhetanes, pro koter dživipen savo džal dešefta berš, o manuš, savo kada genel, šaj našavel zoralo than tel o pindre. Bonďaľol maškar trin thema: e Rakusko, e Šviajčiarsko the e Anglicko the sikhavel sar dživenas leskeri daj the o dad, save sako perenas andre aver etnicko the manušengero jekhetaňiben. Olestar hin andro vakeriben o paraleli, save pen phanden jekhetane andre jekh than the idejos.
Predal farbasto irimen vakeriben the oda, sar pen o manuša andre leste šunen, save na musaj le manušeske, so kaja genďi genel te aven pre dzeka, džanľa e autorka le manušes te cirdel andro vakeriben avka zorales, hoj šaj duminel, hoj hino tiš andre. Hoj šaj pachinel o thuv andro bala le Javiseske, the šaj pašľon pro čačina the šaj šunen, so zuňimen Lor vakerel peskere čhavorenge. E autorka na irinel but dijalogi the šaj manušeske avel pre goďi, hoj del igen but informaciji. No e autorka irinel polokes, na siďarel, the o manuš, so genel e genďi tiš na kampel te siďarel. Bo, savore lavora, vareso ciknoro, so e autorka del andre angluňi linija, paľis sikhavel, so kamel te phenel. Savoro perel andre peste sar valki, u lendar paľis šaj dikhen calo kher. Imar džanen, hoj avela varesavi bibacht, džan jekhe kherestar andro kher andro aver, u so paľis dikhen upre tel o dachos, oda hin buter, sar užarenas. Igen mišto goďaver vakeriben pal oda, so pes ačhiľa, lavora, save na peren andro vakeriben, oda savoro paľis anel bari dar.
E genďi vakerel pal romano holokaustos avka sar aver gende na. Lakeri autorka, na ča hoj na diňa te bisterel sar o nacisti le Romen marenas la perzekucijaha, no tiš sikhaďa parne thana te pes vakerel pal aja bari bibacht, savi has le Romen, u pal savi but Roma imar na avle pale khere. Te rodas, so vareko predžiďiľa, dikhas o fakta the o numera, save pal oda hine varekaj irimen. Varekana na džanas, so pes čačes ačhiľa. E Lindsay Hawdon amenge sikhaďa cikne čhavores the leskera fameľija, manušen, save chudas te prindžarel, u paľis amen šunas sar jon korkore. Lengere dukha hine the amare. Šunas pharipen, savo anel e bibacht savi len marel, šunas tiš te hin te dikhel andro veš, kaj hino garudo o Jakobos sano koteroro vudud.
O romanos Jakobeskere farbi nane loko genďipen u te dikhas pal soste irinel, ta našťi avel. E Lindsay Hawdon irinďa e genďi pal kaja bari Romengeri bibacht, jileha the čačikanes u lakere lava maren pre manušengeri goďi the o jilo, the na den te bisterel pre kaja bibacht.
Článek vyšel v tištěné podobě časopisu Romano voďi. Nezmeškejte ani články, které se na web nedostanou a objednejte si i letos předplatné pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
