Iveta Kokyová, povídka: Příhoda mého kamaráda: Věřte nebo nevěřte
Příhoda mého kamaráda: Věřte nebo nevěřte
Jednoho dne mne navštívil můj bývalý spolužák ze střední školy. Přivezl do
našeho města na výstavu své obrazy. Možná Vám to bude znít morbidně, ale Pavel
započal svou uměleckou dráhu v pražské pohřební službě při výzdobě rakví.
Ve stejný čas jsem měla domluvenou schůzku v Praze, a tak se Pavel nabídl, že mě
tam vezme při zpáteční cestě. Plynulá cesta a poklidná hudba vybízely k
vyprávění. Příběhů ze života mého kamaráda bylo spousta. Nejvíce mě ale zaujal
ten poslední. Pavel začal vyprávět:
„Když jsem byl mladý chlapec, pozvala mě má tehdejší kamarádka z Českého
Krumlova na svůj maturitní ples. Samozřejmě jsem neváhal a pozvání přijal.
Seznámila mě se svými spolužáky, se kterými jsem se skvěle bavil, a jak tomu
bývá na plesech, nechyběla ani nějaká ta sklenka vína a pár panáků. Chýlil se
konec večera a sál se začal postupně vylidňovat. Napadlo mě, že by bylo vhodné
vyřešit problém, kde vlastně budu spát. Kamarádce jsem jemně poklepal na rameno
a se smutnýma očima ji požádal o zajištění noclehu. Podívala se na mne s úsměvem
a řekla: „Pavlíčku, nedělej si starosti s noclehem, spát budeš u mé babičky.“
Noční Krumlov na mě působil jako město z úplně jiné doby. Po cestě mi kamarádka
vyprávěla, že dnes ráno odvezli jejího dědečka do nemocnice a babička bude jistě
ráda, že bude mít na noc společnost. Nakonec zazvonila u jednoho ze starších
domů. Dveře otevřela roztomilá babička. Než jsem stačil vše pojmout, kamarádka
mě strčila babičce do náručí se slovy: „Babičko, to je můj kamarád, dnes večer
u tebe přespí u tebe a ráno odjede.“ Na to bez rozloučení zmizela.
Babička, oblečená jen v teplé noční košili, mi přinesla do předsíně židli, na
kterou mě usadila. Poté mě v předsíni zamkla a odešla spát. Seděl jsem na židli
a byl rád, že jsem v teple. Po chvíli se babička vrátila. Ale jako by to byla
zcela jiná osoba – hned na mě spustila: „Občanský průkaz! Kdo jste? Proč tu
jste?“ Vytřeštil jsem oči a bál se jí víc, než ona mě. Připadal jsem si jako u
nějakého výslechu na policii. Vytáhl jsem občanský průkaz a prokázal svou
totožnost. Babička vytáhla brýle a tužku, důkladně prověřovala fotku a zapsala
si mé osobní údaje. Vyprávěl jsem, jak jsem se u ní v bytě ocitl a nakonec jsem
jí přesvědčil. V klidu odešla zpět do ložnice se slovy: „Věřím, že jste slušný
člověk. Ta naše kačena by se se špatnými lidmi nekamarádila,“ a opět zamkla.
Seděl jsem na té židli, hlava mi padala únavou chvíli na jednu, chvíli na druhou
stranu, koukal jsem na studenou dlažbu, která byla nasáklá vlhkem, a usnout se
mi nedařilo. Začala mi být strašná zima. Klepala se mi brada, cvakal jsem zuby a
potřeboval na záchod. Jenže jak, když jsem byl uvězněný na chodbě? Napadlo mě,
že bych poprosil babičku, aby mě pustila do tepla. Vstal jsem a zaklepal na
dveře ložnice. Ozvalo se: „Co potřebujete mladý muži?“ „Potřeboval bych do
tepla a dojít si na záchod,“ odpověděl jsem. Babička vstala a odemkla mi.
Pustila mě na záchod a dovolila mi sedět v kuchyni, kde bylo přece jenom
tepleji. Jak jsem tak seděl v kuchyni, začalo mi kručet v břiše. Měl jsem hlad
jako pes. Nenápadně jsem okem pokukoval po kredenci, jestli tam není jídlo.
Zahlédl jsem sardinky v plechovce. Drze jsem vstal, a protože jsem v šuplíku
nemohl najít otvírák na konzervy, vytáhl jsem nůž. Jak jsem jej zarazil do
plechovky, vystříkl všechen olej pod tlakem ven – přímo na mé sako. Co vám mám
povídat? Smrděl jsem jako sardinka. Prohlížel jsem si místnost a zahlédl pár
knih položených na skříni. V jedné větší knize jsem nalezl prazvláštní album –
byly v něm uloženy kusy vlasů zesnulých lidí. Ta sbírka mi přišla docela
morbidní. Prohlížení knih mne nakonec unavilo, takže jsem na chvíli usnul.
Najednou, kde se vzala, tu se vzala, stála babička přímo nade mnou. „Pojďte
mladý muži! Manžela mi odvezli do nemocnice, mám tam volnou postel, jestli vám
tedy nebude vadit, že budete ležet vedle mě,“ řekla, jako by to byl její
poslední dobrý skutek v životě. Byl jsem natolik překvapený, že jsem nabídku
přijal. Lehnul jsem si do postele vedle babičky, přikryl se peřinou a usnul jako
zabitý. Nikdy jsem necítil takovou únavu, jako právě tu noc.
Vzbudily mě až sluneční paprsky. Ani nevím, kolik bylo hodin. Vstal jsem a byl
na odchodu. Babičce jsem ze srdce poděkoval za poskytnutí noclehu. Ona však
nereagovala. Zprvu jsem si myslel, že jen neslyší. Přistoupil jsem tedy blíž a
znovu poděkoval. Ani tentokrát paní nezareagovala. Sáhnul jsem jí na tep,
přiložil ucho k ústům – a s hrůzou jsem zjistil, že nedýchá. Protože jsem v té
době pracoval v pohřební službě, nebyl pro mě pohled na mrtvého člověka ničím
výjimečným. Rukou jsem přejel přes její starý vrásčitý obličej a zavřel jí oči.
Shodou okolností jsem měl známého u pohřební služby v Českém Krumlově. Došel
jsem tedy naproti přes ulici do telefonní budky a zavolal mu, aby přijel.
Mezitím jsem babičku umyl a připravil její tělo do rakve. Pak jsem jí ustřihnul
malý pramínek vlasů a vložil jej do alba. Paní jsme naložili do rakve a odvezli.
Později se ukázalo, že to byla zásadní chyba. Zkušenosti s mrtvolami jsem sice
měl, ale neznal jsem standardní postup při konstatování smrti lékařem. Nejprve
jsem měl přivolat lékaře, aby mrtvolu ohledal, a teprve potom pohřební službu.
Jen co jsem přijel domů, už stála u mých dveří policie. Byl jsem odveden k
výslechu, kde jsem musel detailně vysvětlit, co se v bytě staré paní přihodilo.
Příběh nakonec otiskly noviny v rubrice černá kronika.
So pes ačhiľas mire
kamaratoske: Paťan abo ma paťan
Jekh ďives avľas pal ma khere raklo, so manca phirelas pre stredno škola. Anďas
ande amaro foros peskre obraza pre vistava. Može tumenge avla na šukar, aľe o
Paľos chudľas peskro umelecko drom andre jekh paruňiko kher Prahate, chudľas te
šukaľarel o mochte.
Andr´oda časos man has Prahate dovakerdo sgeľipen. O Paľos pes ponukňiďas, hoj
man odoj lela, sar džala pale. Lačho drom the spokojno bašaviben pes mangelas te
del duma. Lava pal le kamaratoskro dživipen has but. Nekbuter mange has pre
dzeka oda agorutno. O Paľos chudľas te del duma:
„Sar somas terno čhavo, ta miri kamaratka andral o Čechiko Krumluvos man
vičinďas pre peskro maturitno balos. Sar te na, na mišľanavas but u akharipen
iľom. Prindžarďas man le dženenca, so phirenas laha andre škola, igen lačhes man
lenca bavinavas, the sar avka hin pro bali, na chibaľinelas aňi varesavi kuči
mol the čepo paľenka. Imar avelas kijo agor raťate the savore džene oddžanas.
Avľas mange pre mišľa, hoj bi avelas lačhes te rodal, kaj sovava. La kamaratkake
lokes durkinďom pro phiko the pharipnaha la mangľom, hoj te arakhel mange
soviben. Dikhľas pre ma asabnaha the phenďas mange: „Paľku, ma ker tuke pharipen
le sovibnaha, soveha ke miri baba.“ Raťutno Krumlovos mange avľas,sar te avelas
foros andral aver časos. Pal o drom mange delas e kamaratka duma, hoj adaďives
tosara ľigende lakre papus andre špitaľa, the e baba avla rado, hoj ke late avla
vareko perdal rat. Paľis harangozinďas paš o jekh phurikano kher. O vudar
phunraďas kedvešno baba. Žikim mange avľas sa pre goďi, miri kamaratka man
ispidľas peskara babake angaľate le lavenca: „Babo, oda miro kamaratos, adaďives
raťi paš tu sovela the tosara oddžala.“ Pre kada pes bijo lav našaďas.
E baba urďi andro tato ratuno gad, mange anďas andro kher stolkos, the thoďas
man te bešel. Paľis man andro kher phandľas andre the geľas te sovel. Bešavas
pro stolkos the somas rado, hoj som andro tato. E baba maj avľas pale. Aľe sar
te avelas calkom aver dženo – minďar pre ma mukhľas: „Občansko preukazis! Ko
san? Soske adaj san?“ Avri diňom o jakha the daravas man latar buter, sar joj
mandar. Avľas mange sar te avľomas ko phandle pro avriphučkeriben. Cirdľom avri
o občansko preukazis the presikhaďom man. E baba cirdľas avri o okuľara the
penkalos, lačhes dikhelas pre fotka the pisinďas peske miro nav the aver
informaciji. Davas duma sar man arakhľom ke late andro kher the paľis la anďom
pre miro čačipen. Spokojno odgeľas pale andre peskri spalňa lavenca: „Paťav, hoj
san paťivalo manuš. Oja amari kachňi bi pes nalačhe dženenca na ľikerelas,“ the
hinke kerďas andre o vudar. Bešavas pre oda stolkos, o šero mange zuňipnastar
perelas jekh razoz pre jekh sera, jekh razoz pre aver sera, dikhavas pre oja
šilaľi phuv, so has cinďi, the
na delas pes mange te sovel. Avľas pre ma baro šil. Izdralas mange o talubos,
the o danda, kampelas mange pro budaris. Aľe sar, te somas phandlo pre chodba?
Avľas mange pre mišľa, hoj bi mangľomas la baba te mukhel man andro tato.
Ušťiľom upre, durkinďom pro vudar andre spalňa. Has te šunďol: „So tumenge
kampel, terneja muršeja?“ „Kampelas bi mange te džal andro tato the pro
budaris,“ odphenďom. E baba ušťiľas upre the odkerďas mange. Mukhľas man pro
budaris the domukhľas mange te bešel andre kuchňa, kaj has tateder. Sar avka
bešavas andre kuchňa, avelas mange andro per la bokhatar. Somas bokhalo sar
rukono. Počoral dikhavas pro kredencos, či odoj hin vareso techan. Dikhľom
mačhen andre piksľa. Drzones ušťiľom upre, vaškada hoj našťik arakhľom andre
šuflatka otvirakos pro piksľi, cirdľom avri e čuri. Sar la ispidľom andre
piksľa, sa o olejis pre ma demaďas avri – sa pre miro ancugos. So tumenge te dav
duma? Khandavas sar mačho. Predikhavas mange o kher the dikhľom pro šifoňeris
thode kňižki. Andre jekh barerder kňižka arakhľom čudno albumos – has andre
thode kotera bala le mule dženengre. Avľas mange avka na šukar. Sar predikhavas
o kňižki ačhiľom zuňimen, ta čeporo zasuťom. Ňisostar ňič, kaj pes iľas, ta pes
iľas, terďolas e baba upral mande. „Aven terneja muršeja! Le romes mange ľigende
andre špitaľa, hin man odoj andro haďos than, te tumenge na avla pre dzeka, hoj
pašľona paš ma,“ phenďas sar te avlas lakro agorutno lačhipen andro dživipen.
Somas avka prekvapimen, hoj geľom. Pašľiľom paš e baba andro haďos, učharďom man
andre la duchnaha the zasuťom sar murdardo. Ňigda na čujinavas ajso zuňipen, sar
kaja rat.
Uštaďas man upre o kham. Na džanav, keci has ori. Ušťiľom upre the kamavas te
oddžal. La babake jilestar paľikerďom, hoj man mukhľas paš peste te sovel. Joj
na phenelas ňič. Peršo mange mišľinavas, hoj na šunel. Geľom pašeder the mek
jekhvar paľikerďom. The avka na phenďas ňič. Thoďom lake o vast pro tepos,
prithoďom o kan paš o muj – the avľom pre ada avri, hoj na dichinel. Vaškada hoj
keravas buťi andro paruňiko kher, na has perdal ma phares te dikhel pre mule
dženeste. Vasteha pregeľom pal lakro phuro zgrubimen muj the phandľom lake andre
o jakha. Has man andro paruňiko kher Krumlovoste prindžardo manuš. Dogeľom
perdal e uľica andre telefono butka the vičinďom leske, hoj te avel. Maškar kada
la baba thoďom the urďom andro mochto. Paľis lake odčhinďom čepo bala the thoďom
andro albumos. Thoďam la andro mochto the ľigenďam la. Paľis pes sikhaďas, hoj
amenge kada na kampľas te kerel. Le mulenca keravas, aľe na džanavas, hoj kampel
te vičinel le doktoris. Peršo mange kampľas te vičinel le doktoris, hoj te
phenel, hoj e baba muľas, the paľis te vičinel paruňiko kher. Ča so avľom khere,
imar terďonas paš miro vudar o phandle. Mušinďom te džal lenca kijo
avriphučkeriben, the te phenel, so pes andro kher la phura manušňakro ačhiľas.
Kada, so pes ačhiľas, ta sa has pisimen andro novinki kaľi kronika.
