František Kostlán: Antisemitismus: tady a teď. Anticiganismus v Česku
„Antisemita je ten, který Židy nenávidí víc, než je nezbytně nutné,“ zažertovala na jedné ze svých přednášek Deborah E. Lipstadtová, profesorka moderního židovství a dějin holocaustu a konzultantka Amerického muzea holocaustu. V její knize „Antisemitismus: tady a teď“ (nakl. Triton, 2020) nalezneme mnohé souvislosti s naším životem v Česku, o nichž jsme také psali.
Žertovnou poznámku zmíněnou v úvodu rozebírá Deborah Lipstadtová podrobněji: „Je úsměvná, ale nutí i k zamyšlení. Tento politování postřeh… nám dává do ruky jednoduchý a užitečný nástroj, jak identifikovat předpojatost. Představte si, že jakási osoba udělá něco, co shledáváte nevhodným. Pro její skutky či postoje k ní tudíž můžete cítit zcela legitimně odpor. Pokud však k oné osobě budete cítit odpor – byť je o maličko – větší proto, že je židovského původu, je to antisemitismus.”
Tato a podobné připomínky Lipstadtové jsou důležité, abychom nezapomněli, že antisemitismus, rasismus vůbec, nevzniká až na stránkách, které provozují různí extremisté, ale je všudypřítomný.
Romové u nás jsou většinou na první pohled rozeznatelní podle odstínu pleti, někdy i podle způsobu vyjadřování či typičtějšího příjmení – a již tyto rozpoznávací znaky téměř vždy stačí k „pociťování odporu“. A když Rom – nedej Bože – něco provede, třeba se popere v hospodě, jak to činí i mnozí etničtí Češi – pak se onen pocit znásobí. Jestliže to však nazvete po právu anticiganismem, hned se na vás sesype řada anticiganistů s tím, že nejde o anticiganismus, ale o pravdu.
Pro nás asi nejcennějším poznatkem paní profesorky je téma, kterým se na serveru Romea.cz zabýváme průběžně. Útok na jednu z menšin je zároveň útokem na menšiny všechny. Deborah Lipstadtová to popsala následovně:
„Pro každého, kdo si cení inkluzivní, demokratické a multikulturní společnosti, je hrozbou už samotná existence předsudku v jakékoli podobě. Z logiky věci vyplývá, že když jsou terčem nenávistné rétoriky a předpojatosti Židé, nemohou se cítit bezpečně ani ostatní minority; je pravděpodobné, že Židy to nekončí. A platí to i opačně: pokud se terčem nenávisti a předsudků stane jiná menšina, Židé by neměli mít pocit, že jdou proti tomu imunní; je pravděpodobné, že ani těmito skupinami to neskončí. Antisemitismus bují ve společnosti, v níž chybí tolerance k druhým lidem – ať už se jedná o migranty nebo rasové či náboženské menšiny. Pokud se normou stane opovržení vůči jedné skupině obyvatel, je jen otázkou času, kdy se tato nenávist obrátí i proti jiným skupinám.“
Budiž to poučením i těm několika málo Židům, kteří se společně s velkou částí společnosti vymezují vůči Romům či migrantům.
U nás se protiromská kampaň zklidnila během tzv. migrantské krize – náhle se objevil „vnější nepřítel“, takže „vnitřní nepřítel“ si mohl na chvíli vydechnout. Avšak naděje, že neopodstatněné útoky na Romy ustanou a již se nevrátí, byla lichá. Protiromská kampaň se sice pozvolna, leč přesto nastartovává a čeká jen na svůj první velký třesk. Lidí, kteří ke svému chápání života potřebují nepřítele (vnějšího i vnitřního), je bohužel mnoho.
Lipstadtová popisuje ještě jeden omyl, rozšířený i u nás. Jistě jste se setkali s tvrzením, že kdyby se Romové chovali jinak (jako by se všichni chovali stejně!), tak by proti nim nikdo nic neměl. Mnohokrát jsme upozorňovali na to, že skutečnou příčinou pocitu nadřazenosti mnohých etnických Čechů není chování Romů, ale rasismus, anticiganismus. Tohle prohození příčiny a následku je pro rasisty vlemi pohodlné.
Lipstadtová to vidí zřetelně: „Je důležité, abyste pochopili, že antisemitismus – ale platí to pro jakoukoli předpojatost – existuje nezávisle na jakémkoli chování Židů. Někdy se může stát, že obvinění vznesené proti konkrétnímu Židovi či dokonce skupině Židů může být oprávněné. Někteří Židé jsou vskutku posedlí penězi nebo se špatně chovají vůči svým podřízeným. Totéž ovšem platí pro některé Ne-židy. Tvrdit, že když je pan X posedlý penězi „jde pochopitelně o Žida, není-liž pravda?“ – je antisemitské. Antisemitismus není zášť vůči lidem, kteří jsou shodou okolností Židy. Je to nenávist k Židům, protože jsou Židé.“
A stejné je to pochopitelně i s nenávistí k Romům u nás.
Paní profesorka rozebírá i další nám známé jevy, například vliv internetu na veřejné mínění. I my jsme se zabývali negativním rysem internetu a jeho sociálních sítí, který umožňuje extremistickým názorům, stojícím dříve na okraji, proniknout do centra pozornosti a mnohem více než předtím ovlivňovat veřejné mínění.
A zkoumá i to, jestli je antisemitismus věcí pravice, či levice. Na příkladech pravicového Trumpa a britského lídra levice Corbyna dospívá k závěru, že s rozložením politického spektra antisemitismus či jeho podpora nesouvisí. Knihu vřele doporučujeme k přečtení, nejen kvůli výše popsanému, velmi zajímavá i poučná je komplet.
