Eva Danišová: Splněný sen na cestě za Kali Sárou, patronkou Romů
Legendy o svaté Sáře – Kali, patronce Romů, fascinují Romy z celého světa.
Která z legend je nejpravděpodobnější se dnes můžeme jen dohadovat, ale Romové,
kteří se na jih Francie sjíždějí, uctívají Kali Sáru bez výhrad.
Vydat se do jihofrancouzského městečka Saintes Maries de la Mer na pouť
oslavující Kali Sáru byl můj dlouholetý sen. Letos jsem si jej díky projektu
Informačního poradenského centra Romů v Rimavské Sobotě konečně splnila.
Představa cesty autobusem do přibližně 1.500 km vzdáleného městečka nebyla
zrovna to, na co jsem se těšila nejvíc, ale jak se záhy po odjezdu z Bratislavy
ukázalo, byl to ten nejlepší způsob, jak se seznámit se spoustou zajímavých a
milých lidí. Osádku autobusu tvořili i známí muzikanti Sendrejovci, kteří se
celou cestu starali o výbornou náladu.
Zájezd byl naplánován na 5 dní a první zastávka cestou do Francie bylo Monaco,
druhý nejmenší stát na světě. Měli jsme na prohlídku celý den, a tak jsem
samozřejmě vyšlapala kopec až ke slavnému kasinu Monte Carlo. Prošla jsem dlouhé
zděné molo u přístavu s kotvícími jachtami, viděla stáje formule 1, jela
vyhlídkovým autobusem na výlet a užívala si krásné přímořské počasí.
Pozdě večer jsme dorazili do Arles a další den strávili v tomto starobylém
městečku založeném již v roce 46 před Kristem. Obdivovali jsme antické divadlo,
Alyscamps – římský hřbitov s mnoha sarkofágy, náměstí Republiky s obeliskem a
katedrálou sv. Trophima. A ráno se konečně vydali do Saintes Maries de la Mer ‒
Mekky Romů.
Cestou nám koordinátorka cesty Zita Gazsová podala roucho, které ušily ženy
ze Slovenska, abychom na něj položili ruce a poprosili tak Káli Sáru, aby při
ponoření do moře smyla naše bolesti.
Po příjezdu na místo se nás zmocnila sváteční nálada. Bylo úžasné sledovat
radost a pýchu v očích všech lidí. Muzikanti rozbalili nástroje už na
parkovišti, nalila se pálenka, rozvinuli jsme romskou a slovenskou vlajku a
společně pokračovali za zvuků pěti zvonů ke kostelu Notre Dame de la Mer ‒
centra celé slavnosti.
Před odjezdem jsem viděla několik videí ze slavností z předešlých let, četla
pár článků, ale skutečnost všechny moje představy předčila. Přála bych všem
Romům tu atmosféru zažít, pocítit, že je to náš svátek, že ho církev akceptuje a
od roku 1935 se na něm, na žádost markýze Baroncelliho, velkou měrou podílí.
Všudypřítomná sounáležitost se všemi poutníky, porozumění bez slov a hrdost
všech, kteří mohli přijet, se mi hluboko vepsaly do srdce.
Měla jsem štěstí a dostala se do kaple v kostele, kde biskupové sloužili
sváteční mši, při které hrála a zpívala romská kapela. Obřad k uctění památky
Kali Sáry se každoročně odehrává 24. května ‒ na počest tří Marií (Matky
apoštolů Jana a Jakuba, Marie Salomé a Marie Magdalény). Podle legend byla Sára
jejich pomocnicí, a dokonce snad i zachránkyní.
Po slavnostní mši se otevírá podzemní krypta, v níž je umístěna socha svaté
Sáry. Lidé k ní přicházejí, modlí se. Nosí jí dárky. Cítila jsem pokoru a
poprosila za všechny nemocné a chudé.
Před kostelem se zatím setkávali poutníci, všude hrála muzika, restaurace
nabízely spoustu vynikajícího jídla, na velkém tržišti si poutníci mohli od
romských prodavačů zakoupit různé zboží, suvenýry na památku z cesty.
Celá slavnost vrcholila v odpoledních hodinách, kdy se Kali Sára ozdobená
rouchy a šátky, které jí Romové z celého světa přinesli, vynesla z kostela a
celé procesí se vydalo městečkem k moři. Průvod vždy doprovázejí jezdci na
bílých koních a biskupové s kněžími. Socha sv. Sáry se ponořuje do moře a tím se
smývá utrpení poutníků.
Při pohledu na procesí jsem si uvědomila, že jsme národ bez území, politické
moci, ale se silnými tradicemi, ke kterým patří i víra. Byly to úžasné chvíle a
jsem moc vděčná, že jsem dostala možnost slavnost na počest Kali Sáry zažít.
Slavnosti se účastnily desítky tisíc Romů. Bylo nádherné být jednou z nich a
odnést si společný zážitek.
